Stárnutí vůbec není špatné, máte-li kolem sebe milované lidi. Říkám to s plným vědomím tři dny před svými třiašedesátými narozeninami.
Středoškolská učitelka to nemá lehké, když je denně konfrontována s krásnými a nadějnými mladými dívkami – ženami. Nejspolehlivější prevencí proti kyselosti, která pramení ze žárlivosti a závisti, jsou dvě věci. Tou první je držet slečnám palce a snad se o ně i trochu bát, protože kdoví, co je v životě čeká. Tou druhou je občas si připomenout: Ty už jsi mladá a přitažlivá byla a spoustu krásných momentů ti nikdo nemůže vzít.
A teď k té moudrosti. Už jedenáct let vedu vzdělávací program pro seniory a moc ráda jsem minulý březen zajela do Znojma, abych vyplnila s tématem Základy evropské kultury jedno dopoledne Znojemské akademie. Protože dámy – i pánové – byli velmi vzdělaní a bystří, troufla jsem si letos na pokračování o stupeň výš.
V první části jsme si připomněli osobnost, která naše evropské myšlení na mnoho století nasměrovala směrem k vědě. Aristoteles, učitel Alexandra Velikého ze 4. století před naším letopočtem, má na svědomí, že v hierarchii poznávat vědecky, chápat srdcem a intuicí, uvažovat selským rozumem nebo rozklíčovat svět za pomoci umění se věda naparuje a shlíží na všechny ostatní způsoby svrchu.
A tak jsme s osmdesáti seniory debatovali o Aristotelově logice i o tom, že logicky správné výroky mohou přivést člověka k úplně špatnému závěru, když v některém bodě pracuje s nepravdou. Začali jsme u mého oblíbeného: ryby žijí ve vodě – delfín žije ve vodě – delfín je ryba a skončili jsme u politiků, kteří často právě tímto způsobem vodí lidi za nos. Na to, že vůdce lidu (démos, lid agógos, vůdce) může být pěkný filuta, upozorňoval už Thukydidés, který byl ještě o generaci starší než Aristoteles.
Ze zajetí logiky jsme se vymanili při povídání o velkém obratu v myšlení, který přišel na přelomu 19. a 20. století. Při pohledu na obyčejnou židli na pódiu jsme si vyzkoušeli základní principy fenomenologie. Všichni jsme viděli stejný kus nábytku, a přece tu v myšlenkovém světě byl osmdesát různých židlí. Každý totiž přidal minulou zkušenost, momentální rozpoložení i budoucí očekávání. „takovou židli má sousedka … možná ani není drahá …bolela by mě na ní záda … je bílá, bude brzy špinavá … manžel pořád nedokoupil tu čtvrtou židli do kuchyně… dokázal bych vyskočit na to pódium ? … ta paní Nina dala židli moc na kraj, každý by spadl …“ Museli jsme udělat rázný střih, abychom se ve filozofování neztratili a začali jsme o věcech bližší časově i zeměpisně.
Otcem fenomenologie byl Edmund Husserl, rodák z Prostějova. Ve Vídni studoval s hodonínským rodákem T. G. Masarykem a s velikánem psychologie Sigmundem Freudem, rodákem z Příbora. A když už jsme byli u žáků a učitelů, připomněli jsme řadu Husserl, Martin Heidegger, Jan Patočka, Jan Sokol a Václav Havel.
V poslední části si znojemští „akademici“ sami na sobě zkusili profil osobnosti pomocí tzv. Big five, Velké pětky. Jste otevření k novým zkušenostem, nebo opatrní? Jste svědomití, nebo bezstarostní ? Jste připraveni k navazování vztahů, nebo samotářští a zdrženliví ? Jste přívětiví a soucitní, nebo chladní a nepřátelští ? Jste citově stálí a odolní, nebo neurotičtí ? Jedna z dam to perfektně uzavřela:
„Ale tohle by se mělo testovat u učitelů a možná také u politiků!“ A tak jsme skončili výzvou směrem k pedagogickým fakultám a skeptickým pohledem na politiku, ale stejně se těšíme na příští rok ve Znojmě v kině Svět.
