Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane předkladateli, dovolte mi také několik slov k tomuto návrhu zákona.

Zazněla tady slova týkající se definice - definice terorismu z pohledu mezinárodního práva. V předkladatelské nebo v důvodové zprávě k tomuto zákonu se autoři odvolávají na Trestní řád Slovenské republiky, z kterého dle jejich názoru citovali paragrafy, které implementují do českého právního řádu. Nejsem si zcela jist, jestli ta citace nebo implementace je opravdu taková, jak je vsunutá ve slovenském právním řádu. Bojím se, že byly vytrženy určité věty a vsazeny do dle mého názoru mírně nelogických vazeb.

Mimo tedy pravopisných chyb, které zde jsou a které mi zapřičinily trochu složitější čtení, než jsem pochopil, že to je pravopisná chyba a ne účel, ale to se dá samozřejmě v legislativně technických věcech opravit, je zarážející snaha autorů vypustit § 365, který hovoří o schvalování trestných činů. Tento paragraf zní: Kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo ten, kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. - Nechápu smysl autorů, proč tento paragraf chtějí vypustit. On totiž nemá náhradu v tom jejich návrhu nového § 365. Tam je jen - kdo v úmyslu projevit souhlas s trestným činem - a je tam výčet dvou bodů a) a b), které to upravují. Ale není to náhrada tady tohoto bodu. V těch dvou výčtech, v těch bodech, se jedná pouze o ekonomickou stránku toho trestného činu, ne o schvalování. Jinými slovy, když si to převedu do praxe, že já budu schvalovat trestný čin slovně, ale nijak se nebudu podílet na jeho financování popř. darech a dalších věcech, které s tím souvisí, dle návrhu předkladatelů budu v pořádku, nebudu trestně zodpovědný za to schvalování. Proto považuji vypuštění tohoto § 365 za zcela závažnou chybu v předkládaném návrhu. Z toho titulu bych také rád, aby předkladatelé vyjasnili tento rozpor popř. řekli důvod, tu snahu, proč navrhují vypustit tento docela dle mého názoru velice důležitý paragraf. A to je jeden z bodů, kde bych velice chtěl apelovat na předkladatele - z pohledu proč.

Druhé proč, které samozřejmě musí zaznít, je nový § 67a, který navrhují do trestního zákona České republiky vložit, který zní: Obviněný smí být vzat do vazby rovněž tehdy, je-li stíhán pro terorismus a nasvědčují-li dosud zjištěné skutečnosti tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má znaky zločinu a jsou dány důvody k podezření, že tento zločin spáchal obviněný. - Když se zaposloucháte do dikce tady tohoto názoru, tak zjistíte, že je to negace negace. Nechápu smysl tady tohoto bodu, protože on vlastně popírá sám sebe a svoji sílu, k čemu vlastně byl stvořen nebo navržen předkladateli. Byl navržen proto, aby člověk, který je podezřelý z terorismu, a to podezření se velice těžce řekněme prokazuje, protože k tomu podezření můžou spět pouze řekněme zdroje nepřesného nebo nejasného významu, jako je sledování elektronických komunikací, informátoři a další záležitosti, mohl být izolován na nezbytně nutnou dobu. Toto jsem schopen pochopit, že v rámci takového stavu, kdyby nastal, by bylo možno posuzovat to uvalení vazby jako zákonné a oprávněné. Dle mého názoru to je také jeden z důvodů, proč má Francouzská republika tak dlouho výjimečný stav. Protože výjimečný stav obvykle ze zákona umožňuje zavírání lidí jenom pro podezření do doby vyjasnění. A proto ti Francouzi, připadá to úsměvné, tak dlouho udržují tento výjimečný stav, aby svým způsobem mohli v zákoně omezit pravomoci nebo ochranu zákona svých občanů. Proto tato věta takhle postavená dle mého názoru postrádá ten základ, ten smysl, proč autoři chtějí implementovat možnost terorismu a omezení osobní svobody, podezření z terorismu, do našeho právního řádu. Postrádá to proto, že je nelogická.

Definici terorismu již přede mnou kolega objasnil, nebudu tedy citovat možná ze stejného zdroje, který použil on, ale zamyslím se nad tím, jak je tento pojem lehce zneužitelný. Bez konkrétní definice terorismu, na které by se tato Poslanecká sněmovna shodla, jak by měl znít, je to také velice lehce zneužitelné, protože ten široký pojem, který tady zazněl, a ta citace možná trvala i pět minut... Bylo zcela zřejmé, že je to citace tak obsáhlá, že vymyslet zneužití tohohle paragrafu na naše oponenty, kteří se nám nelíbí, by bylo velice jednoduché. Ze světa známe nádherné příklady zneužití slova terorismus ve věci vyřizování si politických účtů. To, co jeden nazývá oprávněný boj za národní zájmy, druhý nazývá terorismem. Je pouze na nás, jak k tomu přistupujeme a která strana se nám zdá důvěryhodnější. A když tu stranu náhodou z nějakých mezinárodněpolitických nebo dalších ideálů pojmeme jako národněosvobozeneckou, tak v ten moment ta druhá strana říká - no jo, vy se mýlíte, oni jsou to teroristi a je na ně třeba uplatnit veškeré zákonné možnosti, které boj proti terorismu upravuje.

V poslední době je to Turecko, které tady bylo už mnohokrát zmiňováno a kde asi sami cítíme, že terorismus jmenovaný z úst prezidenta Erdogana, je asi velice široce pojat a dneska již slouží hlavně k potlačení opozice. Opozice v armádě, opozice ve společnosti, opozice ve vysokých školách. Opravdu, kolegyně a kolegové, věříte tomu, že polovina tureckého vysokého školství byla obsazena teroristy? Že ti učitelé byli teroristé? Přesto prezident Erdogan toto tvrdí - já bojuji proti teroristům, já bojuji proti teroru, který chce zvrátit Turecko. A dle zákona, který by v takovém obsahu obsahoval tento paragraf, by asi měl pravdu. Byl by to zákonný postup. A proto varuji před takovouto nedefinicí slova terorismus a terorista v právním řádu obecně.

Definice terorismu se dá zkráceně vyjádřit i větami, které se mi docela líbily a zazněly na ctihodném fóru OSN - teď nechci říct, že v Radě bezpečnosti, jak tady zaznělo od pana ministra Zaorálka, ale na ctihodném fóru, kdy se zabývalo definicí terorismu a definuje ji už asi patnáct let a vždycky podle přístupu jednotlivých účastníků debaty tato debata se stočí nalevo, nebo napravo. Byli schopni se shodnout na jedné věci: Rozdíl mezi teroristou a bojovníkem národně osvobozovacího boje je Nobelova cena míru. Ten, kdo tuto cenu dostane, není teroristou. Tuto zkrácenou definici, sice se týkala Jásira Arafata ve své době, je možno charakterizovat docela pregnantně k návrhu, který tady máme. A ta definice tady prostě chybí. A máme z toho trošičku problém.

Použil-li bych tuto definici, která je navržena navrhovateli v tomto zákoně, tak bych si dovolil říci, že i paní Albrightová by měla problém za bombardování Jugoslávie a schvalování, protože bylo bez mandátu OSN.

Tam ten mandát nebyl. To znamená byl to teroristický akt bohužel spřátelené země, která v posledních x letech teoreticky může úplně vše a beztrestně. Ale asi bychom mohli uplatnit i možnost žádat potrestání takovéto teroristky, když přijede na naše území a mohli jsme to uplatnit, protože tento zákon se neomezuje na teroristické činy páchané na České republice. On ten terorismus pojímá v chápání obecně. Čili zase určitá výtka specifikace tohoto návrhu a v tomto případě bych souhlasil s předkladateli a velice rád bych tuto nedokonalost využil a poslal paní bývalou ministryni zahraničí do tepláků, ale asi se mi to nepodaří. Definice terorismu může být i velice blízká našich hranic a může být i aktuální. Můžeme se podívat na Ukrajinu, tolik zmiňovaná v usnesení a v přístupových debatách s Ukrajinou. To, co pro prezidenta Porošenka je terorista, je pro obyvatele Doněcka hrdina, zcela relevantní, ale faktický pohled na věc.

Tento zákon je v této věci a definici absolutně nepřipraven řešit tyto otázky a už se nám stalo, že čeští občané bojují na jedné i druhé straně této fronty. Jsou to sice jednotlivci, ale jsou tam. A teď, jak by se český soud vyrovnal s tímto postupem? Zatím to řešíme v rámci služby v cizích ozbrojených složkách, protože ani jedna skupina Čechů bojující na obou dvou stranách nebojuje v pravidelné armádě, bojuje v bojůvkách. Z jedné strany to jsou bojůvky, které se nazývají teroristy ze strany Kyjeva, když jsou to bojůvky bojující na straně Kyjeva, tak to jsou pomocné prapory a hrdinové, samozřejmě vždycky velice závisí na úhlu pohledu. Přesto z pohledu tohoto zákona by obě dvě skupiny byli teroristé. Jak se vyrovná tento návrh zákona s tímto precedentem? Jak by se asi vyrovnaly české soudy s tímto precedentem, kdyby přišlo k souzení těchto bojovníků. A teď neříkám, kdo z nich má pravdu a kdo bojuje na správné straně. To si netroufám nahlédnout do jejich hlav a jejich svědomí.

Ale i přesto takovýto návrh by měl s touto eventualitou počítat, protože zákon by měl být jasný, čitelný a předvídatelný. Bohužel tento návrh, byť je psán, jak se říká, velice zjednodušeně, a někdo říká, že co je jednoduché, je v pořádku, je správné, tak není až tak úplně pravdou v reálném životě.

Důvodová zpráva, kterou jsem již říkal, se ocitla v palbě kritiky i vládních vyjádření k tomuto zákonu. Vláda hovoří k bodu, o kterém jsem říkal, to znamená § 362: Návrh na zakotvení nového důvodu pro vzetí do vazby vláda považuje z praktického hlediska za nadbytečný a dále za rozporný s principem právní jistoty. To je ten problém, ke kterému mířím, právní jistota. Každý občan by si měl při čtení zákona uvědomit, jaká je jeho právní jistota vyplývající z konkrétního paragrafu. V pojmu terorismus je to velice těžké bez podrobné definice a odvolávání se na mezinárodní definici terorismu, kterou jsme tady od mého předřečníka slyšeli, je velice složité, protože ta definice je obrovsky široká. Proto bych doporučil, aby se předkladatelé zamysleli nad těmito výhradami a zkusili předložit návrh, který by již reflektoval na tyto záležitosti. Pro mě je právě problém z toho, že návrh z tohoto pohledu je natolik jednoduchý, že ani důvodová zpráva k návrhu neobsahuje vysvětlení této problematiky a těchto pojmů, abych třeba doporučil doplnění tohoto zákona, úpravy v dalším čtení tohoto zákona, protože v podání, jak je napsán, se ani upravit příliš nedá.

Chápu ale snahu předkladatelů, proč tento návrh předložili. Občané volají po řešení. Zatím v České republice necítíme přímo dopady terorismu, jak to cítí občané Německa, Francie, Belgie a dalších zemí s velkou muslimskou komunitou, do které se lépe infiltrují prvky islámského terorismu. Česká republika má v tomto obrovské štěstí díky své homogenitě, možná i díky tomu, že jsme chudá země, možná i díky tomu, že čeština je složitý jazyk, přesto naši občané cítí obavu, protože jsme součástí sjednocené Evropy, jsme součástí Schengenu a Schengen nefunguje. Kolegové předkladatelé tady oprávněně a dlouhodobě kritizují nečinnost Evropské unie na tuto situaci. Schengen je rozbourán, zatím k nám nikdo příliš nepřichází, ale kde je řečeno, že v případě tvrdších postihů v Německu, v případě tvrdších následků ve Francii nebudou tito anonymní lidé pohybující se v evropském teritoriu hledat cestu do České republiky.

A znovu opakuji, že Schengen nefunguje, čili evidence těchto lidí je nulová. A tady nastává otázka, jaké řešení skýtá český právní řád na tuto otázku, na tento problém a strach občanů. Má toto řešení? Tento návrh toto neřeší. Proto je oprávněný apel, který tady už mnohokrát zazněl, na českou vládu, aby se tímto vážně začala zabývat. A možná jako první v Evropské unii. Co mě nejvíc mrzí, je situace... Zrovna jsem pohledem zjistil, že tu není žádný z ministrů.

Děkuji moc za slovo a zároveň se omlouvám panu ministrovi, byl jsem upozorněn, že zde není, ale vidím, že už má posilu, takže už nehrozí asi přerušení kvůli neúčasti pana ministra.

Vrátím se tedy k návrhu zákona, který kolegové předložili. Jak již jsem tady hovořil, tu nedefinice a bezbřehost toho návrhu, byť dle předkladatelů pramení ze slovenského právní řádu, považuji za jeho největší chybu. Prostě lehce by se mohlo stát, že pojem terorista bude zneužit. A může to být naše strana, vůči které je použit, historickými paralelami by se dalo zdůvodnit. Můžou to ale také být nově vzniklé strany ekonomického typu. Protože známe přece taky ekonomický terorismus. A v té definici terorismu, jak mezinárodní právo zná, i tento pojem existuje. Čili je na zvážení, zda tento bezbřehý pojem implementovat do našeho právního řádu a riskovat to, že se najde někdo a nemusí to být jednotlivec, může to být skupina, dokonce i většina, která se bude snažit tento pojem zneužít a aplikovat na praktické otázky v této zemi. A mnohokrát zde zaznívá termín ekoterorista. Budeme uplatňovat tyto paragrafy na ty zelené nadšence bojující za rosničku a sviště při stavbě našich dálnic? To všechno předkladatelé zanedbali v návrhu tohoto zákona. A proto mi nezbývá nic jiného než navrhnout zamítnutí tohoto zákona.

Ale přesto si myslím, že by se předkladatelé mohli zkusit zamyslet a předložit verzi, která bude více konkrétní a více reflektovat stávající světovou situaci, a nejenom vytrhnout z kontextu věty ze slovenského zákona, ještě je přeložit s chybami a snažit se je implementovat do českého právního řádu, kde v tom kontextu zanikají a spíše vyvolávají chaos.

Přesto říkám, zaslouží si poděkování za snahu, ale v tomto případě by bylo dobře, aby sami uznali, že návrh není úplně ideální a třeba se příště pokusili návrh dotáhnout do legislativního konce. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)