interpeloval jsem pana ministra obrany, příslušný tisk 1119 máte u sebe. Stručně jenom uvedu důvod mé interpelace.

Byl jsem znepokojen otázkou přidružení 4. brigády rychlého nasazení Armády České republiky k vedení 10. obrněné divize německého Bundeswehru. Co mě na tom zarazilo, jsem uvedl ve svých otázkách, a odpověď pana ministra mě, vážené paní kolegyně a páni kolegové, překvapila.

Jsem trochu zmaten z toho, jakým způsobem se s mou interpelací pan ministr obrany vypořádal, protože jeho odpověď je plná rozporů, a to nejen slovních. Ve své odpovědi na mou interpelaci uvádí pan ministr, cituji "že jde o nezávaznou deklaraci".

V této souvislosti bych rád sdělil, že v politice je symbolika velmi důležitá a tedy i takzvaná nezávazná deklarace, jak uvádí pan ministr obrany, má svou nezanedbatelnou váhu. Předpokládám, že pan ministr Stropnický jako herec si uvědomuje sílu vyřčeného slova. Já na rozdíl od něj jako právník ho mohu ubezpečit, že slovo napsané má váhu ještě mnohem větší. Nakonec některé smlouvy se nemohou uzavírat ústně a musí se uzavírat písemně a rozdíl tedy mezi slovem vyřčeným a psaným je dán.

Pokud vycházím, pane ministře, z vaší verze, že jde pouze o nezávaznou deklaraci, ptám se tedy, zda bylo nutné ji vůbec podepisovat.

Další otázkou, kterou mám, je, pokud deklarace nemá žádnou váhu, zda jste se nepokusil prosadit takové její znění, které by přidružovalo 10. obrněnou divizi německého Bundeswehru k velení 4. brigády rychlého nasazení Armády České republiky. To přece bylo možné. Opačný postup. Já osobně bych proti takovému znění nenamítal vůbec nic. Přidružení armády nebo její části suverénního státu pod velení armády jiného suverénního státu je vždy vnímáno jako uznání podřízeného vztahu. Dá se to také interpretovat jako uznání jisté formy vazalství.

Ptám se tedy, zda vám, pane ministře, tato skutečnost došla, zda vám nevadí. Mně vadí.

Ve své odpovědi dále sám říkáte, že záměrem dokumentu není pouze /a slovo pouze zdůrazňuji/ společné cvičení. Z této formulace jasně vyplývá, že záměrem je tedy něco víc než jen, pouze, vojenské cvičení.

V souvislosti s vaším tvrzením, že deklarace nemá žádnou váhu, že je vlastně jenom takovým bezcenným cárem papíru, nevím, jak vám tedy mám rozumět. Buď platí jedno, nebo druhé. Která varianta je správná? Proč tedy máte ten rozpor ve své odpovědi?

Dále jsem se vás ptal, pane ministře, zda si uvědomujete, že velení armády jakékoli země je podřízeno politické reprezentaci daného státu a zda si tuto skutečnost dostatečně uvědomujete. Vaše odpověď, že tuto otázku považujete za řečnickou, mě opravdu neuspokojuje. Svědčí buď o vaší nekompetenci, nebo - a to by mě zaráželo ještě víc - o aroganci ve vaší odpovědi. Nevím, která z možností je horší. Obyčejně však jdou tyto vlastnosti ruku v ruce.

V pokračování pak uvádíte, že 4. obrněná brigáda podpisem dokumentu samozřejmě nezačala podléhat vůli německé vlády. Promiňte, ale mně to tak samozřejmé nepřipadá. Je smutné, že ministru obrany musím připomenout posloupnost branné moci. Nejvyšším velitelem je politická reprezentace dané země, té podléhá nejvyšší velení armády, kterému dále dle příslušné subordinace podléhají nižší složky. Pokud tedy přidružíme 4. brigádu rychlého nasazení Armády České republiky k velení německého Bundeswehru, je logické, že v tomto okamžiku podléhá nejvyšší velení armády velení německého Bundeswehru, a tedy vůli politické reprezentace Spolkové republiky Německo. Nebo snad každý rozkaz, který 4. brigáda rychlého nasazení obdrží od svého německého velení, bude konzultován a schvalován s vládou a Parlamentem České republiky? Pokud ano, obávám se, že se nebude jednat zrovna o operativní způsob rozhodování. Pokud tomu tak ovšem nebude, a to já předpokládám, tak to jenom potvrzuje nejen moje obavy, jednoznačně to pak znamená, že ztrácíme kontrolu nad částí své branné moci a předáváme ji do německých rukou.

Prosím vás tedy o vysvětlení, která z variant je správná. Takové vysvětlení totiž nepožaduji pouze já. Ta interpelace totiž vyplývá z toho, kolik rozhořčených dopisů z vašeho rozhodnutí jsem obdržel do své poslanecké pošty.

V souvislosti se zmíněnou, i když možná jen částečnou ztrátou naší kontroly nad 4. brigádou rychlého nasazení, jsem se vás ptal, zda si nemyslíte, že v přidružování našich jednotek k jednotkám německým by nebyla na místě určitá zdrženlivost, a to minimálně z důvodů historických. Ptal jsem se tak proto, že političtí představitelé Spolkové republiky Německo svými kroky a výroky dokázali a stále dokazují, že mají velké potíže s vnímáním reality a zejména současná německá kancléřka aktivně, svévolně a zcela iracionálně vytvořila pro Evropu a Evropany bezpečnostní hrozbu, která je nejzávažnější od doby, kdy bezpečnostní hrozbu pro Evropu a Evropany vytvořil jeden německý kancléř. Ptal jsem se, zda si tuto ztrátu kontaktu s realitou uvědomujete a zda s konáním paní Merkelové souhlasíte.

Myslím, že v momentě, kdy podřizujeme část své armády německému velení, je podobná otázka zcela na místě a promiňte, vaše odpověď, že na takový dotaz nebudete odpovídat, protože je irelevantní, považuji pouze za důkaz vaší arogance, ale také nekompetentnosti. Asi máte špatný scénář. Nevím, která z možností je horší. Obyčejně však jdou tyto vlastnosti ruku v ruce.

Možná se ale také jedná o zásadní nepochopení pojmu diskuse v parlamentní demokracii. Pokud totiž nehodláte odpovídat na otázky členům Parlamentu s tím, že jsou podle vás irelevantní, tak dáváte najevo, že nehodláte odpovídat ani na otázky voličů. Možná byste si měl připustit, že kritériem relevantnosti otázky není to, zda se vám líbí nebo nelíbí, nebo zda se vám na ni chce nebo nechce odpovídat. Jsem toho názoru, že demokracie je založená právě na tom, že každá otázka je otázkou relevantní a každá otázka si zaslouží odpověď. Zejména by se to mělo týkat právě otázek nepříjemných. Rád bych od vás slyšel, zda tento pohled sdílíte rovněž.

Dále musím trvat na vaší odpovědi na otázku, zda politika Spolkové republiky Německo a konkrétně politika kancléřky Angely Merkelové má vaši podporu. Důvody, které mě k tomuto dotazu vedou, jsem, myslím, vysvětlil dostatečně a srozumitelně.

Tolik tedy otázky, na kterých trvám, abyste mi odpověděl, protože z vašeho písemného vyjádření odpovědi nevyplývají a nejsem schopen ani ochoten se s takovou odpovědí smířit.