Není myslím sporu o tom, že euro-atlantické partnerství bylo a je zárukou stability a bezpečnosti v Evropě. Ať si kdo chce a co chce říká, je lepší pokud sedí členské státy NATO okolo jednoho oválného stolu a diskutují nad společnými problémy, než aby každý z nich nevěděl co se děje u souseda za humny a kul vlastní pikle. V konečném důsledku jde právě zejména o Německo, které rozpoutalo a prohrálo dvě světové války, a které je po sjednocení opět silnější. Za pravdu dává i vzpomínka na nechvalně známy výrok Adolfa Hitlera na "Trojspolek" že je to "žvanírna" a proto z tohoto projektu Německo následně vystoupilo a důsledky známe - válka. Ke společnému stolu jednání NATO je někdy zváno i Rusko ale to jenom proto, aby se vidělo, že NATO s ním potřebuje některé věci diskutovat a že před ním nemůže zcela zabouchnout dveře a na některých programech s ním může i spolupracovat (krizové řízení).
"Německo udělá vše pro to, aby zvýšilo výdaje na obranu na dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP), jak se k tomu zavázalo" hřímala na mnichovské bezpečnostní konferenci v sobotu 18. února 2017 kancléřka Angela Merkelová, podle níž je dobré fungování Severoatlantické aliance v zájmu Německa, Evropské unie i Spojených států. Merkelová se také vyslovila pro zlepšení evropské spolupráce na obranném poli a posílení evropské obranyschopnosti. Evropská obrana ale podle ní nemůže být alternativou k NATO, musí se do něj začlenit, což je zcela jiný názor než před pár měsíci, kdy právě Angela Merkelová rozvíjela úvahy o budování společné evropské armády. Náš premiér Sobotka těmto nesmyslným úvahám sekundoval.
Po zvolení nového presidenta USA, Donalda Trumpa vznikly jisté pochybnosti o jeho postoji k NATO, především díky desinterpretaci jeho slov zprofanovanými médii. Nicméně jeden ze vzkazů zpoza Atlantiku je jasný - závazek 28 členských zemí NATO z roku 2014 zvýšit do deseti let své výdaje na obranu alespoň na dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP) je potřeba plnit. Protože USA vydávají dlouhodobě až 75% finančních prostředků a plní tak svůj závazek vydávat na obranu minimálně 2% HDP (3,61) je více než logické, že to samé požadují i po dalších členech. Těch států je všeho všudy pět a Česká republika plánuje letošní výdaje ve výši pouhých 1,08% HDP. Z tohoto důvodu lze považovat výzvu ministra obrany USA Jamese Mattise na plnění slibu jednotlivými státy v otázce vyčleňování finančních prostředků jednotlivými státy NATO ve výši 2% HDP za opodstatněný a plně legitimní a z pohledu jednotlivých členských států - neplničů - jako skandální.
Předseda Evropské komise, Jean Claude Juncker zde dále prohlásil, že EU nemusí a nemá zvyšovat výdaje na svojí obranu a plnit smluvní závazky, protože na rozdíl od USA vynakládá i značné prostředky na rozvojovou a humanitární pomoc a tím nedostatečné výdaje na obranu v podstatě kompenzuje. Z tohoto pohledu a v celkovém kontextu lze tento názor označit za zcela nesmyslný. O to smutnější je v tom, že vrcholný představitel EU, který reprezentuje svými názory společné názory stále ještě osmadvacítky veřejně prohlašuje, že "bezpečnost země závisí nikoliv na silné armádě, ale na tom, kolik poskytne prostředků na humanitární a rozvojovou pomoc".
Nejsem žádný rusofil, ale představa, že by Rusko akceptovalo naši autoritu proto, že sice naše armáda nestojí za nic, ale že to vyrovnává naše humanitární pomoc Palestincům je na okamžitou hospitalizaci. A nemusíme ani hovořit o Rusku – má snad někdo pocit, že štědrá humanitární pomoc ekonomickým migrantům jakkoliv kompenzuje neschopnost bránit vlastní hranice? Nebo že k naší bezpečnosti nějak přispívá štědrá podpora teroristům z Hamásu? Tato Junckerova slova bohužel představují výrazné bezpečnostní riziko pro naše občany i náš stát.
Pokud se totiž Junckerovi podaří USA přesvědčit o tom, že země EU na obranu prostředky dávat nebudou, budeme to my, kdo si tu “polévku sní”.
Závěry víkendové mnichovské bezpečnostní konference jsou jasným důkazem, že panují mezi jednotlivými členskými státy naprosto rozdílné názory na další řešení bezpečnostní situace ve světě a to zejména ve formátu EU. Je potřeba přehodnotit náš vztah k EU a prosazovat směrování více prostředků zejména do posilování schopností vlastní obrany a ochrany území našeho státu.
Za to v jakém stavu se nachází dnes naše armáda, bych někoho poslal k trestní odpovědnosti. Naše členství v NATO je dnes z tohoto důvodu jediné možné. Pokud bychom chtěli z NATO vystoupit, měli by o tom rozhodnout naši občané formou referenda. Nejen že by se muselo změnit spousta doktrinálních dokumentů, ale hlavně by se muselo na naší obranu reálně vyčleňovat minimálně 2% HDP a to okamžitě.
Silnou armádu prostě potřebujeme, ať si říká kdo chce co chce. A samozřejmě i občany ochotné a schopné naši zemi bránit.
