Může se tak stát 12. února příštího roku, kdy budou volitelé ze Spolkového sněmu a z jednotlivých spolkových zemí v celkovém počtu 1260 volit novou hlavu německého státu.

Ke svému zvolení potřebuje nový prezident nejméně 929 volitelů a zdá se, že jedinou cestou k tomu je spojit hlasy sociálních demokratů, křesťanských demokratů i sociálů.

Na pondělní schůzce předsednictva CDU se představitelé této největší vládní strany rozhodli netrvat na vlastním kandidátovi – ostatně žádný takový vhodný kandidát na spolkového prezidenta se neobjevil – a podpořit kandidáta koaličních sociálních demokratů Steinmeiera. Ten je dlouholetým šéfem německé diplomacie – ve vládách velké koalice CDU-CSU a SPD v letech 2005–2009 a nyní od roku 2013 v další vládě velké koalice opětovně zastává funkci ministra zahraničních věcí Německa.

Steinmeier byl (a je) svým politickým osudem i přátelskými vazbami dlouho spjat s bývalým spolkovým kancléřem sociální demokracie, G. Schröderem. Za jeho kancléřství byl Steinmeier šéfem úřadu spolkového kancléře. Již před tím ale spolu oba politici úzce spolupracovali v Dolním Sasku, kde byl G. Schröder předsedou zemské vlády za SPD.

Steinmeier je jedním z nejzkušenějších německých politiků a suverénně nejváženějším politikem SPD, tedy druhé vládní strany, juniorního vládního partnera. Co na tom, že spolková kancléřka označila podporu jeho nominace ze strany CDU slovy „Toto rozhodnutí je východiskem z nouze.“

A její nejbližší spolupracovník ministr financí Schäuble se vyjádřil, že toto rozhodnutí je "porážkou"(Niederlage) CDU. Nejrealističtěji to vedle Merkelové vyjádřil předseda bavorské vlády a šéf bavorské CSU Seehofer, jehož strana rovněž podpoří kandidaturu Steinmeiera. Ten uvedl: „Je to škoda, že unie nenašla žádného vlastního kandidáta.“ A to přesto, že byly osloveny mnohé osobnosti, „velmi mnohé osobnosti,“ jak řekl Seehofer.

Zdá se, že německou politiku ovládá realismus a snaha najít v obtížné době, neboť Německo se zatím plně nedokázalo vyrovnat s loňským přílivem více než milionu imigrantů, do čela země člověka, který bude spojovat. Také Steimeierova volba by měla proběhnout tak, aby strany spíše spojovaly síly. Steinmeier by nemusel být bez šancí při volbě ani při získávání hlasů některých dalších stran, či alespoň jednotlivých poslanců z opozičních stran Zelených a Levice. Stal by se z něj tak konsenzuální, celonárodní kandidát.

Samozřejmě, že pro SPD, a konkrétně pro S. Gabriela, předsedu této strany, by volba Steinmeiera byla před volbami do Bundestagu, které proběhnou pravděpodobně v září příštího roku, silnou vzpruhou.