V pohledu dnešní doby, který silně ovlivněn předchozími desetiletími a neustálou mediální kampaní některých poltických i církevních představitelů je křesťanství a jeho ideály velmi vzdáleno ideálům levicového hnutí a církev, jako instituce je v přímém rozporu s touto filozofií, ideály a hnutím. Vždyť levicové hnutí, marxizmus, komunizmus apod., bylo na začátku 20. století odsouzeno papežem, jako jedny z nejhorších bludů. Podíváme se do Bible, nezaujatě a bez předsudků, zjistíme, že Ježíš by byl v pohledu dnešních lidí levicový revolucionář, který se stavěl proti pokryteckým náboženským a politickým představitelům, hlásal o lásce, rovnosti i přerozdělení a neváhal vzít i zbraň – provaz na to, aby vyhnal směnárníky z chrámu, tedy ty, kteří toto místo zneužívali ke svým obchodům a ožebračování lidí. No a dokonce jeho učedníci po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání v těchto ideálech pokračovali. O prvotní církvi ve Skutcích apoštolských čteme: „Všichni věřící byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali všem, jak kdo potřeboval. Denně zůstávali svorně v chrámu a ve svých domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a upřímným srdcem.“ Ideálem těchto prvotních křesťanů byl tedy, jak bychom dnes nazvali: „komunizmus“.
Tedy alespoň v úzkém společenství se snažili naplnit ideály svornosti, vzájemnosti a rozdělení, tak, jak je později můžeme vidět v historii v hnutích, které mají blízko k prostému lidu a také v levicových hnutích, které vychází ze spisů Marxe i dalších autorů. Naplněním podobného stylu života můžeme například vidět ve vytváření kibuců v Izraeli.
Díky tomuto ideálu vzájemnosti a společného majetku a přerozdělení, prvotní křesťanská církev rostla, přidávali se k ní chudí i bohatí, neboť před Bohem si najednou byli všichni rovni. Díku svému zápalu a revolučnímu potencionálu, neboť se snažila měnit zaběhlá pravidla a zákony, osvobozovala otroky, dávala orost ženám i mužům, snažila se o spravedlnost stejným dílem pro všechny, starala se o vdovy, sirotky, nemocné a staré, se postupně rozšířila do celého světa. Z malé skupiny učedníků v Jeruzalémě, se stalo dvoumiliardové společenství.
Pokud církev následovala tento „revoluční“ zápal a ideje přiblížení se k lidem, tak jak jej hlásal Ježíš a později jeho učedníci, měla církev co nabídnout. Tím, jak vítězili v církvi osobní zájmy a touha po majetku a moci některých lidí, postupně opadali ideály svornosti a vzájemnosti, tak jak je zaznamenává Bible a církev, jako instituce se dostala na zcela opačný pól. Již nepřerozděluje, ale shromažďuje, nedává, ale snaží se brát, a tím přestala „být lidu milá“, ale tím, že nemá a nechce lidem nabídnout, sama pak ztrácí. Ze společenství které ve svém počátku oplývalo vzájemností, jsou dnes poloprázdné a prázdné kostely, které jsou sice často krásně a bohatě ozdobené, ale chybí tam to nejdůležitější, lidé, pro které jsou vystavěny a také láska, pokoj, vzájemnost a svornost těchto lidí.
Po dějinných peripetiích a vzájemném nepochopení, odsouzení a boji, je jediná cesta, jak dojít nápravy, je aby křesťané i levicová hnutí přestali nevražit, neboť v té lidské – světské rovině, mají stejný cíl, rovnost a svornost všech lidí, kteří v pokoji, míru a jistotě budou radostně prožívat svůj život a budou prospěšní svému společenství své společnosti. Pokud se podíváme na celou věc bez předsudků má to původní a opravdové křesťanství mnohem blíže k levicovému hnutí, než k těm, kteří dnes o sobě prohlašují, že jsou křesťany. Také tím, že si vzájemně odpustíme různá ponížení a ublížení, která se stala na obou stranách a vrátíme se k původním ideálům lidskosti a začnou křesťané a levicově smýšlející lidé spolupracovat, můžeme alespoň trochu změnit nespravedlnost tohoto světa a přiblížit se ke svým původním ideálům.
