Návrh nového vodního zákona a zejména jeho část věnující se odběru podzemní vody vzešel z potřeby chránit tento vzácný zdroj. Současná situace je totiž taková, že je výhodnější odebírat podzemní vodu a její odběr tak pokrývá téměř 50 % výroby pitné vody.
Platný vodní zákon z roku 2001 stanovil, že zatímco u povrchové vody se poplatky postupně navyšují na základě rostoucích nákladů na správu vod, u vody podzemní jsou poplatky za odběr fixní. Původním záměrem vodního zákona bylo, aby se přednostně odebírala voda povrchová a tento odběr měl být tedy výhodnější. To skutečně v roce 2001 platilo – poplatky za odběr povrchové vody byly nižší než za odběr podzemní vody. S postupným nárůstem poplatku za odběr povrchové vody však došlo k tomu, že byl čím dál více zvýhodňován odběr vody podzemní. V současnosti je povrchová voda až dvakrát dražší. Průměrná cena povrchové vody činí cca 4,1 Kč/m3, fixní poplatek za vodu podzemní je přitom stanoven na 2 Kč/m3 (eventuálně 3 Kč/m3 v případě použití za jiným účelem, než je výroba pitné vody – tato sazba se však využívá minimálně).
Druhým důvodem pro vyšší odběr podzemní vody je její snadnější a tím pádem i levnější úprava na pitnou vodu. Nejen, že je tedy levnější samotný odběr podzemní vody, ale i její úprava. Poplatek za odběr podzemní vody ve výši 2 Kč/m3 je tak mnohdy jediným nákladem na získání suroviny pro výrobu pitné vody, jež je následně prodávána za cca 40 Kč/m3. Důsledkem toho je, že odběratelé upřednostňují odběr podzemní vody. Původní nástroj vodního zákona v podobě vyššího poplatku za odběr podzemní vody se tak stal postupem času naprosto neúčinným.
Právě výše zmíněné důvody a koncepční politika ochrany vodních zdrojů vedly k debatě o lepší ochraně podzemních vod a vytvoření návrhu nového vodního zákona, zcela v souladu s úkolem z usnesení vlády k boji se suchem. Aby se vrátila poplatku za odběr podzemní vody funkce motivačního nástroje, měl se postupně v průběhu příštích let zvyšovat a mělo tak dojít k vyrovnání cen za odběr vody podzemní i povrchové a dále ke zvýhodnění odběru povrchové vody. V zásadě mělo toto opatření vést ke stejným nákladům na výrobu pitné vody z povrchových i podzemních zdrojů, k omezení odběru podzemních vod a zejména k omezení nových vrtů.
Bohužel i přesto, že během přípravy návrhu, která trvá již více jak rok, nepadly ze strany ministerstev pod vedením ČSSD žádné zásadní připomínky, ČSSD se v rámci předvolební kampaně rozhodla bojovat proti zvýšení poplatků a připravený návrh tak skončil „pod stolem“ dříve, než ho vůbec projednala vláda. Bez nového zákona se tak dále bude zvyšovat rozdíl mezi cenou za odběr povrchové a podzemní vody a nadále bude docházet k nadměrnému čerpání podzemní vody bez ohledu na snižování zásob tohoto zdroje a jeho možného nedostatku pro budoucí generace.
Zvýšený zájem o ochranu podzemních vod vyplývá nejen z vysoké odběru tohoto zdroje v ČR, ale i z klimatických změn, které stav podzemních vod významně ovlivňují. Sucha, která jsme mohli zaznamenat zejména v minulém, ale i v letošním roce, způsobují podprůměrné stavy povrchových vodních toků, ale také podzemních vod. Nárazové silné srážky místo delších mírných dešťů se hůře vsakují do suchem vyprahlé půdy, většina těchto srážek odtéká do řek a nedochází tak k doplnění podzemních vod, jejíž zásoby stále klesají.
K zamyšlení je tato situace i pro nás, spotřebitele. Jsme ochotní kupovat dvoulitrové lahve balené vody za přibližně 10 Kč. Pokud bychom brali průměrné vodné a stočné v ČR - 80 Kč/m3, tyto dva litry vody by nás při natočení z kohoutku stály 16 haléřů. Jakou cenu pro nás vlastně voda má?
