Mezi brexitní důvody, které nesouvisejí s EU, patří např. u starší generace nostalgie po staré dobré Anglii. Více ale zapůsobila skutečnost, že prospěch pramenící z evropské spolupráce se nedotkl velkých aglomerací, kde jsou lidé již druhou generaci nezaměstnaní. Rozhodně se k nim nedostala informace, zda a jak je pro ně evropská spolupráce prospěšná.
Tím se dostávám k pro mě nejdůležitějšímu poučení z brexitu, kterým je nedostatečná komunikace. Jak je možné, že se více než polovině Britů nepodařilo vysvětlit, co je EU a jaký je její přínos? Tuto skutečnost považuji za klíčovou, protože i u nás průzkumy potvrzují, že čím větší euroskepticismus, tím menší znalosti o této problematice.
Začátkem lepší komunikace o EU podle mého názoru je, že se domácí politici k evropskému procesu postaví čelem a vezmou ho opět za vlastní, jinak je každá reforma EU zbytečná. EU je projekt všech členských států, takže za něj mají odpovědnost, i tu komunikační. Především bychom měli opustit rétoriku „my versus oni“. My “hodní Češi, Němci, Italové“ proti těm „zlým v Bruselu“. Vždyť v unijních institucích neúřadují marťani! Pracují tam jen lidé z členských států, tedy zase Čech, Němec, Ital.
Je také třeba se zamýšlet nad tím, jak o EU komunikovat aktivně. Proč třeba nemáme vícejazyčnou evropskou televizi s programem, který by zaujal i normálního diváka? Proč nemít mezi fotbalem a romantickým filmem s Julií Robertsovou také krátké evropské zpravodajství?
Měla by skončit i tzv. nacionalizace úspěchů a europeizace selhání. Domácí politici si totiž velmi rádi přisvojují úspěchy evropské spolupráce a naopak svá vlastní selhání a neschopnost svádějí na „Brusel“. Prosazování zájmů politiků či nepopulárních domácích opatření se masově děje skrze tzv. pozlacování (gold-plating).
Pokud je potřeba zavést do domácího zákonodárství nějakou unijní směrnici, přidá k ní domácí politik ještě nějaký přílepek navíc a tvrdí, že se o něm nemůže vést diskuse, protože to přikázal Brusel. Vzpomínáte na zákaz volného nebaleného pečiva? Nebo na bezdotykové vodovodní baterie ve školních jídelnách? Ne, tato opatření Brusel opravdu po nikom nepožadoval!
Díky brexitu máme také příležitost revidovat působení unijních institucí – Rady, Komise a Evropského parlamentu, a zda jsou vztahy mezi nimi vyrovnané. Můžeme rovněž od základu provětrat unijní pravomoci např. v diskusi s národními parlamenty, a ptát se domácích poslanců, zda by něco z unijní agendy nechtěli stáhnout na svou úroveň, domů. Vsadím se ale, že výsledkem takového cvičení by spíš bylo více požadavků na EU než doposud. Jsou tu kontinentální výzvy, bezpečnostní a migrační, které vyžadují společné aktivity, protože na úrovni jednotlivých států se nevyřeší.
Brexit ale souvisí s EU i zcela opačně. Jaké bylo hlavní téma brexitové kampaně? Migrace. Britové mají dojem, že pracovníci ze střední a východní Evropy jim berou práci a vysávají sociální systém. Také jim vadilo, že jejich země posílá peníze do unijního rozpočtu, z něhož se opravují silnice a stavějí čističky odpadních vod někde v Polsku nebo Maďarsku, místo toho, aby tyto prostředky šly do britského zdravotnictví. V obou případech si tedy Britové stěžují, že EU funguje a ne že nefunguje. Určité unijní politiky jsou pro ně i přes všechny výhody členství prostě nepřijatelné. A to je fér. Island či Grónsko také nejsou v Unii, protože pro ně nebyla přijatelná rybolovná politika EU.
Mluvit o brexitní facce Unii je tedy přehnané. Rozhodně se nám ale otevírá příležitost k restartu unijního projektu, kterou bychom neměli promarnit.
Pavel Svoboda
předseda správní rady IKDP, předseda právního výboru Evropského parlamentu
Psáno pro Institut pro křesťansko-demokratickou politiku
