Ano, potřebujeme elektronický doklad osoby, která je klientem sociálního systému. Ano, potřebujeme elektronický doklad osoby se zdravotním postižením. A konečně - ano, potřebujeme vyřešit dohled nad účelným čerpáním adresných účelových dávek. Až potud je koncept sociální karty tak, jak ho připravuje ministerstvo dobrý. Ale to je asi tak všechno. Celý projekt takzvané "sociální karty" je poměrně nepropracovaný a nedomyšlený průnik několika zájmů a několika výstupů ze systémů. Sama elektronická kartička (ať už s čipem, či bez něj) ještě problém nedělá. Dělá ho to, co je (respektive dosud není) za ní.
Rozdělme to na dvě oblasti. Na chviličku odsuňme stranou samotné využívání této kartičky jako platebního média. K tomu, abychom hned v počátcích dokázali identifikovat řadu problémů totiž tuhle funkci vůbec nepotřebujeme. Je sice na první pohled hezké vytvořit kartičku navázanou na sociální systém, ale v praxi se už při těchto úvahách dostáváme do rozporu s mnohými věcmi. Například stále není tak úplně jasné, kdo vlastně sociální kartu bude mít a proč? Argument ministerstva, že "osoby vstupující do sociálního systému" - tedy stručně řečeno všichni jeho klienti, je totiž prakticky nesmyslný. Kdybychom využívali sociální kartu pouze pro autentizaci a identifikaci klienta sociálního systému (což je jedna z funkcí), pak by to bylo jistě fajn. Ale kromě toho chce ministerstvo tuto kartičku brát i jako doklad potvrzující oprávněnost k určitým věcem. Například osvědčující to, že její držitel je zdravotně postižený. A tady narážíme už na první veliký problém - ať se to vezme jakkoliv, jde o stigmatizaci. Buď na jednu stranu je nepřípustné, aby na dokladu o zdravotním postižení nebylo jasné, že se jedná o doklad o zdravotního postižení, nebo na stranu druhou lze pokyvovat oprávněným výtkám zdravotně postižených, že nechtějí stejný doklad, jako například nezaměstnaní či důchodci. Ostatně - o vzhledu sociální karty, která je zároveň průkazem zdravotního postižení jsem i já osobně vedl řadu jednání - a hrdě přiznávám, nakonec bude stejně tak, či tak po mém (ono to ostatně ani jinak nepůjde, pokud to ministerstvo myslí vážně a nechce se hned od počátku dostat do křížku s lidskými právy).
A s tím jde ruku v ruce jiná, neméně zásadní otázka: Potřebujeme vůbec jako průkaz tuto sociální kartu? Nebylo by lepší celý tenhle problém vyřešit prostě tak, že ponecháme jiné (dosavadní, třeba) průkazy zdravotně postižených a onu sociální kartu k účelu prokazování nároku na určité výhody prostě nebudeme používat? Ministerstvo o této variantě (zatím) nechce ani slyšet, no uvidíme, jak se budou prohlubovat argumenty samotných handicapovaných.
Ale s prominutím, nezabředávejme do čehosi mazlavého hned s prvním šlápnutím a pokusme se udělat ještě jeden krůček. I kdybychom vyřešili vyznačování zdravotního postižení na samotné kartičce, stojíme před dalším problémem. Jedna kartička pro všechno. Zdá se vám to logické? No mně by se to zdálo logické také, kdyby to fungovalo. Představme si držitele takové sociální karty, který je aktuálně nezaměstnaný, jedná se o samoživitele a ještě je zdravotně handicapovaný. Má jen jednu jedinou kartičku pro všechno a tu při různých příležitostech ukazuje. Samozřejmě, podle principu "vyšší bere", je na ní vyznačeno i to, že je tedy zdravotně postižený. A otázkou je, kdo se první ozve, že se jedná o stigmatizaci zase z druhé strany?
Četl jsem nedávno blog Jirky Hrebenara (škoda že nefungovala pod článkem diskuse, jistě bych se zase o nás handicapovaných dočetl leccos zajímavého) a i když nesouhlasím s jeho trochu zapšklým stylem, v jedné věci má on i ostatní "reptalové" pravdu. Proč by měli zdravotně postižení - respektive jejich karty - být velmi snadno zaměnitelné za jiné klienty sociálního systému? S prominutím, copak nezaměstnaný potřebuje průvodce? Nebo mladá maminka potřebuje vodícího psa? Možná si řeknete, že to příliš zjednodušuji a dávám zbytečně ikony tam, kde nejsou. Ale ruku na srdce, copak nevíte, jak tato společnost (prakticky jakákoliv společnost) přemýšlí? Jsme z mnoha důvodů v době ikon a symbolů. Symbol vozíčkáře známe jistě všichni. Stejně tak symbol člověka s "bílým klackem". A teď si představte ten problém úplně z druhé strany. Jak by Vám bylo, kdybyste jako postižený cestoval tramvají a požádal jste o volné místo sedícího člověka a jako důkaz o svém handicapu byste mu ukázal sociální kartu - tu samou kartu, co je zvyklý vídat u nezaměstnaných nepřizpůsobivých (pozor, souhlasím, že je jich naprosto zlomková menšina, ale to je přesně o tom ikonizování)?
Napadá mne (a nejen mne) mnoho a mnoho otázek, které souvisí s touto sociální kartou - a to jsem se úplně záměrně vyhnul problematice plateb, protože to je jistě na samostatný nejen článek, ale především na samostatnou diskusi. Jestlipak ministerstvo - namátkou - by dokázalo odpovědět na mnohé otázky s kartou spojené? Třeba: Jak bude řešeno poskytnutí kopie průkazu zdravotně postiženého, když z jakékoliv platební karty se nesmí pořizovat obrazová, či jiná kopie? Kdo všechno na straně státu a veřejné správy bude mít přístup k informacím o klientech a pohybech na sociální kartě? Jak to bude zabezpečeno a ošetřeno procesně a právně? Jak bude prostřednictvím sociální karty vyplácen důchod? Jak se bude řešit použití sociální karty pro nezletilé děti? Od jakého věku bude nezletilé dítě mít sociální kartu? Jak chce Ministerstvo řešit problematiku zastupitelnosti při zacházení se sociální kartou?
Jedno je jisté. Ať už válka o sociální kartu dopadne jakkoliv, neslyšíme o tom zdaleka poprvé a já jsem si jist, že tenhle počin bude trápit nejen ministerstvo, ale i politiky a nejspíš i ústavní soudce. A trápení to bude asi pořádné.
