Vážené dámy, vážení pánové, já musím souhlasit s předkladatelem panem senátorem v tom, že tato novela, kterou předložil Senát, a já senátorům za to děkuji, protože si myslím, že veřejná služba je opravdu důležitým institutem, který je potřeba řešit a současný stav je nevyhovující, tak nesmí být poslaneckými návrhy změněna v takový institut, který se stane prakticky ekvivalencí běžného zaměstnání. A myslím si, že v tomto návrhy paní poslankyně Kailové vedou k ne úplně kýženému stavu a že bychom opravdu dospěli k situaci, kdy vlastně dlouhodobě nezaměstnaní budou pouze motivováni k tomu být závislí na dávkách, na veřejné službě zůstanou dlouhodobě a nikoliv na přechodnou dobu, jak je tento institut vnímán, tedy aby jim pomohl se od toho dna odrazit, pracovní návyky si uchovat, ale snažit se stále o stálé zaměstnání, o běžný pracovní poměr, který by měl být tím, k čemu by měli všichni směřovat. Takže v tomto směru určitě nepodpoříme návrhy paní poslankyně Kailové.

Chtěla bych vás ale poprosit o podporu jiných pozměňovacích návrhů, které jsou vlastně v rámci hlasovací procedury zařazené jako čtvrtý bod a jsou to pozměňovací návrhy A8, A12 a A13, které jsem předložila na úplném počátku samotného projednávání tohoto tisku a které se týkají možná nenápadné změny a možná pro vás ne úplně jednoduše představitelné, co by měla do praxe přinést, ale týkají se dobrovolnické služby. Já tedy odůvodním, proč jsem toto tehdy předložila a proč jsem chtěla, aby dobrovolnická služba byla vyjmuta právě ze zákona o veřejné službě.

Jednou ze základních podmínek zákona o dobrovolnické službě je totiž rozhodnutí dobrovolníka vykonávat tuto službu bez nároku na odměnu. Je to zákon č. 198/2002 Sb. Zde se uvádí, že za dobrovolnickou službu se nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů. Jedinou motivací osob v hmotné nouzi k výkonu dobrovolnické služby je pak snaha o zvýšení příspěvku na živobytí, což přímo odporuje výše zmíněným ustanovením a ani nenaplňuje základní ideu dobrovolnictví. Vzhledem k tomu, že shodná legislativní úprava byla již platná do roku 2011, z praxe je ověřeno, že tito dobrovolníci se zapojili do výkonu dobrovolnické služby pouze z důvodu zvýšení si příjmu odměny za vykonanou práci a tedy uspokojení osobního zájmu.

Další podstatnou podmínkou zákona o dobrovolnické službě je, že dobrovolník nemůže vykonávat takové činnosti, kterými by nahrazoval práci osoby v pracovně právním vztahu nebo zajišťované osobami v rámci jejich podnikání. Za dobrovolnickou službu tedy rozhodně nelze považovat např. úklid, opravy a údržbu majetku v organizacích apod. Toto ustanovení má zamezit zneužívání dobrovolníků k aktivitám, které jsou běžně placenou prací. I tato shledávám tedy rozpor s reálným působením osob v hmotné nouzi v rámci dobrovolnických aktivit.

Abyste si to dovedli představit v praxi, osoby, které jsou dlouhodobě nezaměstnané, pokud se budou chtít stát dobrovolnými pracovníky v nějakých organizacích, tak se může stát, že ta organizace si tím řeší vlastně nějaké činnosti... (Hluk v sále.)

A ti dobrovolníci jsou pak hrazeni vlastně z veřejné služby státem. Takže si myslím, že to popírá vůbec principy právě dobrovolnické služby, a ačkoli to může znít jako drobnost, tak tím vlastně můžeme - nebo dáváme najevo, co je pro nás dobrovolnictví. A já jsem se v této oblasti dlouho pohybovala a mám k dobrovolníkům velký respekt, vážím si jejich práce a tímto dáme najevo, že si opravdu té jejich práce vážíme, protože vnímáme, že ji dělají ve svém volném čase, nad rámec svých běžných aktivit. A nikoliv proto, aby byli vlastně z veřejné služby hrazeni, aby si zvyšovali svůj příjem. Takže vás prosím o podporu těchto pozměňovacích návrhů. Doufám, že se konečná podoba toho zákona, jak jej tady dnes prohlasujeme, v praxi spíše osvědčí, než aby učinila problémy. Děkuji. (Potlesk z řad TOP 09.)