Jsem ráda, že sociální demokracie v uplynulém období prosadila řadu opatření proti tzv. šmejdům, ale tento boj trvá a další formy okrádání seniorů pokračují, nově například uzavíráním smluv po telefonu. Zabránit takovýmto praktikám šmejdů je úkol pro sociální demokracii.
Systém mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který se na základě evropské směrnice v loňském roce uvedl do praxe i v České republice, je dalším z kroků správným směrem. Své limity má ale v dobrovolnosti (na rozdíl od řady evropských zemí). To znamená, že se s Vámi bude opět bavit jen ten, kdo chce. Sociální demokracie by tak měla nabídnout veřejnosti řešení buď ve formě prosazování zrychlených soudních řízení u spotřebitelských sporů do určité hodnoty, nebo ve formě přechodu systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na povinné transparentní rozhodčí řízení.
Dalším tématem jsou kolektivní žaloby, kterými se bude zabývat i Evropská unie a budou tedy na pořadu dne i v České republice. Pro sociální demokracii v Evropském parlamentu je to dlouhodobá priorita, proč s ní nepřijít i v naší sněmovně. Občané by to uvítali.
Pravidla ale nestačí pouze nastavit. Zákony, které se nedají skutečně vymáhat, nepomohou. Dobrá rada: naletěli jste – běžte se soudit, v překladu znamená, zapomeňte na nápravu. Zaplaťte soudní poplatky, advokáty, možná se za pár let dočkáte rozsudku, když bude ve Váš prospěch, dotyčná firma už nejspíš nebude existovat a rozsudek si můžete akorát tak nechat zarámovat. Existují tisíce příkladů ošizených a doslova okradených zákazníků s obdobnou zkušeností. I to je jedna z příčin frustrace lidí. Neochota ke změnám je často zdůvodňována naší tzv. právní tradicí. Já se ptám, zda je to dobrá právní tradice a zda skutečně slouží spravedlnosti. Situace je podle mého názoru neúnosná.
K ochraně spotřebitelů máme ustaveny tzv. dozorové orgány v čele s Českou obchodní inspekcí. Mají dohlížet na fungování trhu, postihovat nepoctivce a chránit tak spotřebitele před nekalými praktikami. Dozorové orgány musí mít ovšem dostatečné pravomoci a podporu, aby mohly konat. Jejich hlavním úkolem musí být prokazatelné zlepšování situace na trhu, ne prostá statistika kolik bylo vyměřeno pokut a v jaké výši (které navíc často nejsou ani uhrazeny a podnikavci zmizí neznámo kam). Doporučuji proto, aby se sociální demokracie zaměřila na skutečnou efektivitu výkonu dozoru. Dozorové orgány se nesmí zdráhat postihovat ani složitější případy, které mohou mít i přeshraniční charakter. V prostředí masivního rozvoje internetového obchodování je to nezbytnost.
Co je pro činnost dozorových orgánů ale prvořadé, je výkladově jasná a přehledná legislativa, včetně té, která je do českého právního řádu přenášena na základě evropských směrnic a nařízení. To je úkol pro naše zákonodárce, ve kterém nesmí selhávat. Vysloveně špatná nebo nepřesná transpozice směrnic na ochranu spotřebitelů znamená neoprávněné zisky nepoctivců na úkor spotřebitelů a poctivých obchodníků. To je třeba říci nahlas. Garantujme, že v případě volebního úspěchu opět zřídíme podvýbor Poslanecké sněmovny pro ochranu spotřebitele (a vnitřní trh).
Tzv. Spotřebitelský kodex, tedy právní norma, která by sjednotila platnou spotřebitelskou legislativu, na které Ministerstvo průmyslu a obchodu pod naším vedením začalo pracovat v tomto volebním období, je jedna z možností, jak oblast ochrany spotřebitelů zpřehlednit. Její zpracování vítám a věřím, že po volbách bude Kodex v poslanecké sněmovně a senátu zodpovědně projednán a schválen. Věřím, že s podporou sociální demokracie.
Přes veškerá opatření své rozhodnutí nakonec udělá každý zákazník sám. Proto je důležitá podpora uvědomění a aktivity samotných spotřebitelů. V tomto ohledu považuji úlohu spotřebitelských organizací za zásadní. Ty kromě toho, že mohou včas upozornit na podvody a nekalosti, mají i důležitou roli v tolik potřebné soustavné osvětě mezi spotřebiteli, zejména těmi zranitelnými. Činnosti spotřebitelských organizací by se proto ze strany státu mělo dostat adekvátní podpory za podmínky jejich nestrannosti a transparentnosti. Se spotřebitelským vzděláváním je nutné začít už na školách a v tomto smyslu bych ráda apelovala na spolupráci Ministerstva průmyslu a obchodu s Ministerstvem školství, aby nalezly formy, jak spotřebitelské vzdělávání na školách více podpořit. Sociální demokracie by se tak měla stát jednoznačným garantem plnění schválené koncepce spotřebitelské politiky do roku 2020.
Jevem, na který musíme reagovat, je i překotný rozvoj tzv. ekonomiky sdílení, zejména různých digitálních platforem. Pokud umožňuje pružnější nabídku, inovace, efektivnější služby, je zcela v pořádku, i zde však musí existovat pravidla, pokud jde o ochranu spotřebitelů, jejich bezpečnost, férovou hospodářskou soutěž, daňové či sociální předpisy. Pokud jde o business model, jehož cílem je pouze vyhýbání se těmto pravidlům, měli bychom tato pravidla umět vymáhat. Konkurence musí být založena na férových základech.
Tzv. dvojí kvalita produktů, ať již potravin nebo třeba drogerie, tedy praxe některých výrobců, kteří pod stejnou značkou, balením a marketingem prodávají na určitých trzích kvalitativně horší produkty, je z pohledu sociální demokracie zcela nepřijatelná. Jsme jako sociální demokraté v čele snah o nápravu. Nejen slovně, ale soustavným působením v Evropském parlamentu i na domácí půdě. Jsme v této věci zcela jednoznační a nemusíme prezentovat ani cizí práci, ani naslinit prst a k tématu se náhle vehementně hlásit. Chci připomenout, že to byl premiér Sobotka, který po zveřejnění výsledků srovnávacího průzkumu pověřil ministry své vlády, aby téma přenesli na půdu Rady a rozšířili naše dosavadní snažení v Evropském parlamentu. Vyslali jsme jasný vzkaz, že občané České republiky nejsou zákazníky ani občany druhé kategorie, a budeme v tom pokračovat tak dlouho, dokud tyto praktiky budou trvat. Tento závazek bychom měli voličům jednoznačně v rámci volebního programu potvrdit.
Cena i kvalita prodávaných produktů je zásadně ovlivněna cenovou politikou obchodníků, v českém prostředí zejména nadnárodních obchodních řetězců. Chceme a podporujeme jako sociální demokraté nastavení férových pravidel v potravinářském řetězci, které budou postihovat nekalé praktiky v tomto odvětví. Jsme přesvědčeni, že z férového vnitřního trhu budou mít užitek všichni, spotřebitelé i zemědělci a výrobci kvalitních a dostupných potravin pro české občany. I tento náš závazek by dle mého názoru měli občané od nás slyšet.
