Ukázka násilí, která způsobila paniku mezi přítomnými lidmi, mohla skončit vážnými zraněními. Na místě byli dospělí i děti. S tím musel počítat jak Martin Konvička, tak ti, kteří tuto „hru“ na terorismus v centru města nezakázali.

Kam jsme se to za těch šestadvacet let dostali?  Copak už v této zemi neexistují žádné morální a lidské hodnoty? Copak je možné slepě přijímat cynismus, zvyknout si na šokující otrlost těch, kteří neváhají karikovat násilí, teroristické činy, zabíjení nevinných civilistů? Uvědomujeme si, že v této studni lidské špíny vyrůstají naše děti, pro něž se toto pojetí světa může za pár let stát něčím běžným a naprosto samozřejmým?

Ono nejde jen o Martina Konvičku se skupinou jeho přívrženců, kteří otevřeně navrhují jednoduchá řešení sociálních problémů ala 30. léta minulého století. Nebezpečí neonacismu a fašismu je mnohem širším společenským problémem. Nahrává mu lživý výklad historie, převrácené hodnoty, kdy pravda je předkládána jako lež a lež jako pravda. Kdy hrdinové jsou prezentováni jako zločinci a vrazi jako hrdinové. Kdy politici se klaní sudetolandsmanšaftu a jásají nad jeho pochody a srazy v ulicích českých a moravských měst a představitelé vlády poníženě zdraví „milé krajany“ na jeho sněmech.

Podhoubí fašismu a neonacismu vyrůstá ze sociálních problémů, z chudoby, ze samé podstaty nespravedlivého kapitalistického systému, v němž žijeme. Kapitalismus byl, je, a vždy bude příčinou největších krutostí světa, příčinou válek. A toto nebezpečí hrozí i dnes. Mnohá média a někteří politici této situaci jen nahrávají.