Neklademe si zde za úkol rozebírat všechny lokální války současného světa, všechny bojůvky a vojenské režimy udržující ve svých zemích lidi pod knutou výstřelů bez rozsudku. Jen o nich víme. Víme, že všichni majitelé fabrik, které vyrábějí zbraně a střelivo – potřebují války, potřebují válku. Co by si počali, kdyby jejich výrobky nikdo nekupoval. To je taky problém kapitalismu (jak o něm víme je nekompatibilní s demokracií), to je problém soukromého podnikání ve výrobě zbraní a střeliva do nich. Nejde jen samozřejmě o podnikání soukromých osob, stále ještě existují státy, které zbrojovky vlastní. Jde jen o jednu z nejdůležitějších příčin vzniku a udržování válek a lokálních bojůvek. Historikové nám jistě potvrdí (takže zde nebudeme opisovat z již napsaných knih – seznamy lokálních válek počínaje rokem 1946 do roku 2017, za každý rok s místem výbuchů a střelby), že od ukončení II. světové války nebyl na světě jeden jediný rok, kdy by se někde neválčilo.
Za druhou nejdůležitější příčinu neustálého harašení zbraněmi a udržování stavu válečného jsou konsekvence vyplývající z Krajíčkova zákona. Západoevropské země a USA si uvědomují, že bereme ze skladu, který bude jednou prázdný. Rusko, země středního východu a vlastně celá Afrika bez ohledu na státní či dnes pomyslné administrativní hranice, je oním ještě zatím nevyprázdněným skladem, kam se upírají zraky válečných štváčů. Ti se tam hrnou s aureolou zavádění západní demokracie do často stále ještě kmenového zřízení, možná ještě lépe – klanového řízení velkých částí států na světě.
Tento malý odstavec jen k dilematu každého člověka na této planetě:
- co mohu ovlivnit
- co nemohu ovlivnit.
Pro toto zjištění, které v civilizované společnosti velmi často činí téměř celá společnost, téměř všichni její jedinci (pochopitelně, že z oněch 7 miliard Homo sapiens je zamyšlení nad budoucností svou či budoucností společenství, ve kterém osoba žije – pro většinu z nich ve své animálnosti, ve které žijí - pomíjivá starost o budoucnost svých potomků) si pro výběr správné odpovědi u všech těch tisíců otázek, se kterými se každý člověk během svého života setká – musí osoba nejprv vyjasnit -
patří sféra tohoto problému do řešení, které mohu ovlivnit nebo ne?
Už to je někdy tvrdý oříšek, právě ten nejtvrdší – do které alternativy – ovlivním (vyřeším) či neovlivním (nikdy nevyřeším) náš problém, o kterém chci diskutovat – do které alternativy patří.
Nepodceňujme toto dilema. Denně je český volič před americkými volbami zásobován informacemi jak probíhají volby tamního presidenta. Český volič ovšem absolutně tuto volbu nemůže ovlivnit. Zrovna tak americký volič nebude volit presidenta českého.
Dovolím si zde vážné tvrzení – řada lidí v Česku nemá v této věci vůbec ujasněny své posice – vůbec nepřemýšlí o tom, že informace o detailech volby presidenta USA (pochopitelně nejen v této cizí zemi) jsou mu úplně nepotřebné. Relevantní informace o kandidátech na cokoli v České republice, ovšem často – nedostává.
Název mého článku je ovšem na jiné téma, než jsou volby v jakémkoli jiném státě než českém.
Lidí postižených válkami, nejrůznějšími genocidami, bojůvkami, teroristickými akcemi, natož tak kontinuálními přírodními katastrofami, nejrůzněji se na světě kdekoli stále vyskytujícími, přičteme-li k chudým a nuzným z nejrůznějších příčin – jiných než válečných, se vyskytuje prokazatelně – jak už jsem výše naznačil – mnoho, stamilióny osob.
Česká republika má dnes 10,5 mil obyvatel z celosvětového hlediska žijících si nadprůměrnou životní úrovní.
