K těm nejzásadnějším však určitě patří to, že jsem se stala matkou. Všechny maminky mi určitě potvrdí, že taková životní událost vás do jisté míry navždy změní. Nicméně určitě ne k horšímu. Na svět okolo sebe se začnete dívat trošku jinou optikou, a to není rozhodně k zahození.

Myslím, že »mateřský prvek« v politice je třeba. A ono, co si budeme vykládat, odskakovat si řešit jednu evropskou krizi za druhou od přebalování může být poněkud náročnou disciplínou a dá vám věci do určité perspektivy. Troufnu si však říci, že jsem tento svůj přerod zvládla vcelku obstojně a nemělo to snad žádný vliv na moji práci, posouzení je ale pochopitelně vždy jen na vás.

Nejhorší rok EU

Již minulý rok jsem upozorňovala na to, že zájem české veřejnosti o dění v evropských institucích nebývale roste. Tento trend zdárně pokračoval i v roce předešlém. Bohužel však nikoliv v souvislosti s pozitivním děním, jak bych si sama přála, ale především s děním negativním. Řekněme si to na rovinu, Evropská unie prožila pravděpodobně nejhorší rok za svoji desítky let trvající existenci. A nejsem si úplně jistá, že nás nějaké lepší roky čekají…

Za tu dobu jsme se museli s kolegy vyrovnat s řadou výzev i neočekávaných překážek. S vrcholem finanční krize v Řecku, nekončící migrační krizí, zbytečným trestním stíháním jednoho z nás, několika teroristickými útoky, a to včetně útoku v přímé blízkosti Evropského parlamentu v Bruselu, s následně na několik měsíců zavřeným Bruselským letištěm, s rapidním nárůstem pravicového extremismu v několika státech EU, s emisním skandálem největší evropské automobilky i s nikým neplánovaným odchodem Velké Británie z EU.

Tragická ztráta

Náš poslanecký klub přišel za tragických okolností o dlouholetého kolegu a přítele a my jsme v našich řadách přivítali kolegu, troufnu si říct staronového. Říká se, že co vás nezabije, to vás posílí. Do jisté míry je to určitě pravda. Jenom se to nesmí přehnat.

Ke vší této velmi nestandardní agendě jsme však museli s kolegy zvládat i naši běžnou práci. Mohu s hrdostí říci, že se nám to všem povedlo. A to i našemu kolegovi Jaromírovi, který byl do víru dění hozen zcela nepřipraven neočekávanou ranou osudu.

Celý minulý rok tak zdárně pokračoval můj boj s ignorací nebezpečí, které s sebou přináší Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Boj, který se zdál ze začátku naprosto beznadějný, dnes ale již překvapivě vypadá jako boj, v němž je možné vyhrát.

Objevila se i témata nová – jako např. palmový olej a negativní následky jeho nadměrného používání. Některá témata se naopak dále rozvinula – nejenom zbytečné nadužívání nebezpečných pesticidů, ale celkově i všech tzv. endokrinních distributorů.

Z legislativních dokumentů jsem nejvíce času strávila u nových nařízení týkajících se zdravotnických prostředků, revize směrnice o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší či reformy evropského systému obchodování s emisními povolenkami. V oblasti dopravy jsem se dále věnovala problematice překotně se vyvíjejícího trhu s drony a samozřejmě nemohu také opomenout, že jsem se stala místopředsedkyní Vyšetřovacího výboru pro měření emisí v automobilovém průmyslu, který byl Evropským parlamentem zřízen pro vyšetření kauzy Dieselgate. Což mi sebralo veškerý zbylý čas.

Vytrácí se zdravý rozum

Řeknu to na rovinu, tisíckrát radši bych se věnovala této pro mnohé možná nezáživné práci, než se neustále dívala, jak Evropou plane další a další nesmyslná krize a jak se ze společnosti i přes veškerou snahu všech dobrých lidí, které znám, vytrácí zbytky hodnot i základní lidská slušnost, pokora a sounáležitost. Bohužel žijeme v době, kdy se z lidských myslí vytrácí zdrženlivost i zdravý rozum a na všech frontách vítězí jednoduchá hesla, zkratky i řešení…!

Proto mým největším přáním do třetího roku mého působení na evropské půdě je to, aby Evropa zažila alespoň trochu klidu, aby mohla vydechnout a abychom všichni společně mohli vyřešit problémy, které již před námi leží. A že jich rozhodně není málo. Myslím, že bychom si to všichni zasloužili…