Postkomunistická strana Die Linke získala 15,6 %, což je nárůst o 3,9 %. Zřejmě hlavním volebním tématem byl i v Berlíně problém utečenců, kterých bylo v loňském roce v této 2,5 milionové spolkové zemi umístěno 70 tisíc.
Berlín je tradičním kosmopolitním městem, proto nejsou kontury volebního výsledku islamofobní Alternativy pro Německo tak ostré jako v nedávných zemských volbách v Meklenbursku. Významnější úlohu než v jiných spolkových zemích hraje v Berlíně nezaměstnanost. Ta se zde pohybuje kolem deseti procent, přičemž na celoněmecké úrovni je vlastně dosahováno, při 4,2 % nezaměstnanosti, již plné zaměstnanosti.
V Berlíně se také projevila jistá krize důvěry občanů v berlínskou radnici, která byla před časem vyjádřena odchodem bývalého vrchního starosty Klause Wowereita v prosinci roku 2014 kvůli násobně předraženému novému berlínskému letišti. To mělo být dokončeno již v roce 2011, termín jeho dokončení se posunul zatím na rok 2018. I když Wowereit byl v čele berlínské SPD nahrazen nyní velmi populárním novým vrchním starostou Michaelem. Müllerem, rozhodně to způsobilo jisté ztráty voličů.
Zdá se, že vládnoucí koalice v Berlíně bude tentokrát levicová. Berlín se tak svým způsobem vrátí do období před 15 lety, kdy Wowereit po vítězných volbách sestavil koalici SPD a Die Linke. Tehdy ještě se svým náměstkem starosty, Gregorem Gysim ze strany Die Linke. Dá se říci, že tato koalice byla velmi úspěšná. Nyní však potřebuje ještě třetího partnera, a tím budou Zelení.
Volební ztráty CDU jsou jistě nepříjemné
Teoreticky je možná také koalice SPD- CDU – FDP. Také ta by získala nadpoloviční většinu ve 160členném zastupitelstvu. Liberální FDP se po letech dostala s výsledkem 6.7 % a 12 mandáty do zemského parlamentu. Tento posun doprava je ovšem pro SPD v nastalé situaci jen východiskem z nouze, pokud by jednání o levicové koalici neuspěla.
AfD přibyly hlasy nejen od tradičních stran, ale také od Pirátů, a velmi pravděpodobně se na volebním výsledku této strany pozitivně podepsala téměř o 7 % vyšší volební účast nežli v roce 2011. O úspěchu AfD tedy rozhodli dříve neteční voliči, kteří nechodili k volbám. (Volební účast v roce 2011 60,2 % a nyní 66,9 %). Nezbývá než konstatovat, že AfD je po těchto volbách zastoupena již v 10 z 16 zemských sněmů Německa. Nic to ovšem nemění na tom, že tato strana je zcela bez koaličního potenciálu.
Pokud jde o volební ztráty CDU, tak ty jsou jistě nepříjemné, ale rozhodně to nejsou ztráty tak fatální jak se po volbách v Meklenbursku očekávaly. Pokud ovšem tradiční politické strany chtějí vyjít z této krize důvěry způsobené uprchlickou politikou, musí změnit svůj politický postup.
To se do určité míry netýká strany Zelených, která je ve vztahu k uprchlíkům nejvstřícnější, a přitom voliče příliš neztrácí. Tato strana je ovšem volena voliči převážně z těch nejvyšších příjmových vrstev Německa. Ti se cítí migranty ohroženy nejméně.
