Nabídku vést kandidátku ODS přijal Michal Kortyš (ODS) pod podmínkou, že si svůj tým sestaví sám. S jakými tématy chce ale oslovit voliče? V jakých oblastech musí kraj nejvíce přidat? Řeč přišla také na rivalství mezi Pardubickým a Královéhradeckým krajem. Prozradil nám, proč propaguje sloučení obou krajů a oprášení značky ,,Východní Čechy“. A nejen to...
Ačkoliv máte zkušenosti z regionální politiky, v krajské politice jste nováčkem. Proč, s jakým cílem, jdete do nadcházejících voleb?
Popravdě řečeno byl jsem osloven a navržen svitavskou oblastí na lídra kandidátky do krajských voleb. Zprvu jsem tomu nedával velkou váhu a čekal jsem, že Pardubice navrhnou svého silného kandidáta. Regionální sněm mi dal jasně najevo svoji vůli, a tak jsem se tedy stal v krajské politice jako lídr nováčkem. Jaký je můj cíl? Dovést a připravit pardubickou ODS k volbám tak, aby občané viděli, že jim máme co nabídnout, že máme tvořivý a zkušený tým, který má zkušenosti v komunální politice, ale i v profesních oblastech.
Oproti dřívějším způsobům sestavování kandidátních listin, strana prvně pověřila sestavením kandidátní listiny lídra kandidátky. Jak těžký to byl pro vás úkol? Byl o místo na kandidátce zájem, nebo si krize, kterou si strana prošla, a z níž se zcela ještě nedostala, vybírá svou daň?
Mým přáním a úvodní podmínkou pro tyto volby bylo, že si svůj tým sestavím sám. Samozřejmě, že vše muselo projít schvalovacím procesem. Oblasti navrhly své zástupce, ze kterých jsem tým sestavoval. Tím, že mi členové dali velkou důvěru, tak sestavení nechali z 90 % na mně, a pokud jsem zaznamenal nějaké doporučení, tak jen a pouze ve formě „zbožného přání“.
Pod heslem „Zjednodušme to“ se chce ODS zaměřit na snížení daní, odvodů, zlepšení bezpečnosti, dopravy, školství či zdravotnictví. V které z výše uvedených oblastí kraj podle vás musí nejvíce přidat?
Nejvíce se kulhá v nejtěžší disciplíně, a to je zdravotnictví. Bohužel kraj se může snažit, jak chce, ale bez pořádné a jasné legislativy státu je veškeré snažení marné. Vždy vás to doběhne ze strany, od které to čekáte nejméně. V dopravě jsou také mezery, i když musím uznat, že po kotrmelcích předchozí vlády už velký kus práce krajánci v dopravě udělali. Školství je také z velké části věc státu, který pořád přešlapuje jak kozel v zelí. Po schválení snad lepší legislativy bude i v tomto odvětví sakra hodně práce.
Jak konkrétně byste v příštích letech chtěl pomoci podnikatelům v kraji a podpořit tak vznik nových pracovních míst? Co je největší překážkou pro podnikání v kraji?
Podnikatelé mají v našem kraji dostatečné pobídky od státu a hojně jich využívají. Chtěl bych více zapojit do rozhodovacích a strategických procesů hospodářskou komoru, která zastupuje podnikatele. Umí své problémy a touhy jasně formulovat a vždy jde o dobrý a věcný dialog dvou stran. Myslím si, že překážky nejsou zatím žádné a pokud jsou, tak je potřeba je jasně pojmenovat a včas je řešit. V tuto chvíli cítím, že největší překážkou v podnikání je nedostatek kvalifikovaných lidí a dopravní dostupnost některých oblastí kraje. V kraji jim můžeme pomoci tak, že maximálně podpoříme odborné školství.
Pardubické hejtmanství se už patnáct let od vzniku krajů snaží vyřešit hlavně ztrátové zdravotnictví. Po letech diskusí se však rozhoupalo k radikálnímu kroku a k letošnímu prvnímu lednu všech pět nemocnic sloučilo pod jedinou hlavičku Nemocnice Pardubického kraje. Domníváte se, že centralizace nemocnic je krok správným směrem? A především, jaké další kroky pro řešení ztrátovosti nemocnic jsou podle vás nyní potřeba?
Provést sloučení pod jeden právní subjekt je správná cesta. Jen bych před sloučením napřed jasně určil strategii lékařské péče v celém kraji a v jednotlivých špitálech. Když zakládáte novou firmu, nebo slučujete více firem i se stejným zaměřením, které však stejně mají jiné problémy, tak musíte mít jasnou koncepci. Jinak to je hazard a největší je na lidech, kteří jsou v nejistotě a neví, co bude dál. Tancujeme na příliš tenkém ledě.
V tuto chvíli a v nejbližší době není prioritou řešit ztrátovost nemocnic. Prioritou je stabilizovat špitály personálně, předložit postup, koncepci a strategii formy léčby v jednotlivých špitálech. Lidem se určitě nebude líbit žádná restrukturalizace, ale pokud bude prospěšná po odborné stránce a kvality léčby, tak ji přijmou.
Vaše rodina pochází z Valašska. Čím si vaše srdce získal Pardubický kraj a jaká místa zde navštěvujete nejraději?
Do Pardubic jsem se dostal jako voják základní služby, kde jsem sloužil jako letecký specialista. Našel jsem si tady hezké a milé děvče a domů z vojny jsem už nedorazil a zakotvili jsme v Litomyšli. Narodily se nám dvě krásné a zdravé děti a začal se budovat můj vztah k tomuto kraji. Říká se, že tam, kde se vám narodí děti, tak tam jste už doma. Ano, je to tak. Rád utíkám do přírody a zjistil jsem, že i tady je kus valašské přírody – Hlinecko, Orlicko, Kralicko... Když se dostanu do těchto končin, vždy to ve mně vyvolá vzpomínky. Litomyšl je pro mě ovšem největší láska. Jak jinak, po osmiletém starostování, dvaceti pěti letech podnikání a třiatřicetiletém spokojeném životě s manželkou Janou, našimi dětmi a přáteli.
Jste zastánce sloučení Pardubického a Královéhradeckého kraje a obnovení původního Východočeského regionu. Jaká pozitiva by to přineslo občanům? A jak vnímáte rivalství mezi oběma zmíněnými kraji?
To je slovo do pranice. Na poli cestovního ruchu už oba kraje pochopily, že je daleko lepší propagovat a lákat turisty na značku „Východní Čechy“. Oprášit značku Východní Čechy vnímám spíš jako člověk, který si hodně pamatuje, a rozdělení tohoto kraje jsem nějak nepobral. Ne všechno, co se po Listopadu změnilo, bylo uděláno s rozmyslem. Přineslo by to mnohé – a to o ušetření finančních prostředků nechci mluvit – protože to pro mě není zrovna to rozhodující měřítko. Ale náš kraj je nejméně turisticky navštěvovaným regionem a Hradecko na tom není o mnoho lépe. Jsem přesvědčen, že společně toho přinejmenším v oblasti cestovního ruchu dokážeme mnohem víc. A ty, kdo nesdílejí můj názor, mohu uklidnit. Žádná změna ústavního zákona se nechystá.
autor: Kateřina Synková
