Pro předsedu poslaneckého kubu ODS není například problém snížit navrhovaný 60miliardový schodek o 35 – 40 miliard…
ODS fantazíruje o jakémsi agrosocialismu, tedy o kombinaci zájmů oligarchů se zájmy socialistů, které se promítají do podoby státního rozpočtu na příští rok…
Je to vlastně ubohé a trapné, protože obě dvě strany, ODS i TOP 09, pokud měly ve svých rukou vládu, s výjimkou let 2007–2008, kdy ještě žili z trendů nastartovaných sociálnědemokratickou vládou a také z rozpočtových rezerv zanechaných vládou pod mým vedením (156 miliard korun), již v dalších letech předváděli jen bídu a utrpení.
Schodky státního rozpočtu v letech 2009–2012 byly trojciferné a například Topolánkově vládě se podařilo rozpustit zmíněnou rozpočtovou rezervu 156 miliard korun z části již v roce 2008 (ve výši 60 miliard korun), aby v roce provedených reforem nebyl státní rozpočet se schodkem 80 miliard korun, ale pouhých 20 miliard korun…
Pokud dnes pánové z české pravice blábolí o tom, kterak je v době hospodářského růstu potřeba vytvářet rezervy, tak by si měli připomenout, že v roce 2008 byl růst 2,5 %, a přesto měli faktický schodek 80 miliard korun, k jehož pokrytí dokázali schramstnout 60 miliard pracně vytvořených rozpočtových rezerv…
Po této operaci, jejíž podstata ovšem ušla časopisu Emerging markets se ministr financí Kalousek stal nejlepším ministrem financí zemí Emerging markets.
V těch dalších letech ovšem již prováděl politiku, která, s výjimkou roku 2009 a 2010, již nemohla příliš využívat vytvořené rozpočtové rezervy, a proto schodek státního rozpočtu za pravicových vlád utěšeně narůstal.
Ze souhrnného deficitu na konci roku 2006, ještě pod vládou sociální demokracie ve výši necelých 900 miliard korun, se péčí pravicových vlád stal souhrnný rozpočtový deficit téměř 1,7 bilionu korun. Opravdu úžasné hospodaření…
Tato vláda má jistě mnoho chyb, ale pokud jde o deficit, který převzala, tak ten příliš nenavyšuje. Rozpočet, který současná předložila, uvažuje s tím, že na konci roku 2017 zde bude souhrnný deficit státu 1,72 bilionu korun. To jistě není špatný výsledek, ale fantazii se samozřejmě meze klást nemohou. Ve fantazírování nelze nikomu bránit.
Strany české pravice jen předvedly, že ony na to, aby kvalitně řídily státní finance, prostě nemají. Tím neříkám, že A. Babiš je nejlepším ministrem financí na světě, jistě ne, ale jako celek vláda dělá realistikou rozpočtovou politiku zaměřenou na podporu spotřeby obyvatelstva a hospodářského růstu.
Priority, které si vláda ve státním rozpočtu stanovila, jsou rozumné a realistické. Platy veřejných zaměstnanců po děsuplné stagnaci za pravicových vlád konečně rostou, na české poměry se dá dokonce říci, že skokem. Je jen dobře, že se vládě něco takového vládě podařilo.
Samozřejmě, že vláda by mohla na podporu hospodářského růstu dělat mnohem více, než dělá. Ale utlumit hospodářský růst například tím, že nepřidá důchodcům či veřejným zaměstnancům v situaci hospodářského růstu a po letech mzdového půstu, by mohl jen úplný politický diletant, což naštěstí šéfové této vlády nejsou.
Připomeňme také, že vláda, ať si chce nebo nechce tento problém přiznat, musí dělat i fiskální politiku i s ohledem na kontroverzní politiku oslabování koruny, tak jak ji provádí vedení ČNB.
Politika oslabování české koruny možná pomáhá některým českým vývozcům, zdražuje však dovozy surovin pro průmysl a samozřejmě významným způsobem zdražuje dovozy nejmodernějších technologií ze zahraničí.
Vláda zatím vůbec nedokázala vyřešit například podporu stavebnictví, rozvoje bytové výstavby, na prvním místě komunálních, sociálních a družstevních bytů. O tomto segmentu stavebnictví tu a tam jen nahlas sní.
Vláda zatím nedokázala zorganizovat významnější čerpání peněz z evropských fondů, což zemi připravuje o výraznější hospodářský růst a o impulzy v rozvoji českého průmyslu a stavebnictví.
Vláda se naopak snaží podporovat investice, a to jak ze strany zahraničních, tak domácích investorů, a tvořit nová pracovní místa.
Politika oslabování koruny, prováděná ČNB, ve svých důsledcích mimo jiné vede ke zdražování nejmodernějších technologií, české podnikatele směruje k tomu, aby se spokojovali s explotací levné pracovní síly, jež není nahrazována nejmodernějšími technologiemi… Český průmysl, pokud jde o růst produktivity práce, stagnuje, a neuvolňuje tak potřebné pracovní síly pro nově vznikající pracovní příležitosti.
Nicméně i tak lze říci, že státní rozpočet na rok 2017 má rysy prorůstového rozpočtu, i když samozřejmě existují makroekonomické problémy, které vláda nechce či neumí řešit.
Zřejmě oprávněná je ze strany pravice i části české ekonomické fronty kritika na adresu vlády kvůli tomu, že se podstatným způsobem (o 27 tisíc pracovníků) zvýšil počet zaměstnanců státu. Vláda by ve vlastním zájmu měla veřejnosti, a to nejen odborné, vysvětlit, v čem toto zvýšení vlastně spočívá.
Tou správnou cestou k vyrovnanému státnímu rozpočtu, ke kterému ministr financí v tomto roce směřuje, ovšem není, jak to chce „zařídit“ Babiš, nečerpání investičních výdajů, ale správnou cestou je zejména růst rozpočtových příjmů.
Předpokládejme, že vyšší než rozpočtovaný růst daně z příjmů bude u živnostenské daně, a to díky zavedení systému EET. Ale stejným způsobem by měl Babiš prosadit také zdanění těch největších, převážně zahraničeních korporací v zemi. Připomeňme, že v některých letech odplývá ze země 300 miliard dividend na účty mateřských firem do zahraničí.
Kdyby si stát z těchto peněz dokázal přes druhou sazbu daně z příjmu vybrat o řekněme 60 -70 miliard korun víc než nyní, byl by nyní stání rozpočet bez velkých problémů přebytkový a stát by tak mohl uvažovat jednak o expanzivní investiční politice, ale také o dalším růstu mezd veřejných zaměstnanců, zejména lékařů, zdravotních sester a také učitelů a o růstu důchodů v příštích letech…
