Už samotná její nominace na ministerskou funkci vyvolala v řadách především odborné veřejnosti a pedagogů zvlášť, řadu otazníků. Více než fakt, že se jednalo o osobu blízkou tehdejšímu ministrovi pro lidská práva Jiřímu Dienstbierovi a osobu politicky loajální premiéru Sobotkovi, zarazila nejen odbornou veřejnost nominace K. Valachové coby člověka bez jakékoliv praxe v oblasti školství, mládeže, tělovýchovy, bez jakékoliv zkušenosti v oblasti řízení institucí byť alespoň srovnatelnými s rozsahem agendy MŠMT.
Po téměř dvou letech ve funkci dnes Kateřina Valachová oznámila svoji rezignaci k 31. květnu. Zda ministryní ČSSD dnes veřejně oznámený záměr podat demisi, bude platný ještě zítra, se teprve uvidí. Zda ji k tomuto kroku přiměla skutečnost, že to byla právě ona, která si s sebou na MŠMT přivedla svoji již tehdejší spolupracovnici, nyní vazebně stíhanou a dnes již bývalou náměstkyni ministryně samotné, netřeba spekulovat.
Snad se v budoucnosti veřejnost dozví, proč ministryně s právnickým vzděláním, když měla podezření natolik závažná, že dle svých slov nařídila nejen sérii mimořádných kontrol, ale i screening komunikace svých nejbližších spolupracovníků, se neobrátila ani ona, ani MŠMT na Policii ČR. Proč ministryně nesoucí odpovědnost za MŠMT tuto situaci neřešila? A řešila by ji, kdyby nedošlo k zásahu orgánů činných v trestním řízení?
Stejně jako otázky zůstávají neřešené problémy českého školství.
A to počínaje netransparentností dotačních titulů MŠMT, přes výsledky ministryní Valachovou prosazené inkluze v praxi až po nestále se zvyšující administrativní zátěž pedagogů ze strany úředníků.
Jednou z mála jistot a to smutných však zůstává, že resort MŠMT pod správou ČSSD je resortem naprosto paralyzovaným a neslouží občanům.
prof. Karel Rais