Právě projednávaný návrh novely zákoníku práce z dílny MPSV ignoruje existenci pracovníků vysokých škol. A nejen to. Není tedy žádným překvapením až neuvěřitelný počet pozměňovacích návrhů poslankyň a poslanců, mne nevyjímaje, k projednávané novele.
Nemohu a ani nechci vyslovit souhlas s návrhem zákona v předložené podobě. Je pro mně coby člověka, který několik desetiletí působí v akademickém prostředí, až alarmující, že návrh novely například ukládá povinnost vysokým školám rozvrhovat týdenní pracovní dobu a v souladu s tímto návrhem přidělovat zaměstnancům vysokých škol práci.
Nejen, že by tato povinnost přinesla vysokému školství jen další administrativní zátěž, ale je naprosto cizí akademickému prostředí – ignoruje jak nutnou variabilitu průběhu akademického roku danou střídáním doby výuky a zkouškového období, tak rozdílnost výuky letních a zimních semestrů.
A aby toho nebylo na vysoké školy málo, navrhuje MPSV tuto složitost vnést i do rozvrhování vědecké práce či práce vykonávané zaměstnanci vysokých škol v modelu tzv. home office. Jak jinak si totiž vyložit další z jeho návrhů obsahující povinnost zaměstnavatele evidovat a rozvrhovat práci osobám vykonávajícím práci na základě dohody o pracovní činnosti či provedení práce?
Je smutné, že v 21. století si zástupci předkladatele nějak nevšimli, že právě dohody o provedení práce či činnosti se využívají v těch případech, kdy zaměstnanci pracují z domova. Anebo si v horším případě všimli a přijde jim normální, aby každému jednomu zpracovateli např. oponentních posudků kvalifikačních prací byl přidělen vysokou školou administrátor určující a evidující průběh jeho činnosti, konání přestávek, spotřebu materiálu, náklady na komunikaci či spojení se zaměstnavatelem.
Koneckonců sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí předpoklad zvýšené administrativní zátěže a tedy i nákladů vysokých škol. Minimálně zarážející záměr MPSV naprosto oprávněně kritizovaný zákonnou reprezentací vysokých škol.
Může se mi tedy někdo divit, že k novele zákoníku práce z dílny MPSV předkládám osm pozměňovacích zákonů. Ne, netěší mě tento „osobák“, ale vede mě snaha udělat maximum pro vypuštění těchto návrhů MPSV, které by tak maximálně podpořili formální výkaznictví a vygenerovali naprosto neefektivní náklady nejen vysokých škol, ale každého jednoho občana naší země.
Nelze si tak nepoložit otázku, zda přípravě novely tak klíčového zákona jakým zákoník práce bezesporu je, byla věnována patřičná pozornost ze strany samotného předkladatele – tedy Ministerstva práce a sociálních věcí.
prof. Karel Rais
poslanec hnutí ANO 2011
