Právě u uzavírání dohod mimosoudní cestou zjistila analýza velký prostor pro zlepšení. Variantou by mohly být dohody sepsané u notáře. Taková praxe by pomohla i aktuálně přetíženým soudům, ročně totiž soudy zpracovávají zhruba 50 tisíc rozhodnutí o výživném.

Další oblastí, na kterou se studie zaměřila, bylo určení výšky výživného. Nejčastěji přiznaným výživným byla částka 2 000 korun měsíčně. Pro zajímavost se dá uvést, že dvě nejvyšší hodnoty výživného jsou 1 000 000 a dále pak 70 000 korun. Nejnižším stanoveným výživným pak bylo 5 korun.

Analýza se zabývala také mezinárodními úpravami. Například Nový Zéland je jedním ze států, kde je soužití nesezdaných párů postavené na úroveň manželství. Děti, které obývaly domácnost bez ohledu na biologické nebo právní vazby partnerů, se považují za společné. Vzhledem k zvyšujícímu se počtu dětí narozených nesezdaným párům doporučila analýza, aby se odborníci začali zabývat otázkou, jak upravit tento typ soužití také v českém právním řádu.

Závěrem se analýza dotkla také situací, kdy rodič svou vyživovací povinnost neplní. Analýza nenavrhuje dekriminalizaci neplacení výživného. Tresty odnětí svobody nicméně doporučuje ukládat s co nejvyšším uvážením a pokud existuje možnost jiného trestu, kloní se raději k této variantě.