Před ostrým startem kampaně trávím posledních pár volných dnů se svojí manželkou v Rakousku, ale neodpustím si jedno malé zamyšlení, které plyne z věcí, které nás dennodenně obklopují.

To, do čeho koukám, jsem ještě nikde neviděl. Není to Zeissův teleskop, do kterého se hodí desetikoruna či jedno euro a chvíli zkoumáte přiblížené okolí. Je to jen tenký půlmetrový dřevěný špalík, provrtaný po délce a na stojanu zafixovaný tak, abyste skrz úzkou díru bez čočky viděli detail, podle které se můžete zorientovat.

V dnešní době robotizace trochu hloupost. Poučení je z toho zjevné. Budete-li nobelista, geniální objevitel radioaktivity, konstruktér rakety nebo softwarový průkopník, prosadíte se pravděpodobně v jakékoliv zemi. Budete-li však jen jeden z tisíců chytrých lidí s tvůrčími schopnostmi, kteří drobnými krůčky posunují klikatými uličkami lidstvo kupředu, ať trpělivou prací nebo chytrým kopírováním věcí z okolí, budete to mít těžší. Je totiž daleko pravděpodobnější, že nejen omezený kontakt s okolím, ale i zmar doma, vyvolaný normalizátorem, diktátorem či oligarchou vás znechutí a zadupe do země, zatímco zdravé prostředí by vás motivovalo mnohem více.

Tak jednou za čas přerušte velmi užitečné koukání do trubičky s detaily. Zvedněte hlavu, podívejte se ze široka na souvislosti a přemýšlejte. Historie jasně ukázala, že žít ve svobodě, kde mají lidé prostor pro svůj rozlet je dlouhodobě přes veškerá rizika volnosti efektivnější. Režimy, kde vůdci chtějí vést člověka spořádaně do ráje, obvykle nedopadají dobře.

Hezké léto.