Chci Vám říci, že můj vděk i uznání máte. S řadou z Vás jsem se setkala osobně. Někdy jsme si rozuměli zcela, v něčem jsme zase neměli stejné názory. Ale věřím, že jste nepochybovali, že máte můj respekt.
Věřím, že nemáte pochybnosti ani o tom, že s finančním ohodnocením učitelů i nepedagogů jsem se snažila dělat všechno, co bylo v mých silách. Má vize byla od počátku jednoduchá i složitá zároveň: potřebujeme silný rozpočet, změny financování regionálního školství a kariérní řád učitelů. Jednoduché je to potud, že takové principy vyznává skoro každý stát. Složité je hledat kompromisy a společnou cestu. Na ministerstvu i ve své další případné politické kariéře budu vždy myslet na to, že Vaše práce je náročná a cenná – a že si zaslouží odpovídající ocenění nejen společenské, ale i finanční. Návrh rozpočtu na příští rok, jak ho předložil předchozí ministr financí Andrej Babiš, není ke školství dostatečně vstřícný a já osobně s ním rozhodně nemohu souhlasit. Znamená zásadní krok zpět od toho, co bylo hlavní ideou posledních let, totiž od postavení školství jako klíčové priority státu. Dala jsem to jednoznačně najevo a předpokládám, že vedení resortu školství na tento návrh nepřistoupí a udělá vše pro to, aby byl odpovídajícím způsobem upraven.
Druhá věc, kterou chci zmínit, je kariérní řád. Jsem pevně přesvědčena o tom, že novelizace školského zákona, která tento systém zavádí, je správná. Kariérní řád získal podporu v podstatě všech relevantních organizací v oblasti školství – mimo jiné Asociace ředitelů základních škol či Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. Tyto a další organizace v posledních dvou letech velmi aktivně spolupracovaly při přípravě kariérního řádu. Neříkám, že jsme mohli splnit všechny požadavky, které se objevily, a neříkám, že všichni byli ve svých námětech vyslyšeni. Výsledný text, který nyní projednává Senát Parlamentu České republiky, je ale chápán jako přijatelný a dobrý kompromis. Asi jste zaregistrovali, že především v posledních týdnech se objevilo volání po zamítnutí kariérního řádu. Jedním z argumentů odpůrců je, že byl nedostatečně projednán s učiteli, že s učiteli jednalo ministerstvo způsobem „o nás bez nás“. To musím jednoznačně odmítnout. Kariérní řád byl projednáván se všemi stavovskými a odbornými organizacemi, které byly v době jeho vzniku relevantní. Proto mohu vést diskusi o tom, zda by například výše příplatku neměla být místo 1500 korun raději 3000 korun (a pokud by se jednalo o odměny učitelům, tak bych samozřejmě byla vždy pro vyšší sumu), ale odmítám to, že jsme kariérní řád připravovali někomu „za zády“. Celé dva roky jsem byla s Vámi na školách, na veřejných setkáních i na konferencích a věřím, že jsem se shodla s řadou z Vás, že jde o prospěšnou věc.
Osobně doufám, že kariérní řád bude v Senátu schválen a že ho prezident republiky podepíše. Děkuji Vám, že jsme to společně zvládli. I když jistě mají někteří z Vás pochybnosti, kariérní řád byl připraven s nejlepšími úmysly a já jsem přesvědčena, že v následujících letech prokáže svůj význam a smysl.
Vážené učitelky, vážení učitelé, pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci českého školství,
bylo mi skutečně velkou ctí s Vámi spolupracovat. Boj o rozpočet na příští rok považuji za extrémně důležitý. Ale politika někdy přináší chvíle, kdy je nutné převzít politickou odpovědnost i za události, které člověk nezavinil a dokonce ani nemohl ovlivnit. Neberte, prosím, můj odchod z funkce jako útěk od Vás nebo vzdání se kroků ve vzdělávání, které jsme si slíbili. Učinila jsem vše pro to, aby jejich dokončení nestálo nic v cestě.
Přeji každému z Vás pevné zdraví, klidné zázemí rodiny, pracovní úspěch a radost ze společné práce ve školách. A především lásku, obdiv a respekt dětí, které učíte vše, co je třeba, co je dobře znát, dobře dělat a dobře říci.
