„Čekal jsem, že s námi půjdou.“ Vyjádřil své překvapení oponent dvojkoalice se Starosty, zlínský hejtman Jiří Čunek. Přepočítal se a s ním asi celé předsednictvo KDU-ČSL. Starostům se nelze divit. Kdo dá jednou přednost košili před kabátem, může se nakonec spokojit i s tílkem. Důvěra je tatam, opatrnost na místě.
V krátké době se podruhé ukázaly vyjednávací a strategické schopnosti našeho vedení. Nadějný výsledek a druhý největší počet hlasů v jihomoravských krajských volbách jsme zužitkovali pouze k nedůstojnému místu v opozici. Třetí síla na českém politickém nebi se nyní rozpadla dříve, než vůbec stačila říci bůů. Na společný program kvůli neustálému váhání a lavírování naší strany nebyl vůbec čas. V obou případech jsme nepostrádali silná slova. Pamatujete jak už se jihomoravský předseda KDU-ČSL Celý pasoval do role hejtmana? A nezaznělo nyní něco o Pavlu Bělobrádkovi jako příštím ministerském předsedovi? Silná slova jsou v našem podání doprovázena slabými činy. Ve druhém případě žádnými činy.
Co dál? Vítězem diskuse o dalším směřováni KDU-ČSL je Jiří Čunek. Předsednictvo dalo zapravdu jeho názoru, že dvojkoalice se Starosty nedosáhne ve volbách potřebného počtu hlasů k získání míst v Poslanecké sněmovně. Poraženým je předseda strany, Pavel Bělobrádek, hájící opačný názor, k němuž se taktéž hlásím a jehož pravdivost či nepravdivost už nebude možné si ověřit. Nastala chvíle, kdy by Pavel Bělobrádek měl uvolnit místo v čele KDU-ČSL zlínskému hejtmanovi nebo některému z jeho podporovatelů, neboť si jen těžko dovedu představit, že poražený předseda bude před voliči hájit program vítězného oponenta. To by bylo asi stejně absurdní, jako kdyby zastánce příslušnosti Spojeného království k Evropské unii hájil jeho vystoupení (Cameron versus Farage). Navíc je to i o odpovědnosti. Velice snadno se kritizuje ze závětří, takže nyní nastal čas, aby za dané rozhodnutí převzal jeho nositel odpovědnost. Buď se udělá, nebo se poto. To ukáží volby. Předseda Bělobrádek už v každém případě prohrál předem. Pokud volby dopadnou dobře, což si přes všechny kotrmelce jistě většina členů a příznivců přeje, ukáže se prozíravost předsednictva. Pokud volby nedopadnou dobře, vinu ponese nesprávná politika předsedy Bělobrádka.
Co je na celé starostovské anabázi nejsmutnější je skutečnost, že se na dlouhou dobu vytrácí potenciál KDU-ČSL budovat širší křesťanskodemokratickou platformu sdružující proevropské, demokratické, konzervativní a především racionálně smýšlející občany, která by vyplnila rozšiřující se vakuum mezi sociálně demokratickou levicí a větší či menší orientací na předvolební populismus (kéž bych se mýlil). Pozor na to, aby prázdné místo nebylo zaplněno odvážnějším a diplomaticky nadanějším subjektem a KDU-ČSL nebyla odsouzena k fundamentalistickému černoprdelnictví spějícímu k postupné samozáhubě.
Poslední slova Cecila Rhodese, budovatele Britského impéria v jižní Africe, údajně zněla „tak málo jsem měl času a ještě toho zbývá tolik udělat“ (zemřel v 50 letech). Imperium přežilo svého budovatele nějakých 60 let. Nevím, co byla poslední slova Josefa Luxe, ale klidně se mohla Rhodesovým slovům podobat. Lux nebudoval impérium, ale silnou středovou stranu se silným voličským potenciálem mezi přespříliš liberální pravicí a neodpovědnou levicí. Jím předčasně pohozenou rukavici dokázal zvednout až Pavel Bělobrádek ve chvíli, kdy KDU-ČSL zmizela z parlamentních lavic. Díky našemu předsednictvu je rukavice zase na zemi. Strana je rozpolcená, nabuzená důvěra voličů tatam, zájem partnerů o spolupráci se vytratil jako pára nad hrncem. Dokážeme Luxovu rukavici ještě zvednout? Nebo je zápas o širší pojetí strany a zvýšení jejího voličského potenciálu a odpovídajícího politického vlivu už jen bojem s větrnými mlýny?
