Další zářez na seznam průšvihů nyní obstaral německý komisař G. Oettinger, zatahující Komisi do problémů nekalých lobbistických praktik.

„Komise poslední šance", přesně tak pojmenoval složení současné instituce sám předseda, Jean-Claude Juncker. Jako by tím snad chtěl hned na začátku svého funkčního období naznačit, kam se vedení Komise opravdu ubírá.

To, že momentálně za poměrně rozpačitých a nejasných okolností z funkce komisařky pro rozpočet odchází bulharská K. Georgieva, je jedna věc. Že na její místo místopředsedkyně chtějí dosadit osobu spojenou s netransparentními styky se soukromou sférou, je však věcí druhou.

Komisař Oettinger, mající v současnosti na starosti digitální ekonomiku a společnost, čelil v minulých týdnech skandálům ohledně jeho nemístných výroků na adresu žen, cizinců a homosexuálů. Naposledy však celé Komisi zavařil soukromým letem s německým lobbistou napojeným na Kreml, K. Mangoldem. Ačkoliv to Komise odmítá přiznat, údajně za účelem realizace rozšíření maďarské jaderné elektrárny ruským Rosatomem a ukončení vyšetřování samotné Komise.

Svým jednáním tak poškozuje nejen obrázek Komise, ale všech evropských institucí. Ptám se proto, kam se poděla Junckerova vize o navracení důvěry občanů v Evropskou unii? Tím, že o těchto problémech v lepším případě mlčí, v horším je tutlá, kope jistý hrob sobě, ale i celé Evropské komisi.

O tom, čeho si byl předseda Komise na začátku své funkce vědomý, můžeme jen polemizovat. Že by však v jeho postavení a téměř v půlce funkčního období nevěděl, s kým přímo spolupracuje, odmítám akceptovat. Budu proto trvat na tom, aby Evropská komise poskytla dodatečné dokumenty, které, doufejme, situaci objasní. Stejně tak budu trvat na slyšení, kde nás komisař Oettinger může přesvědčit, že ho jako novou tvář evropských financí můžeme brát vážně.