Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych tady velice rád vystoupil k tomuto bodu, ne z pozice pracovníka v sociálních službách či experta na sociální služby, resp. na jejich poskytování, ale z pozice, dejme tomu, manažerského, resp. z pozice zřizovatele, který na samosprávě část těchto služeb zřizuje, resp. i se spolupodílí na jejich financování.
Samozřejmě vnímám to, že po mně vystoupí celá řada naprosto kvalifikovaných a kompetentních lidí, kteří se budou vyjadřovat o způsobu poskytování služeb, sociálních služeb, budou se vyjadřovat o tom, jak ty sociální služby jsou kvalitně či nekvalitně poskytovány apod. Já bych se velice rád pouze zaměřil na ono financování a jejich koordinaci jako takovou.
V prvé řadě bych chtěl říct jednu poměrně zásadní věc. Když se potkávám s řediteli příspěvkových organizací či lidmi, kteří jsou za provozování sociálních služeb zodpovědní, tak mnozí z nich mi mezi čtyřma očima řeknou, že peněz v sociálních službách je poměrně dost. Toto je poměrně zásadní informace. Oni přiznávají, že těch peněz je dost, nicméně bohužel nekončí tam, kde končit mají.
To znamená na ten skutečný výkon, na to, aby ty peníze skončily právě třeba na platech poskytovatelů nebo těch ošetřovatelů anebo přímo u těch, kterým se mají sociální služby jako takové věnovat. Otázka je, zda bychom se dnes neměli spíše bavit o tom, jak ten systém vylepšit, než se bavit o tom, jak do něho nalijeme další peníze, o kterých si nejsme jisti, kde nakonec skončí, i když samozřejmě rozumím, že tady se bavíme pouze o platech jako takových. Nicméně bych chtěl skutečně vyzvat k tomu, aby ten systém jako takový byl jednodušší.
Podívejme se, prosím, jak je financování poměrně komplikované. Odkud všude peníze tečou do domova důchodců, které zřizuje město, jeho zřizovatelem je město, nebo do pečovatelské služby, jejímž zřizovatelem je rovněž město či samospráva. No tak tečou z městského rozpočtu, tečou z krajského rozpočtu, tečou ze státního rozpočtu, jsou tam nějaké granty, jsou tam nějaké dotace, a to financování jako takové je velmi komplikované. Nyní se zkomplikovalo ještě více, protože ty peníze od státu tečou přes kraje a nám se třeba, když budu konkrétně mluvit za naše město, tak v loňském roce se nám stalo to, že nebyly dofinancovány ty služby, které dofinancovány ze zákona měly být, a muselo být vypomáháno jak z městského rozpočtu, tak z krajského rozpočtu, protože ty státní peníze skončily bůhví kde nebo jestli na ten kraj dotekly. To jsem tedy nestudoval.
Takže to financování je poměrně dost komplikované a já se obávám, že na to doplácejí právě ti, kteří jsou úplně na konci toho finančního řetězce, toho řetězce o financování, a to jsou právě ty sestřičky, ty pečovatelky či pečovatelé, ošetřovatelé, kteří by měli mít navýšenu mzdu jako takovou. Takže pokud bych k něčemu chtěl dneska vyzvat, tak skutečně vyzývám k tomu, aby se zjednodušil systém financování sociálních služeb, protože to považuji za naprosto zásadní. Prosím, zjednodušme systém financování sociálních služeb, zaměřme se na to, ať ty peníze tečou skutečně tam, kam téct mají, a nekončí tam, kde končit nemají. Toto je první a zásadní bod, který bych tady chtěl říct.
Další bod je, prosím pěkně, koordinace poskytování sociálních služeb. Jak už jsem říkal, těmi zřizovateli sociálních služeb samozřejmě může být celá řada, ať to je stát, ať to je kraj, ať to je město, mohou to být samozřejmě firmy, které jsou neziskové či soukromé. To financování potom probíhá různými způsoby. Ovšem jejich koordinace - ta koordinace samozřejmě probíhá v nějakém komunitním plánování, které obstarává většinou samospráva nebo kraj, a tam už se hraje pouze s existencí těch poskytovatelů sociálních služeb. Samozřejmě můžete poukázat, že některá služba chybí či některá služba je nadbytečná nebo se zdvojuje, nicméně už se tam příliš neřeší právě nebo z pozice exekutivy se neřeší právě financování jako takové. Někdo to komunitní plánování funguje dobře, já si myslím, že třeba u nás ve městě, na to aspoň klademe trochu důraz, někde funguje o něco hůře, je to samozřejmě dáno vždycky přístupem jednotlivých článků, které právě tvoří ono komunitní plánování, a o jejich přístupu. Zda přistoupí k tomu pouze tak, aby to splnily za čárku, nebo aby to skutečně sloužilo jako užitečný nástroj jak pro ty poskytovatele sociálních služeb, tak samozřejmě pro ony příjemce těch sociálních služeb, kteří by samozřejmě měli být tím cílem poskytování sociálních služeb.
Chci říct, že pokud nevyřešíme tuto druhou podmínku, tzn. to, že sociální služby nebudou zdvojovány nebo dokonce ztrojovány, zda stejnou sociální službu nebude poskytovat městská organizace, krajská organizace anebo nezisková společnost, což se často samozřejmě děje, tak opět se stane to, co se stává dnes, že peníze neskončí zase u toho konečného bodu, tzn. u toho příjemce, u toho příjemce těch sociálních služeb, tzn. u toho, kdo potřebuje tu službu, kdo potřebuje péči, kdo potřebuje, aby o něho bylo postaráno. Skončí roztříštěná mezi několika různými poskytovateli a nebude vynakládána efektivně. To znamená, tady je druhý bod, na který poukazuji, a to je to, že ty peníze skutečně ne vždy končí tam, kde končit mají.
A za třetí bych chtěl zmínit jednu věc, na kterou jsem často upozorňován, protože samozřejmě jako městská samospráva, jako zřizovatelé máme jisté nástroje, kterými můžeme stanovit výše platů, resp. minimálně jejich pohyblivé části právě u zaměstnanců městských organizací. A my jsme upozorňováni na to, a samozřejmě ta naše snaha byla, abychom ty nejnižší mzdy, které, jednoznačně s nimi souhlasím, že jsou skutečně velmi nízké, až nehorázně nízké a někdy jsou skutečně i, dovolím si říci, nedůstojné, tak jsme upozorňováni na to, že pokud budeme neustále zvyšovat tento strop, tak brzy narazíme na to, že tito nekvalifikovaní, protože samozřejmě té nejnižší platové úrovně dosahují ti nekvalifikovaní, zejména ti nekvalifikovaní ošetřovatelé, že narazíme na druhý strop, a to jsou kvalifikované zdravotní sestry. To znamená, že pokud budeme navyšovat, a správně, já s tím souhlasím, jednoznačně to podporuji, pokud budeme navyšovat platy nekvalifikovaným pečovatelkám a pečovatelům v sociálních službách, tak oni se brzy přiblíží právě úrovni mezd u kvalifikovaných zdravotních sester. A samozřejmě tam musí nastat druhá část, protože asi se na tom shodneme, že to musí být diverzifikováno, že tam nějaký rozdíl mezi nekvalifikovanou a kvalifikovanou pracovní silou musí být, tzn., že se potom musíme bavit o tom, že musí být navyšována i mzda právě u těch zdravotních sester. Já s tím samozřejmě problém nemám, jenom prosím, říkám to tady proto, abychom si to uvědomili, že v okamžiku, kdy začneme navyšovat ty nejnižší mzdy, a znovu opakuji, souhlasím s tím a podporuji to, tak se musí s tím souběžně navyšovat i další úrovně, tzn. těch kvalifikovaných pracovníků. To znamená, jedním slovem, když to řeknu, nestačí pouze navýšit mzdy na těch nejnižších platových úrovních. To si, prosím pěkně, uvědomme, než tady začneme populisticky přidávat těm či oněm. Když to takhle shrnu, říkám, jednoznačně jsem pro to, aby ty nejnižší platové stupně dostaly přidáno, vyzývám k tomu, abychom to udělali systémově a ne jednorázově a abychom odstranili ty díry v systému, na které jsem tady poukázal. Poukázal jsem na to, že sociální systém jako takový vykazuje poměrně dost financí, ale ty finance se často neodtají tam, kde mají, a často jsou služby zdvojovány, ne-li ztrojovány, a vyzývám k tomu, aby ta sociální síť byla zjednodušena, aby byla účelnější a aby sloužila skutečně k tomu, k čemu má, tzn. k poskytování péče potřebným. Děkuji za pozornost.
