Vážený pane předsedo, vážená vládo, poslankyně a poslanci, dovolte, abych vás seznámil se svými pozměňovacími návrhy, které vám byly distribuovány v podobě pozměňovacího návrhu 5008 a 5009 v elektronické podobě.
V úvodu mi dovolte, abych vyjádřil poděkování panu ministru zdravotnictví a jím vedenému týmu, že se skutečně rozhodl nějakým způsobem řešit protikuřácký zákon. Budu se zmiňovat zejména o protikuřácké části, protože svým zaměřením jsem chirurg, který pracuje s onkologicky nemocnými pacienty zejména v oblasti hlavy a krku, která jako taková je poměrně nejvíce vystavena nebezpečí vzniku závažných poruch z důvodu kouření.
Já bych si dovolil přihlásit se k několika pozměňovacím návrhům, které bych chtěl v krátkosti uvést. Je jich celkově devět, ale budu se snažit, abych vás informoval v co v nejkratší době, abych neztrácel váš a náš cenný čas. První by byla tato část - zákaz kouření v restauracích, to znamená úplný zákaz ve vnitřním prostoru, to znamená označené zahrádky. V § 18 písm. 1 odst. k) zní, že v prostoru provozovny stravovacích služeb se zákaz nevztahuje na vnější prostor provozovny stravovacích služeb, nebo jeho část, pokud tento prostor této provozovny ke kouření vyhradí, označí zjevně graficky viditelnou značkou kouření povoleno a zajistí, aby z prostoru ke kouření vyhrazenému nedocházelo k pronikání kouře do míst, kde je kouření tímto zákonem zakázáno.
Hlavním účelem tohoto zákazu je zajištění na jedné straně ochrany před pasivním kouřením, na druhé straně zajištění možnosti a práva na bezpečnost a ochranu zdraví pro práci zaměstnanců pracujících v této provozovně. Jeho význam spočívá též v prevenci kouření dětí a podpoře odvykání závislých kuřáků, kteří se rozhodli s tímto zlozvykem přestat. Tento návrh umožňuje vznik čistě kuřáckého vnějšího prostoru, takzvané zahrádky. Oproti původnímu stávajícímu návrhu je rozdíl v tom, že vnější prostor bude muset být označen jako nekuřácký. Jde o to, aby automaticky nebyly všechny prostory, které jsou vnější, považovány za nekuřácké. Hlavní pozitivní vliv této varianty vidím tam, kde se jedná třeba o zahrádky, které jsou v blízkosti sportovních zařízení, případně dětských koutků, zejména tam, kde celá řada mladých sportovců, fotbalistů si jde odpočinout po zápase do zahrádky, aby se občerstvili a v tom okamžiku jsou vystaveni kouři z cigaret jejich fanoušků, otců a podobně. Myslím si, že toto je věc, která by byla velmi příznivá a navíc by ještě byla takovým určitým stimulem k tomu, aby nevznikal špatný příklad dospělých, kteří by měli působit na tyto děti.
Tento návrh byl už projednán 25. května 2016, kdy se z důvodu předchozího schválení kolizního pozměňovacího návrhu pana kolegy Marka Bendy tedy úplný zákaz kouření vypustil. Kolizní pozměňovací návrh do vládního návrhu tehdy zapracován nebyl. Je podle mého názoru velmi žádoucí, zejména jestli skutečně Ministerstvo zdravotnictví chce, aby se omezilo kouření, aby se neopakovala situace z tohoto období, aby Poslaneckou sněmovnou byl nejprve prohlasován nejpřísnější návrh a postupně se postupovalo v případě jeho neschválení k úlevám. Jedině tak jde zabránit tomu, aby nedošlo k tomu, jak jsem se tady zmínil, aby byly umožněny i ty nejpřísnější varianty.
Ještě je potom trochu problematický zákon, který byl schválen většinou jednoho hlasu, a to se jedná o kouření vodních dýmek. Já bych doporučil, aby tam bylo právě vymezeno, že se mohou tyto vodní dýmky kouřit pouze tam, kde je k tomu vyhrazen speciální prostor, protože jinak vzniká nebezpečí, že tyto vodní dýmky bude možno kouřit kdekoliv a přitom je známo, že kouř a škodlivé účinky vodních dýmek si v ničem nezadají s běžnou cigaretou, jsou případně ještě mnohem horší.
Jako druhou část bych chtěl zmínit zákaz kouření na vnitřním pracovišti. To je část 15., která by se označila jako část 16. Navržený zákaz kouření na vnitřních pracovištích naplňuje mimo jiné mezinárodně právní závazek České republiky, článek 8 Rámcové úmluvy WHO, o kontrole tabáku, kterou musíme naplnit podle tohoto závazku do 30. 8. příštího roku.
Praxe z dnešních restaurací, ale i jiných pracovišť, kde zaměstnavatel sám svým vnitřním předpisem výslovně nezakázal kouření, ukázala, že to tato právní úprava před pasivním kouřením nezajišťuje, absence přímého a úplného zákazu kouření způsobuje problémy spočívající například ve sporech o prostory vymezení pracoviště konkrétního zaměstnance a v tom, že se povinnost nekouřit vůbec nevztahuje na osoby, které zaměstnanci nejsou, například na hosty restaurace. Zaměstnavatelé se tak do budoucna vystavují velkému riziku odpovědnosti za újmu na zdraví způsobenou zaměstnancům.
Navrhuje se proto zakázat kouření ve vnitřním prostoru pracovního prostoru v zákoně, kde bude ve spojení s § 3 zákoníku práce jasně stanovena skutečně vymahatelná povinnost zaměstnavatele zajistit dodržování zákazu kouření a povinnost zaměstnanců i třetích osob tento zákaz respektovat.
Dále bych chtěl navrhnout, aby pravomoc kontrolního orgánu pro tento případ měly též orgány ochrany veřejného zdraví a Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce. Kontrola dodržování tohoto zákona bude probíhat stejně jako stávající kontrolní činnost těchto orgánů.
Ve třetí části bych se chtěl zabývat ochranou obydlí, kdy lidé jsou škodlivým účinkům tabákového kouře nedobrovolně vystavováni nejen na veřejně přístupných místech a pracovištích, ale i ve svém vlastním obydlí, kouří-li jim někdo tzv. do okna nebo například na společné chodbě bytového domu. Jsou tak porušována jejich základní lidská práva na nedotknutelnost osoby a příznivé životní prostředí. Současně pouze teoretická možnost obrátit se na soud soukromoprávní žalobou s imisí (?) je zcela nedostatečná a nevhodná a svým způsobem často narušuje takové dobré sousedské vztahy v jednotlivých bytových prostorách. Spor potom může zásadním způsobem rozvrátit sousedské vztahy a vést k porušení toho chování při občanském soužití. Kromě ochraně obydlí tento návrh obsahuje též výslovný zákaz kouření ve společných částech bytového domu, jako na chodbě, ve výtahu. Tento zákaz v některých případech obsahují sice domovní řády, kde je ve výtahu umístěna cedulka "zákaz kouření", ale vymahatelnost je však bez výslovné zákonné podpory, včetně sankce, velmi problematická. Proto je třeba i v tomto případě nastavit veřejnoprávní pravidlo, které dopředu jasně stanoví, jaké chování není přípustné, a tím sousedským sporům předejde.
Dále bych se chtěl zmínit o zákazu kouření v zoologické zahradě. Víte, že tato zařízení jsou ve většině případů navštěvována zejména rodinami s dětmi, které jsou jedni z nejčastějších návštěvníků těchto zoologických zahrad. Téměř úplný zákaz kouření zavedly některé zoologické zahrady, pokud, třeba je to v Olomouci a Brně, naopak pražská zoologická zahrada umožňuje kouřit ve všech vnějších prostorách a omezuje kouření pouze v pavilonech. Poslanecká sněmovna už přijala zákaz kouření v zoologické zahradě s výjimkou vnějších prostor, které provozovatel zoologické zahrady ke kouření vyhradí. Tato výjimka ovšem tento zákon znehodnocuje, protože provozovateli umožňuje pro kouření vyhradit celý vnější prostor. A jsme zase úplně u toho, kde jsme byli, že tam v podstatě ten zákaz toho kouření je vymáhán pouze v těch pavilonech. Čili bylo by záhodno, abychom tady do § 8 odst. 1 dali ještě odstavec, kde by bylo za prvé: v prostoru celé zoologické zahrady.
Jako další bych se chtěl zmínit o problematice kouření v automobilu s dětmi do 18 let. Jistě víte, že rodiče jsou povinni pečovat o zdravý svých dětí. Tato péče by se měla projevovat i v tom, že své děti nebudou vystavovat pasivnímu kouření. Je celá řada případů, kdy jsou porušovány tyto normy a nezodpovědní řidiči kouří v prostoru automobilu, kde jsou přepravovány děti, čili chtěl bych zakotvit do praxe, aby byl zákaz kouření v automobilech s dětmi do 18 let.
Jenom pro vaši ilustraci, ten zákaz kouření v automobilech s dětmi platí v Anglii, Francii, Kanadě, Austrálii, Itálii a v jiných dalších státech a v Československu byl od roku, tuším, 1932 až do roku 1951 úplný zákaz kouření řidičů motorových vozidel, kdy se stanovilo, že kouřiti za jízdy jest řidiči motorového vozidla zakázáno. Vůbec musí se řidič vystříhati všeho, co by odvádělo pozornost od řízení vozidla na úkor bezpečnosti jízdy. Já se domnívám, že obdobný pozměňovací návrh tady byl ke sněmovnímu tisku 508 a získal jednohlasně pozitivní stanovisko výboru pro zdravotnictví. Ale v roce 2016 ve třetím případě nebyl schválen rozdílem jediného hlasu, čili si myslím, že toto je taková záležitost, která by měla skutečně vést k tomu, abychom se tím zabývali a abychom jednoznačně umožnili těm dětem, aby byly přepravovány ve vozech, kde není možnost kouřit řidičem, případně rodiči. Myslím si, že takové kontroly nebo byl vždycky vznesen dotaz, jakým způsobem kontrolovat, je to velmi obdobné jako řízení při používání mobilního telefonu, takže si myslím, že i tady by to neměl být velký problém.
Další jsou takové problematičtější věci, a to je stavebně oddělený prostor, kdy je snaha zajistit, aby tento prostor byl prostorově uzavřenou částí stavby, která má podlahu, strop atd., protože jinak stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření je v rozporu s první zásadou pokynu právě už zmíněné té rámcové úmluvy, kterou máme dodržovat od roku 2017 stran kontroly tabáku. Neexistuje takové technické řešení, které by účinně zabránilo pronikání toho tabákového kouře z prostor vyhrazených ke kouření. Osoby v ostatních částech tedy nadále budou vystaveny tabákovému kouři. Aby se tak nestalo, je nutné, aby stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření byl téměř celá provozovna a prostory bude oddělovat pouze vzduch, kterým se kouř volně šíří, je třeba proto doplnit určité další podmínky. Stavebně oddělený prostor ke kouření nesmí zaujímat více než 50 % z celkové podlahové plochy veřejně přístupných prostor a stavební výplně, které prostor ke kouření oddělují, musí být v přítomnosti osob, které kouří, automatickým systémem uzavřeny tak, aby nedocházelo k pronikání kouře do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno.
Dále bych se chtěl zmínit o pravomoci obce, kdy obec může zákaz kouření vyhlásit závaznou vyhláškou, stejně tak používání elektronických cigaret nebo konzumace alkoholických nápojů, na veřejně přístupném místě nebo veřejnosti přístupné akci, pokud je toto místo nebo akce přístupna osobám mladším 18 let, omezit nebo zakázat v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitém místě prodej, podávání a konzumace alkoholických nápojů a cigaret a kouření a používání v případě konání kulturní, sportovní nebo jiné společenské akce přístupné veřejnosti. Toto navrhované znění nepřiměřeně a bezdůvodně omezuje stávající pravomoc obcí a zcela nesystémově privilegizuje tabákové výrobky oproti alkoholickým nápojům. Judikatura Ústavního soudu.
Jde o to, rozšířit pravomoc obce z veřejných prostranství na jiná veřejně přístupná místa zákonem zatím neupravená. To jsou ty již zmíněné zoologické zahrady nebo některé parky, které nejsou veřejným prostranstvím. Chtěl bych třeba jen upozornit na to, že v New Yorku, kde je, všichni víte, veliká, obrovská plocha Central Parku, která zasahuje velké procento New Yorku jako takového, je úplný zákaz kouření v kteroukoli hodinu po celém prostoru a je tam obrovský prostor. Takže si myslím, že i tady v těchto případech bychom si mohli nějakým způsobem vzít trošku příklad.
Docházím ještě k tomu zákazu kouření ve věznicích. Zdá se to být jenom jako taková velmi rámcová záležitost, nicméně uvědomte si, že někteří vězni, kteří jsou ve výkonu trestu, nemají možnost jako jiní svobodní obyvatelé nebo občané odejít z těchto prostor, které jsou zaplaveny škodlivinami ve smyslu obrovského množství kouře v těchto prostorách. Chtěl bych tam doplnit, aby ta vězeňská služba měla možnost vykonávat kontrolu dodržování povinnosti stanovené v tom § 8 odst. 1. Je to relativně palčivý problém ochrany před pasivním kouřením v těch věznicích, protože existují nemoci, jako je třeba Bürgerova choroba, kde i pobyt, tzn. i pasivní kouření, může velmi výrazným způsobem zhoršit zdraví těch pacientů, v tomto případě těch vězňů v příslušných celách, a bylo by jistě možné s určitým přitažením za vlasy říct, že se jedná o určitý způsob mučení, pokud bychom neměli možnost, aby vězeňská služba České republiky byla schopna zajistit a měla možnost zajistit, aby osoby byly v těchto budovách chráněny před škodami vzniklými kouřením.
A konečně poslední část, o které bych se chtěl zmínit a na kterou bych chtěl obrátit vaši pozornost, je zákaz kouření ve zdravotnických zařízeních. Návrh spočívá v tom, že se doporučuje stanovit možnost v areálu zdravotnického zařízení vyhradit vnější prostor ke kouření tak, jak to zahrnoval minulý vládní návrh. Stávající znění návrhu se o vnějším prostoru vyhrazeném ke kouření nezmiňuje. Vzniká tak sporná otázka, zda se zákaz kouření má vztahovat na celý vnější prostor bez možnosti výjimky, nebo naopak zda se zákaz kouření na vnější prostor vztahovat vůbec nemá. Jsou dnes již některá zdravotnická zařízení, která zakazují kouření v celém areálu - myslím si, že to je nemocnice Motol, nemocnice Trutnov a ostatní - nebo s výjimkou vnějších prostor vyhrazených ke kouření - třeba tak je to ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. Navrhuje se proto těmto iniciativám vyjít vstříc a zajistit jednotný právní režim zákazu kouření ve vnitřních i vnějších prostorách s možností zřídit vnější prostory vyhrazené ke kouření. To je v kostce tady všechno.
Já bych si dovolil ještě jednu takovou malou doušku, že v průběhu svého zaměstnání jsem vedl každý týden onkologické vizity interdisciplinární, kde nám chodilo od dvou, pěti a někdy i do šestnácti pacientů nových, kteří byli postiženi zhoubným onemocněním v oblasti hlavy a krku. A velmi často jsem měl bohužel nutnost těm pacientům říct, že se buď podrobí nutricímu výkonu (?) nebo že dojde k úmrtí, že jiný způsob léčení není. A věřte, že když člověk s těmito lidmi potom po nějaké době mluvil, tak oni vždycky jenom říkali - prosím vás, pěkně, jenom mně řekněte, proč mně někdo nevyrazil tu cigaretu z ruky... Opravdu jsou to takové věci, kdy si člověk řekne - mě to nepotká. Ale dojde-li skutečně k tomu, že je vlastní život toho pacienta ohrožen nebo je výrazně limitován tím, že nebude mít možnost dobře mluvit, nebude mít možnost dobře jíst apod., tak tito lidé se opravdu uchylují k tomu, že nějakým způsobem se ohrazují proti tomu a říkají - proč jste mně to, prosím vás, nějakým způsobem nezakázali, z jakého důvodu jsem v tom byl nějakým způsobem podporován. A já si myslím - a velmi si cením toho, že tento zákon tady vzniká za podpory a za navrhovatele Ministerstva zdravotnictví, protože si myslím, že to je věc, kterou jsme svým způsobem té naší společnosti dlužni. Děkuji vám za pozornost. A ještě si dovolím přidat, že bych se přihlásil pak k autorství těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji vám.
