Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já se vlastně hlásím jenom z rozpaků a s omluvou, protože naše mužstvo nevstřelilo gól, jak jsem očekával. Vždycky při nějakém, ani nebudu říkat utkání, budu říkat při hře, a nedošli jsme k usnesení. Což by ale nemělo znamenat, že z ryze pragmatického hlediska, kdybychom nediskutovali a zvedli ruku pro to, co tady navrhuje pan ministr, uděláme dobře. Protože moc jiného ani dělat nemůžeme, aby systém fungoval.
Ale k tomu celému problému, jak tady byl nastíněn, možná pár slov. Víte, ony jsou to všechno hry, které se každoročně budou dělat s tím přerozdělováním, jsou jenom daň za sen mnohých, že v této zemi existují nějaké zdravotní pojišťovny, které si konkurují. A kterých, kdyby jich bylo méně, tak by ubylo konkurence a bylo by hůře. To je sen mnohých. A pokud ho budou snít a budou si ho prosazovat, tak takto budeme přerozdělovat, hledat koeficienty, už tak složité vzorce, že se v nich nevyznáte. K této problematice říkal Lao-c' před 2500 lety dvě věty. První:„Jen proto, že bloudíme, je o čem mluvit.“ A druhou: „Nádoba, aby se mohla naplnit, se musí nejprve vyprázdnit.“ Čili budoucnost je v jednoduchosti.
Jestliže si pojišťovny z principu nemůžou skoro v ničem konkurovat, protože kdyby si v něčem konkurovaly, tak by to byla nerovnost a už by se po tom šlo. A jsou to distributoři zdravotní daně, vzniká otázka, kterou si kladli v Británii, teď opouštějící ES. Před 30 lety, když zaváděli systém MHS, jednotné zdravotní služby, a NICE, který vyhodnocuje a dělá studie efektivity průběžně. K tomu se před deseti lety trošku odhodlal i německý AMNOG, který to zase dělá pro těch takzvaných sto pojišťoven německých, které ale jedou podle jednotného vzorce. A nebo se můžeme inspirovat v Izraeli, kde jsou 4 pojišťovny, ale tam vědí, že u jedné se připlácí, u další nevědí, proč se připlácí, a ví se, že jedna je vojenská apod.
U nás je matoucí trošku čeština, protože zdravotnictví je jednotné i množné číslo. Takže když říkáme zdravotnictví, tak vždycky míníme to jedno naše jediné úžasné. A v zásadě jde o 7 druhů zdravotnictví – státní, krajské, městské, obrana, církve, velké řetězce, malé skupiny a jednotlivci. A u sedmi pojišťoven vzniklých podle dvou typů zákonů, ze zcela neznámých důvodů a navíc operujících v regionech groupovaných třeba u VZP. Taky do sedmi skupin jenom prostou matematickou kombinatorikou si můžete spočítat pro kdejaký výkon, co se všechno může dít. A tento systém, samozřejmě ta komplexita bují, narůstá a každý rok ten či onen ministr se musí hrozně snažit, aby to ubalancoval vždycky v tom roce. Protože největší div vždycky na zdravotnictví je, že při té komplexitě to pořád funguje.
Já už jsem tady několikrát říkal, že když mě tady raní mrtvice, velmi pravděpodobně budu do půl hodiny někde tady na katetrizačním sále a bude se divit jak Amerika, tak Rusko, jak nám to tady úžasně funguje. A to je pro mě největší div, trošku nezdůvodnitelný, který při tom všem jakoby chaosu a zmatku koeficientovém... Možná mi osud přiřkl, já bych se v tom ztrácel podobně jako vy, nebo se i ztrácím, protože dnes a denně musíme bojovat o život – a najít se v těch koeficientech a umět, když pojišťovna vyšplouchne s námi, umět vyšplouchnout s pojišťovnou, to všechno už umíme všemi způsoby. A už nemusíme znát ani pravidla. A toto je důsledek, že každý ministr, to je to, co... Na funkci ministra by bylo mnoho lákavého, tvůrčího, krásného, všichni by na to soutěžili, chtěli by být ministry, jenomže potom padnou do toho, že musí vždycky ubalancovat ten mechanismus ke konci roku, uhádat výhradovou vyhlášku a udělat právě to, co tady určitě s velkým nadšením dělá pan ministr pro to, aby ten systém zase o ten rok dál fungoval.
Takže já bych byl hrozně pro to, abychom se teď k tomu zachovali dvojím způsobem. Zaprvé velmi pragmaticky, protože to je potřeba, jinak to nepojede. A druhá věc, abychom se snad někdy zamysleli, jak dlouho ještě chceme snít ten sen o té velké konkurenci a heterogenitě.
A když potom skutečně dojde k té konkurenci, já znám takové asi dva tři případy. Existuje nějaký druh ozařování, schválně, abych tady nedělal reklamu, který je domněle účinnější. A u jedné pojišťovny vám to neuhradí. A zcela správně, protože není moc důvod, protože je to asi pětkrát dražší než to standardní. A u druhé pojišťovny vám to hravě uhradí. A přitom jste v systému jednotného zdravotního pojištění s mandatorní zdravotní daní. Takže kdyby někdo se pustil do Štrasburku, tak to bude už asi 50. prohra České republiky zase ve Štrasburku. Proto tam, pokud vím, tak jsme toho zatím moc nevyhráli. Jenomže oni ty lidi, když jsou nemocní, tak mají svých starostí dost, takže opouštějí tyhle legislativní posty a pak se snaží v tom systému zachovat a přežít.
Budeme se asi muset do budoucna, mnohokrát se to slibovalo, třeba nabízela se možnost sjednocení vnitra a Pojišťovny vnitra možná a Vojenské. Všichni si myslí, že u Vojenské pojišťovny jsou vojáci. Tak já nevím, kolik jich máme, ale to je babička, dědeček, babička, dědeček, voják, babička, dědeček, babička, dědeček, kteří s vojskem nic neměli. Čili i ty názvy neodpovídají. Asi nejvíc odpovídá pojišťovna Škoda, kde skutečně jsou ti škodováci. A na Břeclavsku těch škodováků třeba moc není.
Já si osobně myslím, že je to vůbec o přehodnocení toho systému, a hlavně toho, co navrhoval vůči nejen zdravotnictví ten Lao-c', který říkal, abychom přestali bloudit. Možná pak nebude o čem mluvit. A abychom tu nádobu začali spíš vyprazdňovat, abychom ji mohli plnit novými úžasnými léky, výdobytky technologie, nákladnými věcmi a vším. Protože už je to přeplněno a jako by to nešlo.
Ale ten dnešní zákon je pouze důsledek toho, že pořád se musí něco přepočítávat a přerozdělovat mezi těmi konkurenty. Když si konkurují velké zahraniční firmy General Motors s Toyotou, tak ony potom v závěru, když je na tom Toyota třeba líp, tak si to přerozdělí, aby byly vyrovnány, a konkurují si zase dál. Přijde vám to dostatečně absurdní, že. Takže konkurence zdravotních pojišťoven neexistuje, už proto, že nemáme zdravotní pojišťovny a distributory zdravotní daně. A ministři, naštěstí všichni odpovědně, dělají všecko pro to, aby to vždycky vybalancovali a byli jsme spokojeni a měli jsme na co nadávat. Nicméně s jistotou, že když nás něco postihne, tak pořád ten systém funguje docela hezky. Děkuji.
