Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolil jsem si předložit návrh novely Ústavy, ale dříve než okomentuji předmět návrhu, vám alespoň ve stručnosti přiblížím kontext jeho předložení. Návrh nebyl předložen jako nějaká náhlá pohnutka mysli, není nějakou neřízenou střelou, která má za cíl destabilizovat náš ústavní systém. Návrh, který máte před sebou, vychází z mé praxe v oblasti dohledu nad finančním trhem, za měsíc to bude 20 let, co jsem zde začal pracovat.
Když byl tehdy nějaký fond vytunelován, bylo podáno trestní oznámení pro porušování povinnosti při správě majetku, bylo často odloženo s tím, že kde není stanovena povinnost, míněno fyzické osobě, nemohlo dojít ani k jejímu porušení. Podotýkám, že trestní odpovědnost právnických firem tehdy neexistovala.
Advokáti různých šmejdů tehdy často šermovali listinou práv a svobod. Vnímal jsem již tehdy, že v našem právním řádu chybí něco jako listina základních povinností a omezení. Povinnost jednat odpovědně a omezení například v tom, že osobní zájmy nesmí přebít zájmy společnosti. Následky byly tehdy devastující. Z fondu bylo vyvedeno asi 50 miliard, z bank přes 500 miliard korun.
Když byla od roku 2004 povinnost jednat s odbornou péčí stanovena manažerům finančních institucí, krádeží radikálně ubylo. Ubylo i správních deliktů, trestních deliktů, na šéfy bank investičních firem dopadla "tíha" odpovědnosti.
Účastnil jsem se potom řady debat o penzijní reformě, o tom, jak optimálně nakládat s příjmy. To, co teď přiblížím, je taková ilustrace toho, jak důležitá je rovnováha. Představte si, že byste třetinu svých příjmů věnovali na zabezpečení svých rodičů, třetinu na osobní spotřebu, třetinu byste investovali do budoucnosti svých dětí. Bylo by takové jednání odpovědné? Jako jednotlivci i jako společnost jsme odněkud vyšli, někde se nacházíme, někam směřujeme. Potřebujeme ctít naše tradice, naši minulost, současně potřebujeme žít tady a teď, ale neméně důležité je nezbytné věnovat pozornost i naší budoucnosti.
Když tady byly diskuse o národních parcích, tak byla vždycky polemika, spory o tom, jak velké mají být bezzásahové zóny, jak velké mají být zóny, kde jsou nějaké zásahy omezené, umožněné, a zóny, které mají být věnovány nějakému rozvoji.
Myslím si, že ani Ústava není nějaký nedotknutelný právní akt. Určitě je řada hodnot, z nichž vychází, do nichž by se nemělo zasahovat. Jsou ale oblasti, právě ten článek, o kterém dneska budu mluvit, je toho ilustrací, kde se ukazuje určitá rizikovost, určitá potřeba změny. A jsou oblasti, kdy potřebujeme myslet na naši budoucnost. A to, co vidíme v některých státech, nejenom v rámci EU, ale i jinde, si myslím, že je určitým varováním, abychom předcházeli riziku posílení nějakých autokratických režimů.
Ten návrh, který máte před sebou, je určitou snahou zakotvit právě takové základní povinnosti a omezení.
My vlastně kdybychom měli tu Listinu základních povinností a omezení vedle Listiny základních práv a svobod, tak bychom možná často nemuseli tady řešit ty desítky a stovky dílčích povinností, kterými se snažíme potom "zalepit" ty díry. A ten návrh, který máte před sebou, je vlastně takovým pokusem stanovit určitou základní povinnost a určité základní omezení pro hlavu státu.
Je samozřejmě na diskusi, jestli právě ta formulace, jak byla zvolena, že prezident je povinen jednat odpovědně, že je povinen se zdržet jednání, jímž se snižuje důstojnost prezidentského úřadu nebo ohrožuje důvěra v nestranné a spravedlivé rozhodování, je zrovna tou formulací nejoptimálnější, nicméně vychází z povinností, které jsou již dnes dány státním zaměstnancům podle zákona o státní službě.
Ta nevyváženost je dobře vidět třeba na § 77 zákona o státní službě. Tam když se člověk podívá, tak tam najdete 20 povinností pro státní zaměstnance. Já si kladu otázku, jestli je férové zatěžovat státní zaměstnance, podnikatele, občany a u prezidenta nemít v Ústavě povinnost ani jednu.
Domnívám se, že pokud bude takhle základním způsobem ta povinnost stanovena, tak se nezvýší počet nějakých případů podávání ústavních žalob tak, jak je třeba uváděno ve stanovisku legislativního odboru. Jak už jsem uvedl, moje zkušenost je taková, že když je ta povinnost té fyzické osobě uložena, a dopadne ta tíha odpovědnosti, potom si dává velký pozor na to, jak konat.
Podívejme se na příklad ze Švýcarska. Tam jsou politici odvolatelní v referendu. Kolikrát byli takto odvolání? Ani jednou. Právě z důvodu, že si nedovolují přiblížit se k hraně zákona, ani to vlastně nemají zapotřebí.
Nepovažuji za pravdivý argument, který jste se mohli dočíst ve stanovisku legislativního odboru, a to, že stanovení nižšího prahu pro podání ústavní stížnosti prezidenta oslabí. Domnívám se, že slušného, poctivého, odpovědného prezidenta, který bude silnou morální autoritou, nemůže oslabit nějaké riziko podání ústavní žaloby.
Tento návrh není namířen proti prezidentu Zemanovi. Nedívejte se, prosím, na návrh ani tak, že je namířen proti případné kandidatuře pana Babiše, i když konkrétně pro něj by to bylo zrovna nejjednodušší vyvázání se z pravidel, které stanovuje zákon o střetu zájmů.
Připomínám, že zákon o střetu zájmů se nevztahuje právě na jednoho veřejného funkcionáře, a to na prezidenta republiky.
Podotýkám také to, že zatímco my jako zákonodárci máme v čl. 26 stanovenou povinnost jednat v souladu se slibem, který jsme učinili, tak adekvátní povinnost opět u hlavy státu absentuje.
Můžete namítnout, že kdyby každý senátor takhle v uvozovkách házel do pléna návrhy na změnu ústavy, tak by z ní za chvíli byl trhací kalendář, ale já jsem přesvědčen, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Je rozdíl mezi tím, když má změna Ústavy přispět k posílení demokratických hodnot, nebo když má změna posílit systém autokratický.
Vezměte, prosím, projednávání tohoto návrhu jako příležitost. Nenechme se zmást tím, že ústavy v jiných členských státech EU také pohlížejí na pana prezidenta jako na nějakého monarchu. Tyto ústavy nejsou připravené na období pokusu udělat z demokratických režimů systémy autokratické.
Nepřihlížejte, prosím, ani ke stanovisku legislativního odboru, které se nás snaží strašit, že navržená změna ústavy povede k nějaké erozi nebo nestabilitě. Stabilita je dána právě rovnováhou, a to, co dneska u hlavy státu v Ústavě chybí, je právě to vyvážené. Vyvážené a rovnovážné nastavení pravomocí, povinností, odpovědnosti.
Takže stojíme před příležitostí vyztužit v uvozovkách Ústavu tak, aby odrazovala kandidáty na prezidenta, kteří by z naší země chtěli udělat kůlničku na dříví. Jeden z těch manažerů, kterého jsem zmínil, nebo ne jmenovitě, ale příkladmo v úvodu toho svého vystoupení, se právě dnes, po 20 letech, začíná angažovat v politice a nelze vyloučit, že by lidé tohoto typu mohli mít zájem na úřad prezidenta republiky kandidovat.
Máme příležitost napravit chybu, kterou bývalý předseda Senátu, pan Pithart, považuje za jednu z největších za 20 let existence Senátu. Byla to chyba, která nastala právě při schvalování novely Ústavy v roce 2012. Do té doby to byl Senát, který samostatně mohl podat ústavní žalobu, od března 2013 jsme svázáni tím procesním postupem spolupráce se sněmovnou. Já jsem přesvědčen, že tak jak je dnes ten čl. 65 nastaven, tak by prakticky nebyl použitelný. Je velký rozdíl mezi tím, jestli nějaký článek, který je v legislativě třeba z preventivního hlediska, tak zda se podle něj nepostupuje z důvodu, že ti aktéři, na které se vztahuje, tak korigují své jednání, nebo jestli se ten článek nepoužije z toho, že je neskutečně překombinovaný a složitý. Mám za to, že to, co pan Pithart za tu chybu označil, bychom se měli pokusit napravit.
Když použiji poslední obraz, máme-li auto, tak potřebujeme jednou za dva roky zajet na STK. Já jsem včas nejel se svým autem do opravy a včera pan předseda Vícha se bavil, když jsem přijel takovým pidiautíčkem mé ženy. Takže poučení i pro naši Ústavu.
Podobně jako auto potřebujeme chystat na zimu nebo udělat u něj opravy, aby se nám nezadrhlo v nějaký nesprávný okamžik, jsem přesvědčen, že i Ústava po 24 letech zaslouží opravu tam, kde by mohla zaskřípat.
Eroze systému a nestabilita, o které se zmiňuje stanovisko legislativního odboru, by mohly nastat právě tehdy, pokud by se včas ta naše Ústava nepřipravila na pokusy autokratů.
Nežádám vás o to, abyste přesně podpořili tu dikci, tak jak je uvedena v tisku 60. Jak jsem řekl, povinnost jednat odpovědně může být formulována jinými slovy.
Ústava je do určité míry o symbolech. Podstatné je tedy to, zda chceme dát signál, že prezident má být odpovědný demokrat, který si je vědom, že je pouze první mezi v právech i povinnostech rovnými občany.
Žádám vás tedy, abyste svým hlasováním dali najevo, že prezident nemá být nějaký nedotknutelný papaláš, ale osobnost s přirozenou autoritou a morálním kreditem, který se nemusí obávat sankčního postihu, neboť jednání v zájmu ČR je pro něj povinností samozřejmou.
Uvítám tedy vaši podporu postoupit návrh novely Ústavy do druhého čtení. Ale z procedurálního hlediska uvítám i vrácení předloženého návrhu k případnému dopracování, v tomto případě bych jenom poprosil o nastínění určitého směru, jak byste si ty případné úpravy představovali.
Děkuji za pozornost.
