Myslím, že ta debata není produktivní, protože se baví dva názorové proudy a těžko se na tom asi domluvíme. Já bych využil této příležitosti k položení několika otázek.
První: Proč... Jinak chci říct, dobře se to poslouchá, mnohé projevy jsou velmi emotivní, procítěné atd., ale chci položit pár pragmatických otázek.
Otázka první: Proč velmoci, jako např. Velká Británie či Spojené státy, se nesetkávají s dalajlámou oficiálně? Jak to, že si to oni nedovolí, a my si to dovolíme?
Další moje otázka: Proč ministr vlády ČR ostentativně udělá pravý opak? Proč senátní představitelé, konkrétně, vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolegové Horník a Zdeněk Brož - nic proti nim osobně nemám - jeden den se do televizních kamer vyjadřují, že podpis – podpis tam bylo – ústavních činitelů nebude mít vliv na hlasování při volbě předsedy Senátu, tedy Milana Štěcha, a za dva dny nato mluví naopak.
Další se chci zeptat, proč ministr vlády ČR, který zná oficiální zahraniční politiku České republiky směrem k Číně, jinak by nemohl být ministr, která je zde – jak už zde bylo řečeno – mluvím o oficiální politice, byla nastolena v roce 1993, se tváří a jedná tak, jako by de jure tato politika neexistovala? Proč v takové vládě setrvává, když s touto politikou nesouhlasí? A vládu de jure podráží. Proč je mystifikovaná a nepravdivě informovaná veřejnost o prohlášení čtyř z 18. 10. tohoto roku, že ji podepsal prezident, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny a předseda vlády, když ji nepodepsali? Já osobně se to dozvídám až tady dneska...
Závěrečná poznámka. V jednom vystoupení tady bylo..., nebo v několika vystoupeních tady bylo hovořeno o tom, jak jsme se při návštěvě čínského prezidenta podbízeli. Doporučuji vám – a je to veřejně dostupné – si pustit video přijetí prezidenta Čínské lidové republiky ve Washingtonu. A doporučuji vám, každá vteřina tam byla naprogramovaná, a doporučuji si vám pustit totéž video přijetí anglickou královnou v Londýně. Jak bychom toto přijetí nazvali? Jakým přízviskem?
K zasvěceným poučkám o Tibetu, já tam tedy nebyl, doporučuji si přečíst historii Tibetu. Ale hlavně pobavit se s někým, kdo tam byl a kdo to zná. Já osobně, shodou okolností, minulou sobotu jsem hodinu a půl – byla to úplná náhoda – seděl s panem docentem Steinhauserem, což je významný potravinář. Má v Tišnově velmi dobře vedenou firmu na masnou výrobu, má vynikající trvalou kvalitu. Dělal jeden čas děkana na veterinární fakultě, ale jeho koníček je, že rok co rok bere motorku a vyjíždí do zajímavých zemí světa a píše z toho knížky a dělá z toho každý rok kalendáře. A on ten Tibet projel čtyřikrát.
Já to tady nebudu vyprávět, ale tak jsem s ním o tom mluvil. Tak je potřeba možná získat informace i z této strany. A pokud se týká – ještě jedna poslední poznámka z vystoupení jednoho z předřečníků, proč tedy čtyři nejvyšší ústavní činitelé to nepodepsali dodatečně? Proč by to dělali? Vždyť to řekli. Bylo to zaznamenáno. Nikoho nejmenovali. Odpovím za tazatele. Ono by se to hodilo, kdyby to udělali. Druhému kolu mediální štvanice a politické hry.
Takže závěrem chci říct – a z mého vystoupení je to asi jasné – já to tady nechci dramatizovat, nechci to tady podpalovat, vůbec ne, ale měl jsem potřebu ty otázky položit. Já tady tyto návrhy osobně nepodpořím, i když to žádný zásadní vliv mít nebude. A jenom bych si přál, abychom se sem do Senátu, ale jsem na to malý pán, taková je demokracie, ale abychom se spíš věnovali potřebným věcem.
Protože de jure přijetí oficiální dalajlámy je naprosto jasná záležitost. A velmoci, které mají vliv na běh světa, na rozdíl od nás, tady toto nedělají. Je otázka, proč my to takto hrajeme? Kolikrát byl dalajláma v Polsku? Já proti němu nic nemám. Kolikrát tam byl? Pravidelně rok co rok se tady toto hraje... To je všechno, děkuji.
