Stoupenci Alláha jsou největším nepřítelem naší víry.
Tohle věděl už můj otec slavný císař Karel. A jeho jménem i svým vás prosím, braňte se společně proti Turkům.
Zapomeňte na své spory a stůjte věrně bok po boku.
Nedejte se oklamat Poláky či hanebnými Němci. Ne oni, ale vy máte odpovědnost za to, aby konečně v mých zemích zavládl klid, mír a pořádek.
Země EU mají – se domnívám, stále málo informací vzešlých například i z analýz historie 16. století, kterou by měl míti k disposici každý poslanec Evropského parlamentu v Bruselu – a tím by dopomohl šíření těchto znalostí pro všechny z oněch více než 500 miliónů obyvatel EU, informace o bitvách s Turky, s Osmany.
Je nezbytné poučit se z toho, jaký význam pro další vývoj středoevropského (jen středoevropského?) prostoru měla porážka Turků u jimi obléhané Vídně v roce 1683, že bez zásadního přispění polského krále Jana III Sobieského, by k této porážce – vlastně jiné víry - nedošlo.
Je možné, že i tento dějinný jeden krok (tak jako jím je například ani ne dvouhodinová bitva na Bílé hoře pro celý další osud českého státu) je pro dnešek nesmírně aktuální, byť uplynula už mnohá staletí.
Nebo chce někdo marginalizovat, trivializovat tato vítězství prokazatelně křesťansky zaměřených – utvořených armád, kterým se podařilo odvrátit nájezdy protivníků? Možná ani ne tak bagatelizovat jako – a to je metoda dnešního vymývání mozků bruselskou věrchuškou – mlčet.
Mlčet k nesmírnému významu jaká měla ona vítězství křesťanských vojsk a žoldáků nad agresory.
V roce 1774 vyšla Holbachovi8/ knížka kde píše:
V jednom koutě Asie se podařilo podvodníkovi – Mohamedovi – přesvědčit stovku hloupých Arabů, že je velkým prorokem; a oni mu uvěřili. Zpočátku, jak se zdá, měl tento omyl velmi malé následky; shledáme však, že již za jedno století krvácela pro tento omyl Asie a Afrika a že se stal osudnou příčinou tupého ustrnutí, pod nímž ještě úpí nešťastní obyvatelé nejkrásnějších končin světa, kde zhoubně vládne hrozný despotismus.
Tato slova jsem vybral záměrně od tohoto německo-francouzského přírodovědce a filosofa, protože jak vidíme, je napsal v závěru 18. století, a po skoro dvou stech letech, díky tehdejšímu Filosofickému ústavu ČSAV u nás vyšla v roce 1960. Tedy s tím co se bude dít, co se děje dnes v 21. století ve střední Evropě a nejenom zde, nemají nic společného.
Jářku – jsme tam, kde už jsme byli – největším poučením z dějin je to, že jsme se jimi nenechali (doplňuji klasika – OPĚT) poučit.
Studující a deklarující globalistiku se vždy chce dějinami poučit.
To slovo ustrnutí, jako nejvýznamnější z celého citátu více než dvě staletí starého již, považuji ho za nejdůležitější příspěvek k dnešním dnům.
Ze základů (pracuji s informacemi pouze z vrcholu této pyramidy) pyramidy informací, ze kterých globalistika čerpá – chtíc řešit problém, je proto toto klíčové slova důležité. Myslím,
8/ P. H. D. Holbach: Společenský systém neboli přirozené zásady morálky a politiky a kritické pojednání o vlivu vlády na mravy; nakl. ČSAV, p. 70, Praha, 1960.
