Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem v souvislosti s touto projednávanou novelou dostal několik podnětů, abych ji nepodpořil, nebo abych výslovně hlasoval proti ní, včetně oficiálního postoje České pirátské strany. Já těmto žádostem vyhovět nemůžu, protože takové hlasování by bylo v rozporu s mým přesvědčením. Nicméně to, co udělat můžu, je, že alespoň se s vámi podělím o ty obavy, které, některé, k takovým názorům vedou, které chápu a částečně sdílím.
Týkají se zjednodušeně toho, že v trestním zákoníku teď budeme trestný čin, nebo skutkovou podstatu, kterou lze spáchat verbálně, s horní hranicí trestu 10, event. 12 let. Což na první poslech nemusí znít úplně dobře. Asi nikdo nepochybuje o tom, že taková úprava ve chvíli, kdy ji stáhneme k mezinárodnímu terorismu, který se v Evropě děje, tak ji nikdo nebude zpochybňovat. Tam si asi dokážeme představit, kam tato úprava míří, že skutečně verbální projevy, které vedou k závažným teroristickým činům s desítkami obětí na životech, musejí být takto přísně trestány. O tom nikdo nepochybuje.
Pochybnosti, které existují, jsou toho charakteru, zda takováto usnesení, takové teroristické tresty nemohou být zneužity v rámci vnitrostátního dění, v rámci zastrašování nebo trestání lidí, kteří nějakou formou vyjadřují odpor proti státnímu řízení, proti vedení země. Že takové obavy nejsou úplně liché, úplně nesmyslné, to se můžeme podívat na případ Turecka, kde z mého pohledu protiteroristické zákony jsou masivně zneužívány k likvidaci opozice.
Rozhodně nechci přirovnávat ČR k Turecku, to bych velmi nerad.
Nicméně to, že jsme ve stádiu, kdy česká justice poměrně složitě hledá hranici mezi svobodou projevu a trestným činem, že jí to nejde úplně moc lehce, to zase pravda je. Dovolte mi několik příkladů velmi nedávných.
Měli jsme tu případ ruského studenta, který natáčel jiného svého kamaráda, jak píše hanlivý nápis na zeď. Za to byl soudem první instance odsouzen a dostal trest dvouletého vyhoštění. Zpátky do Ruska, kde aktivně protestoval proti Putinovu režimu. Odvolací soud ten trest zrušil. Pak jsme tu měli případ člověka, který se účastnil nějaké demonstrace, už ani nevím vůči čemu, a součástí jeho projevu bylo, že na zem na chodník nakreslil obrys lidské postavy, tuším, že tím chtěl nějak znázornit nějakou oběť něčeho. Byl obviněn a stíhán za trestný čin poškození cizí věci. V prvním kole byl zproštěn. Pak jsme tu měli případ člověka, který na projíždějící vojenský konvoj ukázal holý zadek. Byl obviněn z výtržnictví, stíhán, v prvním kole zproštěn. Pak jsme tu měli velmi známou situaci, kdy byla demonstrace, kde účastníci chodili za přítomnosti policie se šibenicemi, z řečnického pódia zaznívaly výhrůžky smrtí, nic se nedělo.
Naopak jiná skupina obyvatel, která vyjádřila svůj protest proti takovým věcem a zahradila cestu tomuto průvodu, byla těžkooděnci pacifikována, zajištěna trošku nestandardním způsobem, protože pokud někdo při tomto zásahu, při pokojném zásahu přišel o dva zuby, tak to mi nepřijde jako úplně adekvátní zásah. Naopak, když to jedna z dívčin nevydržela, a coby 40kilová se opřela o záda 90kilového policisty, byla potom stíhána za útok na veřejného činitele, v prvním kole dokonce odsouzena, až odvolací soud musel zjednat nápravu, nejenom tím, že ji zprostil, ale že upozornil na to, že v ten den se děly v Praze daleko horší věci, které zůstaly naprosto bez pozornosti policie. A případ prezidentské standarty stále řešíme, v prvním kole zproštěni, teď odvolací soud to zrušil, bude se to stále stíhat.
Znamená to, že česká justice nemá jasno v tom, kde jsou hranice projevů svobody a kdy je trestný čin. V některých vzbuzuje i obavu z toho, jestli bude česká justice mít jasno v tom, kde je hranice „normálního“ trestného činu a kde je hranice terorismu z hlediska těchto vnitřních protestů. A rozdíl je především ve výši hrozícího trestu.
Takovéto obavy jsou, rozumím jim, ale na druhou stranu říkám, nemohou mne vést k tomu, že bych tento zákon nepodpořil, protože věřím v to, že naše demokracie je daleko stabilnější než je turecký režim. A jenom připomenu, že u skutkových podstat verbálních rozptyl, trestu, který soudce může udělit, je veliký, široký, je tam sazba dva až deset let, což v praxi znamená, že to může být i ono takové Ty, ty, ty v podobě podmíněného trestu, a že to může být i trest opravdu odstrašující několikaletého žaláře. To znamená, že odpovědnost za to, jestli tento zákon v praxi bude fungovat dobře nebo ne, mají soudci. A nezbývá, než jim věřit. A i když mám určité pochyby, nemohou mě oprávnit k tomu, abych hlasoval proti tomuto zákonu. Já jej podpořím, ale tyto pochybnosti jsem si nemohl nechat pro sebe.
