Naše armáda je dlouhodobě podfinancována, má místy nízkou naplněnost a necvičí intenzivně na všech stupních tak, jak by měla. Výdaje na obranu se dlouhodobě snižují a úroveň obranných schopností jednotlivých druhů vojsk je velmi rozdílná. Nejhorší je situace v pozemním vojsku a protivzdušné obraně státu. Nadzvukové letectvo, které paradoxně až tak moc nepotřebujeme, je na tom ve srovnání s ostatními složkami naší armády (až na určité dílčí problémy) sice poměrně slušně, ale chtěli by se mít ještě lépe. Přičemž pokud bychom použili orientačně 1/3 prostředků určených na dlouhodobý pronájem letounů JAS-39 GRIPEN na modernizaci a rozvoj protivzdušné obrany státu, výsledek by byl stejný, a zbytek by se dal použít ve prospěch rozvoje ostatních druhů vojsk a jejich intenzivnímu výcviku. Nadzvukových letounů je v Evropě dostatek, a ochranu vzdušného prostoru lze řešit na mezinárodní anebo bilaterální úrovni třeba se státy V4+.
Armáda se má dlouhodobě dočkat přezbrojení pásových obrněných vozidel. Plánovaný nákup se opět posunul z roku 2019 na rok 2020. Pásová obrněná vozidla BVP2 jsou od roku 2015 za prahem životnosti. Akvizice měla být spuštěna již před mnoha a mnoha lety za vlád ODS a ČSSD. Ty však se soustředily na nákup lehkých obrněných vozidel a transportérů typu Dingo, Iveco, Pandur a letounů L-159 a CASA. Aféra okolo nákupu Pandurů spojených s uplácením a korupcí je dostatečně známá. L-159 jako největší průšvih v dějinách naší armády a které dlouhodobě hnijí při nemalých nákladech v leteckých hangárech jsou samostatnou kapitolou.
To vše v kontextu zpráv, která zveřejňují naše média, tedy že vojsko neví, zač peníze utrácet. Ministr obrany Stropnický tvrdí, že při dlouhé době spojené s nutnou přípravou na klíčové modernizační projekty, lze až v roce 2025 dosáhnout takové úrovně, aby armáda byla schopna vyčleněné prostředky ve výši 1,4 HDP účinně pojmout. Jinými slovy tak přiznává, že stav naší armády je dlouhodobě nevyhovující a nedostatečný. (Armáda počítá s akvizicemi ve výši 460 mld. Kč do roku 2025. Zahrnuje však zbytečné akvizice do techniky potřebné hlavně k zahraničním operacím). Takže resort obrany má sice na rok 2016 rozpočet ve výši 1,04% HDP (47,7 mld. Kč), ale ve skutečnosti tyto prostředky není vlastně schopen utratit a tak je odvede zpět do státního rozpočtu. Pomíjím skutečnost, že podíl mandatorních, investičních a ostatních běžných výdajů MO není dlouhodobě optimální, za což také nese politickou odpovědnost ministr Stropnický.
Další samostatnou kapitolou je skutečnost, že se zdravotní požadavky na uchazeče o vojenské zaměstnání zásadním způsobem snižují. V minulosti byste dostali za platfus, brýle, lehkou alergii anebo chybějící článek nějakého prstu jasnou stopku vstupu do armády. Dnes to nevadí. Více jak polovina uchazečů o službu v armádě neprojde testy anebo výcvikem. Z armády odchází přirozeným odchodem na základě splnění stanoveného závazku ročně cca 800 vojáků a přitom se jich nabere asi dvakrát do roka po 600. Když k tomu připočtu skutečnost, že některé vojenské útvary jsou naplněny na pouhých 62%, tak tímto způsobem budou doplněny na 100% asi v roce 2050 a to ještě za předpokladu, že se změní populační křivka směrem vzhůru. Počet vojáků na sto aktivních obyvatel ve státech NATO dosahuje rozpětí od 2,3 (Řecko) až po 0,4 (Lucembursko). V našem případě nám náleží nelichotivé předposlední místo před již zmíněným Lucemburskem s koeficientem 0,5 (běžně je v rozpětí okolo 0,8 – 0,9).
Armáda potřebuje zásadní reformu.
Je potřeba výdaje státu na obranu zásadním způsobem okamžitě navýšit z koeficientu 1,04% HDP na minimálně 1,6%, ale z důvodu dlouhodobého podfinancování jako důsledek předchozích vlád, nejlépe na 1,8-2% HDP.
Je potřeba začít přípravu občanů na obranu země.
Je potřeba obnovit základní vojenský výcvik 18ti letých mužů a žen v trvání 8 týdnů a to na základě možnosti tuto službu odmítnout z náboženských anebo jiných důvodů.
Je potřeba také zvýšit počet Aktivních záloh.
Je potřeba se zabývat intenzivní přípravou na obranu vlastního státu svými vlastními silami a prostředky což je prvořadým úkolem armády. K tomu by měla mít armáda odpovídající lidské, materiální a finanční zdroje.
Pokud někdo stále tvrdošíjně spoléhá pouze na kolektivní obranu NATO a EU, tak takováto úvaha je mylná. V první řadě totiž musíme mít schopnosti se bránit sami a tak tomu v současné době není. A pokud je špatná legislativa v otázkách výběrových řízení, tak se musí patřičně změnit a nikoliv suše konstatovat, že klíčové modernizační projekty potřebují určitý čas na přípravu. V opačném případě je potřeba změnit politiky, kteří nejen o těchto věcech rozhodují.
