Co lze v souvislosti s touto událostí vysoce ocenit, je vysoce profesionální a téměř okamžitá akce policistů, díky jimž nedošlo k tragičtějším následkům. V tomto případě byl jejich zásah usnadněn tím, že sobotní teroristé jako zbraně použili „jen“ dodávku a nože, přičemž svůj útok provedli ve vzdálenosti, jež rychlou operaci ozbrojených policistů umožnila. Lze předpokládat, že budoucí teroristé se příště poučí. Při počtu 22 tisíc pravděpodobných džihádistů (jak uvádějí britští bezpečnostní analytici) je další pokračování vysoce pravděpodobné. Tak velké množství ke všemu odhodlaných potencionálních vrahů nemůže policie sama nadlouho uhlídat. Nyní je řada na britských politicích, v jaké míře a jak tvrdá zákonná opatření si dovolí přijmout.
V sobotním rozhlasovém vysílání zaznělo i prohlášení zástupce muslimské menšiny v Londýně. K zbabělému útoku se vyslovil muslimský starosta, pan Sadiq Khan, tedy člověk, jemuž by o bezpečí občanů města mělo jít v prvé řadě.
Ve svém mnoho neříkajícím projevu ocenil statečnost lidí, kteří se postavili na odpor útočníkům, po nichž házeli předměty, např. židle a sklenice. Lidem doporučil, aby si všímali podezřelých předmětů a nenavštěvovali místa s vysokou koncentrací osob. K obavám občanů uvedl, že zatím nic nenasvědčuje tomu, že by útočníků mohlo být více. V závěru podotkl, že k podobným útokům musíme přistupovat se stoickým klidem, a doporučil, aby se lidé nenechali zastrašit a žili normálním životem.
V takto vyhrocené atmosféře snad každý očekával, že mocným hlasem své autority osloví především své soukmenovce, nekompromisně podlý čin odsoudí a vyhlásí boj dalším pravděpodobným následovníkům.
Namísto toho se pan starosta obrátil k pokojné veřejnosti, jíž prezentoval událost málem jako hospodskou pranici s létajícími půllitry, přičemž zcela pominul skutečnost, že zde došlo ke krutému vraždění bezbranných obětí. Nepokrytě vyzval občany svého města k pasivitě, a odevzdanosti zločincům. O tom, co sám jako politik pro bezpečí občanů udělá, nepadlo ani slovo.Podobné výzvy slýcháme i u nás z úst některých našich vládnoucích reprezentantů, zejména těch, kteří svoji politickou židli ohřívají již celá desetiletí, a v poslední době nás oblažují oblíbeným sloganem všech zbabělců světa Musíme si zvykat. Abychom si zvykat nemuseli, začněme tím, že se zbavíme jejich přítomnosti v politice. Nenechme se obalamutit v době předvolebních hrátek, kdy od nich ještě uslyšíme spousty laciných či nesplnitelných slibů, a hlavně - mysleme na budoucnost..
My máme ještě možnost nepouštět muslimy, z nichž se líhnou budoucí kati svých hostitelů, do své krásné a zatím bezpečné země. Nepodlehněme nesmyslu multikulti soužití a popřejme sluchu těm, na jejichž dávno vyřčená slova nyní v zemích nedaleko od nás dochází.
