Ve čtvrtečních Lidových novinách (čtvrtek 3. 11.) je v článku Petra Koury, historika a VŠ pedagoga, „Láska k Číně bez mandátu“, je řada fabulaci a omylů. Koura se patrně domnívá, že prohlášením čtyř nejvyšších ústavních činitelů se ČR stává jakousi provincií této významné mocnosti Východu. Vzhledem k tomu, že se tímto přeludem zabývá i jiná skupina lidí, vedená vynikajícím českým hercem, J. Bartoškou, je dobré věci uvést na pravou míru.
V Prohlášení se klidně mohla objevit věta o tom, že Česká republika plní jako seriózní partner své spojenecké závazky ve vztahu k EU a NATO, ale také smluvní závazky k jiným zemím, jako je např. Čínská lidová republika. A Čínská lidová republika je dnes zemí, která, paritou kupní síly měřeno, představuje nejsilnější ekonomiku světa.
Zpozdile antikomunističtí komentátoři a tzv. analytici dnes říkají, že vlastně „strategické partnerství" s Čínou nepotřebujeme, protože naše ekonomické vztahy s Čínou jsou naprosto bezvýznamné. Jsou ale takové proto, že sedm let české pravicové vlády nedělaly nic jiného, než se snažily, aby vztahy s Čínou bezvýznamné zůstaly. Po koaliční vládě pod mým vedením v letech 2005-2006, která vytvořila velký prostor pro rychlý rozvoj vzájemných česko-čínských vztahů, přišla bohužel Topolánkova vláda, která tyto vztahy zcela zhibernovala.
Čínští diplomaté, s kterými jsem v té době hovořil, jen krčili rameny a říkali, že jejich země má 3000letou historii, a oni si klidně pár let počkají, až přijde někdo, s kým se půjde domluvit na vzájemně výhodné spolupráci. Bez urážek a mistrování druhé strany.
Historik Koura řeší ve svém článku v LN to, že strategické partnerství s Čínou je něco, na co ČSSD ve vládě vlastně nemá mandát od svých voličů. To je samozřejmě hloupost. Pan Koura by se měl podívat na průběh poslední návštěvy čínského prezidenta (a šéfa čínských komunistů) v Londýně.
Rozvinutý červený koberec, cesta historickým kočárem královny, setkání s královnou, setkání s britskou politickou špičkou. A na závěr podpisy hospodářských smluv v hodnotě 40 miliard liber. Také Britové si v průběhu let vytvořili s Čínou strategické partnerství.
Problém, pokud jde o dalajlámu, vznikl, protože ministr Herman se s ním setkal na půdě svého ministerstva. Kdyby si s dalajlámou podal ruce na nějakém veřejném místě, asi by to žádný velký problém nebyl.
Čínští diplomaté v Praze a stejně tak ministerstvo zahraniční Číny v Pekingu dobře chápou, že ministr kultury Herman je tím nejméně významným členem české vlády, a proto celou záležitost příliš nedramatizovali. Celá záležitost byla dramatizována přáteli pravdy a lásky, a samozřejmě se svou troškou do mlýna přispěchal i A. Babiš po svém návratu z dovolené. Tu se svou rodinou trávil zřejmě na Azurovém pobřeží v den státního svátku 28. října. Nelze se nezeptat, jak by to vypadalo, kdyby se k podobnému kroku odhodlali i ostatní ústavní činitelé? Tedy namísto účasti na oslavě státního svátku 28 . října na Hradě volili svůj příjemný osobní program.
I tento přístup vicepremiéra a ministra financí svědčí o jeho jistě nezodpovědnosti a „politického chytráctví“, když si počkal, jak se celá věc s dalajlámou vyvine a pak se snažil oslabit ČSSD. Sociální demokracie udělala samozřejmě vše proto, aby si pozici u levicových voličů opět zkomplikovala. Těm totiž prezidentův postoj k Číně konvenuje. Soudě alespoň podle průzkumu agentury SANEP, který byl zveřejněn v průběhu tohoto týdne.
Velkou chybou prohlášení bylo, že nikdo z vedoucích ústavních činitelů osobně tento krok v prvé chvíli nekomentoval. Tím dali velký prostor „druhé straně“ jej zcela dezinterpretovat a vytvořit z něj přelud.
Bylo potřeba říci, že vláda ČR a její prezident postupuje ve vztahu k Číně stejným způsobem jako vlády největších partnerských zemí v rámci EU. Tedy např. Německa, Francie a Velké Británie a Itálie. Tuto tezi nelze na faktech vůbec zpochybnit.
