Od té doby se mediální prostor jakoby od politiky vyčistil. Na jeho místo se dostaly headliny s hokejovou tematikou a nově i zabití nejhledanějšího teroristy světa Usámy bin Ládina. Najednou to vypadá, že politická situace je u nás až idylická a politická kultura, pokud někdy v naší zemi byla, se vrací. Podle mne se ale jedná o pověstný klid před bouří, jelikož koalice stále trpí svými „získanými i vrozenými vadami“.
Za prvé zde existuje celá řada sporů mezi představiteli vlády - a nezužujme to pouze na konflikt o Michala Moroze, který doutná, a někdy již hoří. Tenze přetrvává i mezi premiérem Nečasem a novým „mocným“ vicepremiérem Johnem, jenž nyní disponuje radou vlády pro boj s korupcí s pouhými 13 zaměstnanci.
Za druhé je nutné zdůraznit, že stranou zájmu komentátorů (doufejme, že jen zatím) zůstávají případné důsledky snad nejvýznamnější akce na vnitropolitické scéně - tj. volby předsedy VV. Tím se s největší pravděpodobností stane vlastník, neformální předseda a podle mnohých véčkařů i sektář - Vít Bárta. Koalice a především Petr Nečas se tak dostanou do pitoreskní situace, kdy po razantním odsouzení nejmenší koaliční strany za propojení s ABL se její bývalý generální ředitel stane přímo předsedou strany. Již teď jsem zvědav, jakou ústupovou strategii si vymyslí Petr Nečas, kterému jde, podle Kristýny Kočí, o koryto nejvíce.
Za třetí: jako předseda VV se bude chtít Vít Bárta opět vrátit fyzicky i na ministerstvo dopravy, když už tam je nyní zastoupen jen prostřednictvím svého chráněnce Radka Šmerdy. Jaké budou argumenty Petra Nečase? S jakým vysvětlením předstoupí před českou veřejnost a objasní návrat člověka, na kterém před časem on i jeho spolustraníci nenechali nit suchou? Paroubkův bazén plný Sava, ba i Zaorálkova mikev jsou vhodné k “očištění“ pro ty, kteří mají ve svém „nemorálním profilu“ POUZE jednu kauzu, jež musejí vysvětlovat. Rozhodně však nejsou řešením pro Víta Bártu - politého, jak často poslanci VV říkají, kýbly špíny.
Za čtvrté: z politického diskurzu se úplně vytratila třetí koaliční strana. TOP 09 se tváří jako nezúčastněný pozorovatel a Miroslav Kalousek jako samaritán, který v životě neukradl ani lízátko. Pokud je ale pravdou to, že se na začátku léta chystá velká rekonstrukce vlády a nikoli jen kosmetický nástřik jako po minulé krizi, tak ministři za TOP 09 nebudou ušetřeni. Jestli by mělo dojít k výměně ministrů pouze za ODS a VV, pak by se mohlo voličům zdát, že TOP 09 je jedinou stranou, jejíž ministři pracují dobře a ku prospěchu občanů. To však nebude moci předseda vlády a hlavně ODS připustit. Právě potenciální spor o budoucnost ministra Hegera, který by měl být „prvním na řadě“, bude podle mého názoru katalyzátorem již dnes poměrně velké animozity mezi Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem a přivede koalici opět na hranici rozpadu.
Posledním aspektem, jenž je překážkou v poklidném životě vlády, budou samotné reformy. Každý ministr, každý poslanec, a snad i každý člen stran vládní koalice se zaklíná reformami. Nikomu ale nedošlo, že jejich podobu tak, jak je zatím představují, nikdo nechce! V tento okamžik by se měla, a doufám, že tomu tak opravdu bude, silně ozvat opozice. Sociální demokracie, odbory a některé občanské iniciativy jsou dnes paradoxně jedinými advokáty nespokojené většiny! Náš tlak ale stále chápu jako nedostatečný. Domnívám se, že je na čase inspirovat se na západě Evropy, a tvrdě, byť stále v demokratických mantinelech, dát vládě jasně najevo, co si myslí většinová společnost. Bývalý britský premiér z Labour party kdysi prohlásil: Service is about more than selfservice. Tato vláda si to očividně podle svých korupčních, i jiných skandálů nemyslí, a proto je přitvrzení na místě.