S úžasem jsem si přečetl článek o nedělní návštěvě premiéra Sobotky v zlínské základní škole. Děti prý šly do školy dobrovolně a škola je (a jejich rodiče) k příchodu jen motivovala. Osobně si nedokážu představit, že bych své děti nebo sebe do školy dobrovolně vyslal, pokud bych přímo nebyl zapáleným podporovatelem ČSSD. Tato absurdita mi silně připomněla mé dětství. V roce 1984 všechny děti ve třídě „dobrovolně“ nacvičovaly na Spartakiádu (1985). Jako jediný jsem odmítnul, podobně i opakované pobídky ke vstupu do Pionýra nebo účast na prvomájových taškařicích na Letné. Ač premiant, žákovský politický profil jsem tak měl jistě „výstavní“. Všechno to prostě bylo jen dobrovolné...
Na druhou stranu, dnes jsou i tací, kteří se zakrýváním pravé podstaty svých zhovadilých záměrů příliš neobtěžují. Například paní ministryně Marksová prý hodlá ještě do voleb prosadit návrh, na jehož základě by bezdětní platili na důchody více než rodiče. Diskriminace v mezilidských vztazích a ekonomice je sice přirozená a dokonce žádaná, pokud ji ale aplikuje státní moc vůči svým občanům, navíc takto hrubým způsobem, je to zcela nechutné. Proč by měli lidé, kteří nemohou nebo nechtějí mít děti, pykat za své rozhodnutí nebo životní styl? A o jakých důchodech to paní Marksová vlastně mluví? Každému rozumně uvažujícímu člověku přeci musí být jasné, že průběžný důchodový systém je odsouzen v současném nastavení ke krachu. V nejlepším případě bude produkovat pro budoucí seniory takové penze, které ani nebudou schopné pokrýt základní životní potřeby. Proč by tedy měly dnešní pracující generace přispívat do něčeho, co jim v budoucnu přinese nulový ekonomický prospěch? A proč by měli mít rodiče oproti bezdětným lepší postavení, když je počet nových daňových poplatníků, které státu dodají, pro budoucí zkrachovalý důchodový systém naprosto irelevantní? Jistě, kvůli uvědomělé (rozuměj vylhané) solidární dobrovolnosti, že...
Stát je prostě takový generátor klamu. Donucuje své občany pod pohrůžkou násilí a přitom říká, že je to pro naše dobro. Reguluje každou vteřinu našeho života a nám to už ani nedochází. Tlačí nás k umělé solidaritě v situaci, kdy všichni víme, že prostředky solidárně používané nikdy nebudou. Šikovně vybírá skryté a nabubřelé daně, daně z daní či řetězící se daně tak, že průměrný člověk nakonec odevzdá nadpoloviční část svého výdělku a ani o tom neví. Povinné sociální a zdravotní dávky nazývá pojištěním, ačkoliv se jedná o sprosté daně bez jakéhokoliv atributu pojištění. A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho...
Na druhou stranu, nemůžeme se ani trochu divit. Vždyť jsme si ten současný, polistopadový, dirigentský socialismus sami vybrali a dokolečka volíme tytéž politiky, kteří ho jen nadále prohlubují. Jsem z toho smutný, asi to tak voliči vážně chtějí. Jen si neuvědomují svou opakující se chybu. Jedinou šancí není pouhá výměna stávající garnitury za jinou, je nutné, aby nová politická generace zeštíhlila stát na absolutní minimum, drasticky osekala vlastní pravomoci a postavila lidi před skutečnou zodpovědnost za vlastní osud. Solidarita a dobrovolnost se pak přirozeně dostaví.
Psáno pro blog.idnes.cz
