Mlčela však zarytě o revoltách a příkladné ukázce občanské revolty a revoluce, která se odehrála před dvěmi lety na Islandu, kde občané donutili odstoupit celou vládu i starou politickou reprezentaci a přepsat ústavu. Právě proto, že případ Islandu je modelem skutečně občanské revoluce, byl tento případ velmi záměrně ututláván.
Cenzura revoluce na Islandu je nejlepším důkazem, jak se zachází s informacemi, které můžou být co i jen náhodou nebezpečné pro stávající politickou a ekonomickou elitu. Na Islandu lidé rezignovali na jakoukoliv podobu vlády, velké banky byly znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé ani náhodou nezaplatí dluhy, které vytvořili dosavadní politici, protože je to výhradně problém jejich špatné finanční politiky, ne občanů.
V nové ústavě bylo zakotveno, že přímo občan je hlavním politickým protagonistou, nikoliv politik. Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti svévůli této moci, která dovedla jejich zem ale i celý svět ke krizi. Nový Islandský model jasně ukazuje, že politici musí mít strach z reakce lidí, pakliže nebudou neustále jednat ve prospěch nich. Ne ale strach o život ale především o svoji kariéru a nahrabaný majetek!
Umlčená fakta o Islandu:
V roce 2008 byla znárodněna největší banka. Měna se zhroutila, trh pozastavil svou činnost. Země zkrachovala.
Rok 2009. Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutili k rezignaci předsedu vlády a celý jeho vládní blok. Politici volají po splacení dluhu vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 3.500 milionů eur, což je částka, kterou má zem zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.
Rok 2010. Lidé znovu jdou do ulic a vybojují si zákon o obecném referendu. V lednu 2010 ho prezident sice odmítne ratifikovat, a oznámí, že ho bude konzultovat s EU. Lidé tedy znovu vyšli do ulic. V březnu se navzdory prezidentovi konalo referendum, jehož výsledek byl, že 93% lidí odmítlo zaplatit uměle vytvořený a nafouknutý dluh vůči Británii a Holandsku.
Vláda byla velmi důrazně donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které mělo jasně pojmenovat právní odpovědnost předešlých i dosavadních státních představitelů za krizi. Výsledek byl takřka okamžitý. Došlo k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů státních institucí jmenovaných starou vládou. Interpol vydal rozkaz a všichni v podvodech zúčastnění bankéři a manažeři najednou urychleně utíkali z Islandu. Lidé Islandu si potom dali dohromady sami svou zcela novou ústavu, která vůbec není kopií staré a zkostnatělé dánské ústavy, především chránící původní prohnilý politický systém jako tomu bylo ostatně vždy doposud.
Nové ústavodárné shromáždění složené přímo z lidí volených přímo lidmi, a ne stranami, zahájilo svoji činnost již v únoru 2011 a předložilo návrh ústavy na základě všeobecného občanského konsensu a doporučení. Musí být ještě schválena parlamentem, který byl vytvořen po nových volbách. Stručná historie islandské revoluce: vynucené odstoupení celé vlády, vynucené znárodnění bank, obecné referendum na všechno, uvěznění odpovědných lidí za krizi a přepsání ústavy přímo občany a ne zkorumpovanými poslanci zaběhlých stran. To co se stalo na Islandu, bylo proto velmi nelibě pozorováno mnoha EU politiky jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další a vyhodnoceno jako nebezpečné pro jejich zcela zkorumpovaný politickomocenský systém.
Bojkot informací o skutečné podstatě děni na Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize. Masmédiím vládní vyjednávači údajně nabídli v některých zemích dokonce i značné daňové úlevy výměnou za mlčení. Ale přesto všechno se islandská revoluce dále šíří po Evropě. Postavila se totiž velmi rázně dosavadnímu zcela zkorumpovanému a dál neudržitelnému systému voleb do "zaběhnutých" politických stran a dává celé Evropě i světu lekci z opravdu lidové demokracie.
Věřme, že bude časem všeobecné známa a dříve nebo později zcela právem řadovými občany oceněna navzdory vládě lží a permanentního podvodu od dosavadních politických a ekonomicko-bankovních elit hnaných především bezmeznou chamtivostí, které v podstatě zapříčinily tuto zcela zbytečnou celosvětovou krizi.
Touha po svobodě, rovnosti, všeobecné prosperitě a spravedlnosti bez nadřazeného elitářství totiž nezná hranic! Čas k tomu již povážlivě nazrál právě i u nás!
