Netušil jsem, že budu pokračovat tak brzo, chtěl jsem nejprve udělat hodnocení pro příští plenární zasedání ÚV KSČM, ale slova D. Trumpa o tom, jak je možné, že se neptala Čína, zda smí devalvovat měnu a uvalovat cla na americké zboží, mi připadla tak trapná a směšná, přímo z jiného světa, že budu reagovat hned. A to úvahou nad výsledky voleb. Myslí si někdo z vás, že se nějaký dlužník ptá svého věřitele, jestli má peníze na placení dluhů? No, neptá, většinou rovnou objedná exekutora a vymůže své peníze od dlužníka zpět, někteří dokonce tak, že svého dlužníka zničí. Čínská lidová republika evidentně USA zničit nechce, chce totiž hlavně zpět své peníze, a tak při respektu k jejich politickému režimu a s lhůtou, ve které nová administrativa může začít něco dělat, jen důrazně požaduje od Ameriky dluhy zaplatit. Je jasné, že dynamika vývoje politických tendencí se ve světě, kromě dlouhodoběji trvajících konfliktů a krizí, s největší pravděpodobností bude odvíjet od prvních kroků - a mnohdy velmi překvapivých - nového amerického prezidenta D. Trumpa, včetně zpochybňování regulérnosti průběhu i výsledků samotných voleb v USA oběma protagonisty s tím, že tuto „causu“ vyřeší zřejmě až 19. prosinec…! Tolik reakce a nyní se vrátím k nám, také situace v České republice se odehrává ještě pod dojmem výsledků letošních krajských a senátních voleb. Důkazů je možno uvést několik. Obtížná jednání při sestavování krajských koalic, které byly definitivně uzavřeny prakticky až v minulém týdnu sestavením „nových krajských vlád“ na období 2016-2020. Médii a některými „rádoby respektovanými“ představiteli rozhořčené veřejnosti připravované demonstrace (čti konfrontace) na den státního svátku 17. listopadu a v neposlední řadě i znovu vyzdvižená „causa“ EET… To jsou minimálně tři oblasti, které stále zneklidňují českou politickou atmosféru. Poslední událost si určitě podrobně vyhodnotí hnutí ANO 2011 i Andrej Babiš, ale přesto si neodpustím poznámku na okraj. Hnutí ANO zaznamenalo úspěch v krajských volbách, méně úspěšné už bylo hnutí v sestavování krajských koalic, kde bude muset, např. v asociaci krajských hejtmanů, spoléhat na přízeň spojenců z jiných uskupení – hejtmany Zlínského a Libereckého kraje. Proč tomu tak je: Hnutí ANO tak trochu doplatilo nikoliv na váhavost nebo jinou zkušenost svých zvolených krajských představitelů, ale zejména na skutečnost, že v krajích k sobě politici „mají blíž“, lépe se znají a umí odhadnout předpokládané jednání oponentů. Právě u lidí od Andreje Babiše se po volbách projevila negativně jejich dřívější tzv. přednost. Hnutí, které vzniklo v období tlaku na snížení prestiže tradičních parlamentních stran, využilo téměř mistrovsky oslabení významu ideologií nebo chcete-li základních myšlenek, na nichž byly a jsou historické strany vybudovány. Současně i jim „nahrála“ určitá únava veřejnosti z opakovaného antikomunismu, zesměšňování a negování několika etap života dnešních nejukázněnějších voličů – padesátníků a šedesátníků, kteří jakoby nechtěli stupňovat svůj pocit, že žili do roku 1989 v marnosti a téměř zbytečně. ANO 2011 nabídlo politicko-společenskou realizaci širšímu spektru občanů, nerozlišovalo mezi bývalými členy parlamentních stran a bylo jedno, zda jsou z levé nebo pravé části politické scény. Jen namátkou, Jaroslav Faltýnek - 5 let zemědělská strana, 17 let ČSSD nebo naopak Jaroslava Jermanová – 7 let ODS. Hnutí dokázalo, na rozdíl od předcházejících méně úspěšných pokusů Unie svobody-DEU nebo TOP 09, ještě lépe vytvořit platformu širokospektrálního voličského subjektu, pro který předchozí levicové, nebo pravicové angažmá jeho představitelů i přívrženců nehrálo roli!

Ve společnosti, která byla permanentně znechucována aférami, bojem o pozice, rozdělováním „trafik“ a přidělováním lukrativních postů…, se v roce 2011 představilo zcela pragmatické hnutí, které dávalo velmi jasně najevo, že svoji šanci mohou uchopit i jinde neúspěšní, ale ambiciózní lidé, mnohdy i bývalí komunisté, kteří se s transformovanou KSČM po roce 1990 konjunkturálně „včas“ rozešli, ale ve svém povolání, podnikatelském i soukromém životě byli úspěšní. Společným jmenovatelem se pro ně stala i značná sebedůvěra či sebevědomí, které finálně dodával i fakt prestižního společenského postavení miliardáře Andreje Babiše (také bývalého člena KSČ), který hnutí založil a postavil se do jeho čela. Až nečekaný „vyjednávací“ úspěch představitelů ČSSD při sestavování koalic v krajích, kde strana volby nevyhrála, každopádně neovlivnila náhlá zvýšená kritičnost předsedy jejich strany, ale fakt, že ostřílení krajští představitelé ČSSD ( a také ODS…) znali poměrně podrobně skutečnost, že jejich partnery byli členové ANO 2011, kteří měli v jejich krajích už také určitou politickou historii. Zda se ukážou tyto prohry Andreje Babiše a jeho lidí jako finálně dvojsečné, napoví až následující období. Zatím se přílivem preferenčních hlasů zřejmě podařilo přesvědčit část veřejnosti, že… „řídit stát jako firmu“ je možné.  Zdali jde o slogan, který bude naprosto stejně fungovat i v regionech, je otázka další činnosti a „úspěšnosti“ práce „krajských vlád“.