Východiskem dosavadní neujednocené praxe může být podle mě zavedení tzv. Cochemského modelu. Jedná se o úspěšně fungující praxi z Německa a pomoc rodinám v rozvodové situaci.
Model podporuje odpovědnost rodičů
Model je zajímavý v tom, že hlavní odpovědnost nadále zůstává u rodičů, je však podpořena legislativními úpravami a dostupnou odbornou pomocí. Cochemský model jsme v polovině února prezentovali na odborné konferenci v Poslanecké sněmovně, kterou jsem zaštítila společně s europoslancem Tomášem Zdechovským a poslancem Vítem Kaňkovským. Společně s lidmi ze soudní praxe, advokáty, pracovnicemi orgánů sociálně právní ochrany dětí, poraden i zákonodárci jsme hledali cesty, jak model zavést. Model je dnes již aplikován při soudních řízeních v Novém Jičíně a v Mostě, přičemž z obou míst přichází velmi pozitivní ohlasy, kterým bychom měli naslouchat.
Připomínám, že Cochemský model je praxe, která funguje více než 20 let v Německu a která zásadně určuje průběh opatrovnického řízení. Cílem je zde dosažení spolupráce všech zúčastněných profesí (soudci, advokáti, OSPOD, poradny a mediátoři, soudní znalci-psychologové). Všichni chtějí pomoci rozvádějícím se rodičům tak, aby mohli znovu převzít rodičovskou zodpovědnost a znovu se naučili komunikovat. Činí tak samozřejmě v zájmu dítěte, to je nadřazené partnerským neshodám rodičů. Díky povinným mediacím a další koordinační aktivitě se zde snaží dospět k tomu, aby dítě mělo i po rozvodu nebo rozchodu rodičů plnohodnotný trvalý vztah s oběma z nich v co možná nejvyváženějším poměru.
Děti a jejich zájmy
Takzvaná Cochemská praxe potřebuje uvést do života i u nás v České republice. Podívejme se na pár čísel. Ročně se u nás narodí více než sto deset tisíc dětí. Každým rokem se lidé rozvádějí a v posledních letech se pohybuje rozvodovost kolem 47 %. Více než 23 tisíc dětí ročně je zasaženo rozvodem svých rodičů. V mnoha případech jde o hluboké rozvrácení všech rodinných vztahů, tedy nejen těch dvou rodičů. Prarodiče a další příbuzní jako by najednou měli přestat existovat. Ale kde je v tom to dítě, které má rádo nejen oba rodiče, ale i babičky a dědy, svůj život ve známém domově a prostředí? Také se musí vypořádat se situací před svými kamarády a přáteli, stydí se za rozchod rodičů a obviňuje samo sebe, že je příčinou této rodinné tragédie. Známé rčení říká: “Kdo nezná vlastní minulost, nezná sám sebe“. Pokud se rodiče budou mstít svým dětem tak, že opravdu zpřetrhají rodinné vazby, jak potom mohou očekávat, že nové generace budou mít úctu k tradicím, morálním hodnotám i lidem kolem sebe?
A bojem u soudů to všechno teprve začíná. Statistiky délky opatrovnických řízení nejsou pro Českou republiku příznivé. Podle posledních údajů se hovoří o čísle téměř 400 dnů jako průměrné délce soudního řízení. Přitom dítěti běží čas rychleji než dospělému.
Chochemská praxe tedy odděluje spor partnerů od dětí. Je to zásluhou pochopení společného postupu advokátů, soudů, orgánů péče o děti a soudních znalců i ve zdánlivě bezvýchodných situacích nalézt řešení. Takové řešení, které je v zájmu dobra dětí a nakonec i rodičů. Proto podporuji zavádění Cochemského modelu i v České republice.
Psáno pro blog.idnes.cz
