Ve svém vystoupení na sjezdu odborového svazu KOVO jsem se jako již mnohokrát dříve vrátil k problému, který dlouhodobě zatěžuje veřejné finance a je také velmi aktuální ve vztahu k nedostatku pracovních sil v ČR. Jde o zásadní nerovnost v míře odvodů sociálního a zdravotního pojištění u zaměstnanců a OSVČ. Jde o téma právě na půdě odborů často široce diskutované.
Ze styku s řadou živnostníků dobře vím, že o vydání živnostenského listu si požádali jen proto, aby vyhověli ultimátu svého zaměstnavatele, aby si vůbec udrželi práci. O spoustě firem, které prakticky nemají zaměstnance, ale jen smlouvy s živnostníky, také vím, že přežívají jen z měsíce na měsíc.
Jako již vícekrát jsem včera konstatoval, že rozdíly v odvodech nepřinášejí rovné podmínky pro občany. Důchody jsou vypláceny podle stejných pravidel všem a také zdravotní péče je nároková plošně, ačkoliv zaměstnanci a OSVČ do systému přispívají rozdílně, zaměstnanci totiž platí mnohdy až několikrát víc než OSVČ. Přitom zdravotní péči dostávají stejnou.
Opravdu si nepřeji, aby naši potomci kvůli nedostatku veřejných prostředků museli za lékařskou péči víc platit a důchodci měli nižší penze, které naopak je bezpochyby třeba zvyšovat.
Moje vyjádření nebylo namířeno proti živnostníkům, jejich práce si velmi vážím a vždy podporuji zákony, které jim jdou vstříc. To ale neznamená, že budu zavírat oči před problémem, který se v konečném důsledku dotkne i jich, například tím, že budou ve stáří odkázáni na nízké důchody a chudinské dávky.
Připomínám, že jsem nepředložil a ani nehodlám předkládat nějaké novely zákonů k této problematice. Jsem však naprosto přesvědčen o nutnosti o věci otevřeně a seriózně diskutovat a hledat východiska, byť vím, že i v sociální demokracii se mnou někteří nesouhlasí.
Milan Štěch
