Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych podpořil a okomentoval jednak návrh, který jsem podal ve druhém čtení a je evidovaný pod písmenem B7, kde je načten a vybilancován ve třech variantách. Ale chtěl bych se ještě několika poznámkami vrátit k tomu, co zde říkal pan předseda vlády Sobotka. Uvedl, že opozice na jedné straně nechce podpořit rozpočet, na druhé straně podává návrhy na změnu rozpočtu. Myslím, že i z první části, z kontextu první části vystoupení pana prezidenta vyplynulo, že v dobách ekonomického růstu, v dobách, kdy je ekonomický cyklus v ekonomickém růstu, by neměl být schvalován deficitní rozpočet. Myslím, že to tady zaznělo celkem jednoznačně a pan prezident to zdůraznil jako jednu svou velkou zkušenost a jako jakousi konstantu a axiom.
Jaká je dnes situace? Víme dobře, že se nacházíme v ekonomickém růstu a prostě podpořit rozpočet se 60miliardovým schodkem nemůže podle mého soudu odpovědný a racionálně uvažující politik v současné době. Nechci zde debatovat na téma, co vlastně způsobilo nebo zda vláda má zásluhu na tom, že ke 30. listopadu letošního roku je rozpočtový přebytek 55 miliard. Nechci zde diskutovat ani analyzovat, zda onen letošní přebytek je dán primárně tím, že přišly peníze na již proinvestované projekty z Evropské unie. Vždycky to přichází s určitým zpožděním. Nechci zde analyzovat, zda je to dáno podhodnocenými příjmy, které byly prosazeny v tom letošním rozpočtu, nebo zda je to dáno neschopností vlády skutečně racionálně výdajové rámce, výdaje v jednotlivých kapitolách naplnit.
V každém případě pro příští rok ekonomické prognózy žádný propad nenaznačují, proto naplánovaný schodek 60 mld. je naprosto pro mě nepřijatelný. Myslím, že navíc se skutečně nevyužilo možnosti dobrých let ekonomiky k důležitým investicím, ke zvýšení naší konkurenceschopnosti či třeba i primárně ke snížení celkového státního dluhu. Alespoň se to v těch číslech tohoto návrhu rozpočtu nepromítá.
Ani bych nebagatelizoval, a tím ještě také bych chtěl učinit poznámku k vystoupení pana předsedy vlády, ani bych nebagatelizoval zneužívání dávek v oblasti hmotné nouze. Možná, že pan předseda vlády Sobotka nemá přesné informace, ale součástí těch výdajů v oblasti hmotné nouze, těch deseti miliard, o kterých zde mluvil, je právě onen doplatek na bydlení, což je dávka, sociální dávka v oblasti hmotné nouze. A doplatek na bydlení je, jak víme, velmi zneužíván formou určitého byznysu s chudobou. Konec konců uvidíme, zda se Sněmovně podaří zpřísnit podmínky k proplácení tohoto doplatku. Dokonce ani když se podíváte na kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí, není jasné, jak vlastně velký ten doplatek na bydlení je v těch deseti miliardách. Paní ministryně mluví o třech miliardách, její náměstek dokonce mluvil na výboru o větší částce. Takže v tomto ohledu ta poznámka pana prezidenta má své racio a neměli bychom ji přehlédnout.
Já teď se chci věnovat návrhu, který jsem načetl, konec konců k tomu je především určeno třetí čtení rozpočtu. A chci vás, vážené kolegyně a kolegové, přesvědčit, abyste ten návrh podpořili, byť jsem ten návrh podal jako opoziční politik a určitě nemíním podpořit celkový návrh státního rozpočtu. Svůj pozměňovací návrh pod písmenem B7 už jsem podával jednou asi před dvěma lety. A podávám jej v reakci na mnohé stesky a stížnosti starostů na podporu státu v oblasti nezbytných rekonstrukcí škol. Ministerstvo financí sice vypsalo program podpory výstavby základních škol, který je spojen se zvýšením kapacity vzdělávání v oblastech s tzv. rezidenční suburbanizací. To samo o sobě určitě není předmětem kritiky. Pan ministr o tom několikrát mluvil, byla to i pokud si dobře vybavuji, iniciativa svého času paní poslankyně Kovářové. Na tento podprogram vyčlenilo Ministerstvo financí asi 636 mil. korun. Předmětem kritiky je naopak skutečnost, že na ostatní rekonstrukce základních škol, které nejsou v okolí velkých měst, které jsou v okolí Prahy, Plzně, Brna apod., je vyčleněno v dotačním titulu pouze 38 mil. korun. Což uznáte, je naprosto nedostatečná částka. Vím, že podobný program také má Ministerstvo školství, ten program ale upřednostňuje zase rozvoj výukových kapacit v základních školách. Je zde návrh pana kolegy Dolejše, aby ty programy byly spojené. Je otázkou, zda je to racionální nebo není, to uvidíme na základě hlasování. Ale jeden i onen program neřeší řadu případů, řadu škol, které ani nezvyšují své kapacity, protože nejsou v okolí velkých měst, jejichž investiční potřeby nejsou spojeny až tak s rozvojem tzv. klíčových kompetencí, ale prostě potřebují rekonstruovat budovy svých škol, které jsou zastaralé, nacházejí se v nedobrém, někdy dokonce v prokazatelně havarijním stavu. Na ty se prostě moc nemyslí. Nevejdou se tedy ani do těch mnou zmiňovaných národních programů ani do nějakých strategických rámců tvorby jednotlivých místních akčních plánů pro případné čerpání evropských peněz.
Zatímco v minulosti, a to musím podotknout, stát podporoval v mnoha případech rekonstrukce základních či mateřských škol. Dělal to také formou rozdělování tzv. medvěda. Budiž. Teď se ovšem podporuje rekonstrukce pouze v některých lokalitách anebo ve spojení s nárůstem kapacit ve školství.
Dámy a pánové, uvědomte si, že ani středně velká města natož menší obce nedostávají z rozpočtového určení daní tolik prostředků, aby mohly většinou sami bez jakékoliv pomoci státu takové velké rekonstrukce zvládnout. Nemají na to až tak velké rozpočty.
Víte, chodníky jsou dejme tomu záležitostí jednotlivých obcí. To jsem vždycky tvrdil. Záleží, jak obec hospodaří, takové má také chodníky. Ale vzdělávací podmínky v 21. století však nemohou být závislé pouze na tom, zda obec má či nemá dostatečné rozpočtové příjmy, aby mohla ufinancovat mnohamilionové, někdy mnohadesetimilionové potřebné rekonstrukce budov. Tady se nemůže stát otočit zády a říci: Je to vaše starost. To může možná udělat u těch chodníků.
Z tohoto důvodu jsem navrhl posílení dotačního programu podpory rozvoje a obnovy materiálně technické základny regionálního školství o 200 mil. korun právě pro účely odstranění havarijních stavů budov základních případně mateřských škol. Návrh je vybilancován variantně. Jednou z variant je snížení obsluhy státního dluhu o 200 mil. korun. Další variantou je snížení obsluhy státního dluhu o 100 mil. korun a zároveň snížení podpory České exportní bance o dalších 100 mil. korun. Ve třetí variantě pak snížení podpory České exportní banky o 200 mil. korun. Třetí varianta byla mnou doplněna poté, co pan ministr financí striktně naznačil, že se bude vehementně bránit snížení kapitoly Obsluha státního dluhu. Proto jsem na to zareagoval a umožňuji panu ministrovi, aby skutečně tento racionální návrh mohl v té třetí variantě sám podpořit.
Jen podotýkám, že v kapitole Všeobecná pokladní správa se počítá s celkovou podporou České exportní banky ve výši 1 330 000 korun a ještě se zvýšením základního jmění o další jednu miliardu korun.
Nechci hodnotit efektivnost takto vysoké podpory. Nevím, myslím, že o ní není přesvědčený ani samotný pan ministr financí, ale to nechci rozebírat.
Vážené kolegyně a kolegové, věřím, že podpoříte návrh, který mnohým základním školám může výrazně pomoci a může výrazně pomoci především novým žákům zabezpečení skutečně důstojných podmínek pro jejich vzdělávání.
Děkuji za pozornost.
