Jsem naprosto přesvědčen, že drtivá většina poslanců se ve štrasburském týdnu nefláká. Problém Evropského parlamentu a poslaneckých frakcí je, že organizují v tomto týdnu neuvěřitelné množství jednání, pracovních porad a schůzek. Od zahájení zasedání do čtvrtečního poledne je diář vyplněn téměř po hodině. Pak v žádném případě nezbývá čas na parlamentní debatu.

Ta je mimochodem dále podlamována systémem stínových zpravodajů a lavinou tzv. iniciativních zpráv. Po mém soudu jsme doslova zavaleni projednáváním vlastních parlamentních nápadů (povětšinou nedůležité či dokonce zcela postradatelné zprávy, při jejichž absenci se Unie nezhroutí, ale nezbývá pak čas na to klíčové). Stínoví zpravodajové každému europoslanci umožňují spolehnout se na hájení pozice vlastní frakce při projednávání prakticky jakéhokoli bodu. Ovšem také mohou ukolébat, kdy určitou projednávanou záležitost prostě vypustíte, protože to má na starosti někdo jiný. Pokušení je velké.

Mimochodem proč jsem i já dnes ráno v 9:00 absentoval? Měli jsme déle plánované setkání českých europoslanců s hlavním vyjednavačem EP pro Brexit Guy Verhofstadtem a řešili zásadní problémy spojené s odchodem Velké Británie, který mimo jiné negativně dolehne i na české národní zájmy.

Co bylo tedy víc? Jít na plénum k tématu zhodnocení maltského předsednictví v Radě EU, či mít možnost diskutovat o palčivé budoucnosti, ovlivňující naše životy na dlouho dopředu? Osobně se snažím co nejvíce se účastnit parlamentní diskuse, protože to je přeci úlohou každého parlamentu (patřím mezi nejvíce vystupující české zástupce). Nicméně Evropský parlament příliš nediskutuje. Jde o sousled předpřipravených vystoupení, monology bez reálného naslouchání a diskuse. Bohužel.