Pane předsedající, dámy a pánové. Vyslechli jsme mnoho slov. Já nesouhlasím téměř ani s jedním z nich, které tady byly vyřčeny, resp. s těmi tezemi, které tady byly vyřčeny. Jenom to budu komentovat tak, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Tato iniciativa mě rovněž vede k závěru, že pokud jde o návrhy na změnu Ústavy, že přece jenom bychom měli přemýšlet o revizi u jednacího řádu, kde by měly být takové návrhy vázány na skupinu poslanců nebo na klub, protože toto je opravdu jako plýtvání časem, bych řekla.
Já rozumím panu senátoru Michálkovi, že je motivován svou špatnou zkušeností v minulosti, ale z toho se nedá žít a nedají se z toho odvíjet úvahy, které tady prezentoval.
Podívejte se, prezident už dnes je samozřejmě odpovědný, byť Ústava říká, že vlastně není odpovědný, je odpovědný skrze právě tu ústavní žalobu. A je samozřejmě i politicky odpovědný tím, že buď bude znovu zvolen, bude-li kandidovat, nebo nebude tedy znovu zvolen. Navíc, povinnosti už dnes mu vyplývají z konstrukce celé Ústavy. On slibuje, že bude dodržovat Ústavu, právní řád atd. Z toho prostě resultuje, že má ty povinnosti.
To, jak je tady formulována ta povinnost panem senátorem Michálkem, to je opravdu až úsměvné. To skutečně jakoby zní, že dosud prezident byl skutečně ten monarcha, který ukázal na jednoho, ukázal na druhou a řekl: Toho setneme, tu pověsíme. To přece není pravda! To prostě není pravda!
Takže já nechápu to, co tady bylo nám vnucováno, že prezident jakoby dnes vlastně nemá povinnosti a není odpovědný.
Pan kolega Michálek, aniž si to uvědomuje, tak vlastně také tím návrhem eroduje funkci Senátu, protože ho vlastně vyřazuje z toho prvního plánu, podat ústavní žalobu. Senát by podle jeho koncepce měl nastoupit až v tom druhém plánu. Proč? Kdyby předložil návrh, kde bude vracet Senátu jeho oprávnění, tedy podávat solitérně ústavní žalobu, nebo kdyby předložil, že to budou podávat, dobře, pro mě, za mě Poslanecká sněmovna zvlášť, a Senát zvlášť, ale obě dvě komory, tak tomu rozumím. Ale toto? Proč?!
Navíc tedy, dobře, tady v jediném, tedy snad, budu polemizovat s tím vyjádřením legislativního odboru, který říká, že tedy jako prosté porušení ústavního pořádku, že to není myslitelné. Ono je, kupříkladu v Německu skutečně je prezident stíhatelný přes ústavní žalobu pro jakékoli porušení. Jakékoli. Ale to musí být doprovázeno také kulturou nějakou, když mám takovéto usnesení... Tam nikdy ten prezident postaven před soud vlastně nebyl. Já si dovedu představit, že tady, nechci tedy osočovat pana kolegu Michálka, ale už jenom proto, že neučinil výběrové řízení na obsazení bankovní rady, tak by možná pan kolega Michálek v tom viděl, že vlastně porušuje povinnosti, které má. Jeho srovnávání s katalogem povinností státních úředníků, prezidenta, za naprosto nepatřičné, naprosto svědčí o nepochopení celé té koncepce.
Jinými slovy, já se domnívám, že tento návrh už svou ideou nelze podporovat, a tudíž navrhuji jeho zamítnutí.
