Těch příčin byla celá řada. ČSSD tehdy dokázala formulovat svůj volební program a z něj vyplývající volební slogany podle aktuální společenské objednávky a lze říci, že důsledně vycházela z detailních sociologických analýz. Z nich tehdy vyplývalo, které priority považuje česká veřejnost za ty nejpodstatnější. a těm se tato strana věnovala.
Současní komentátoři, ale i takzvaní analytici, to z nedostatku svých znalostí i nápadů zužují na volby o zdravotnických poplatcích. Je však hloupé českou veřejnost takovým způsobem podceňovat a tvrdit, že by zabrala pouze na jeden jediný volební slogan. Šlo o celkové pojetí politiky ČSSD v té době. Strana dokázala přicházet se strategickou iniciativou v oblastech, které byly významnými společenskými skupinami považovány za důležité. A to bylo rozhodující. Dokázala podstatnou část veřejnosti mobilizovat.
Uvedu alespoň jednu z tehdejších prioritních oblastí: Nejméně 70 % občanů, a to spíše levicových a swingových voličů byla proti umístění americké radarové základny 60 kilometrů od Prahy. To byl mnohem významnější faktor, který tehdy na veřejnost působil, nežli zdravotnické poplatky. Stačilo říci radar, a lidem bylo vše jasné.
Samozřejmě, že ve veřejnosti, alespoň podle sociologických průzkumů, které si tehdy ČSSD dělala, byl velmi pozitivně vnímán celý projekt modernizace strany, který v letech 2007–2008 probíhal. Sociální demokracie tehdy také velmi důsledně uplatňovala princip presumpce viny. Kdo byl obviněn policií a státním zastupitelstvím z řad ČSSD prostě odcházel.
Ani k projektu modernizace se ČSSD po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD v červnu 2010 jíž nevracela. Moji nástupci zcela přijali názor pravicového tisku, že k modernizaci strany v podstatě došlo tím, že jsem zmizel z vedení ČSSD. Možná jim mohlo být trochu nápadné, že se tato myšlenka pravicovým myšlenka pravicovým tak zamlouvá. Ale nebylo.
Presumpce viny byla po mém odchodu uplatňována buďto vůbec, anebo jen výběrově. Tedy, kdo byl nepohodlný, například hejtman Rozbořil, byl vedením vyzýván k odchodu z funkce, jiní, například K. Březina, ve funkcích zůstávali. ČSSD tak v posledních letech ztratila mnoho ze svých výlučných rysů a vlastností, které byly veřejností před lety vnímány pozitivně.
Už na konci roku 2013 došlo k tomu, že ČSSD po dlouhých letech přestala být v průzkumech veřejného mínění vnímána jako nejsilnější strana v zemi a začala zaostávat podle průzkumů veřejného mínění postupně o pět až deset procent za hnutím ANO. Je třeba dodat, že v relevantních agenturách pro výzkum veřejného mínění se ČSSD stala nejsilnější stanou v zemi zhruba v druhé polovině roku (od září) 2007.
Pobavila mě tento týden zmínka prof. Bělohradského o tom, jak je potřeba se teď zaměřit (tedy ČSSD) na mladého městského voliče. To se dobře řekne, ale hůř se to dělá.
Myslím si, že mladé voliče zajímá – silněji nežli voliče ve střední a starší generaci – ekologická agenda, a té se sociální demokracie dnes příliš šťastně nevěnuje.
Několik málo hodin před otevřením volebních místností předseda ČSSD Sobotka vyjádřil názor, že je potřeba dobudovat dva nové bloky atomové elektrárny Dukovany a naznačil, že nemusí zůstat jen u toho a že dojde i na dostavbu Temelína.
Žádný průzkum veřejného mínění ale nenaznačuje, že by čeští občané – voliči – dávali v energetickém mixu přednost právě rozvoji atomové energetiky. Mladí lidé uvažují spíše o úsporách elektrické enegie, o obnovitelných zdrojích, o akumulaci vyráběné elektrické energie. A vývoj v nejvyspělejších státech světa jde cestou k decentralizaci výroby významné části elektrické energie.
Například v sousedním Rakousku již před několika lety měli tamní Zelení ve svém volebním programu, že plánují osazení poloviny obytných domů v Rakousku solárními panely. Proč by tomu tak nemohlo být i v Čechách, pokud se racionálním způsobem a v rozumné cenové úrovni vyřeší otázka akumulace v domácnostech vyráběné elektřiny? Decentralizace výroby elektřiny malými výrobci by tak získala jiný kvalitativní rozměr.
Budoucnost výroby elektrické energie vidím také v participaci obcí a nejrůznějších veřejně prospěšných společností na výrobě elektrické energie i její akumulaci.
Pro sebe jako ideální do budoucna, za nějakých deset, dvanáct let, vidím možnost výroby vlastní elektrické energie pro svůj elektromobil. Solární panely, které nabíjí akumulátor – a přes ten si přes noc nabíjím svůj elektromobil. Pokud toto budou dělat desetitisíce a později statisíce lidí z české střední vrstvy, nebude při předpokládaných úsporách elektřiny, k nimž se ČR (stejně jako další evropské země), v příštích patnácti letech zavázala, potřeba stavět nové gigantické „výrobny elektrické energie“, zejména ne nové atomové elektrárny.
Jiné téma, které může být opět velice symbolické pro mladou generaci, a to nejen městských, ale také venkovských voličů, je otázka řešení Národního parku Šumava. Česká republika má šanci, aby vytvořila obrovský národní park, tedy přírodní rezervaci, největší svého druhu v Evropě, mezi Pyrenejemi a Uralem.
To ovšem znamená aktivně vystupovat proti zájmům Bakalů a spol. na rozparcelování Šumavy a její zainvestování hloupými investicemi typu velkohotelů a velkopenzionů, zabránění vytěžování nadměrného dřeva z šumavských lesů atd. Chce to prostě přeměnit tuto oblast na přírodní rezervaci. A místní občané mohou najít i tak velmi slušnou obživu v celém vejíři služeb poskytovaných pro návštěvníky rezervace.
Stejně tak je nutné vystupovat proti všem technokratickým a krajinu a životní prostředí ničícím projektům typu průplavu Dunaj–Odra–Labe.
Je třeba hledat udržitelnost rozvoje, zkvalitňování životního prostředí a podobně.
Česká společnost, a to zejména mladá a mladší generace, se bude během krátké doby vyvíjet úplně stejně, jako se vyvíjí v sousedním Německu nebo Rakousku. Tam se městské vrstvy voličů, a to ty nejlépe situované vrstvy městských voličů, hlásí k odpovědné ekologické politice a jsou voličskou základnou strany Zelených, která zejména v Německu vystupuje jako strana moderní levice.
Vzhledem ke kompromitaci české Strany zelených bursíkovštinou a aktivní spoluprací s liberální pravicí v době M. Bursíka, u nás Strana zelených zřejmě nebude představovat fenomén typu obdobných stran v Rakousku a Německu. To dá velkou šanci ČSSD získat tyto voliče.
Musí ale hovořit jejich řečí a akceptovat jejich vidění světa. Z mého hlediska to vůbec není programově obtížné.
Stejně tak programová výbava Pirátů stojí v některých aspektech za „vykradení“. Uvolnění ochrany duševního vlastnictví je věcí, nad kterou není třeba váhat. A mladí lidé toto téma silně akcentují. Stejně tak by pro ně mohla být podpora vznikajících start-upů: daňová, kapitálová, ale také v oblasti poradenství poskytovaného se státní podporou.
Mladí lidé, kteří většinou umí pracovat s internetem lépe než střední a starší generace, samozřejmě uvítají rozvoj e-agend ve státní správě, transparentní rozpočty a výkaznictví veřejných korporací, zveřejňované prostřednictvím internetu a podobně. A samozřejmě také další rozvoj prvků přímé demokracie, který umožní větší zapojení širokých vrstev občanů do správy věcí veřejných.
To, že se velká část mladé generace nezajímá o politiku, nemusí být nic definitivního, pokud najdeme nástroje, jak jim politiku přiblížit a jak jim umožnit participaci.
