Daňový poplatník musí vydělat tolik, aby bylo dost peněz pro fotbalové bosse, pro různé sportovní organizace „na nic“, aby bylo na milionové platy sportovců, jejich drahá auta a výlety do zahraničí.

Daňový poplatník musí ale dále ještě uživit spoustu zbytečných úředníků, kteří místo práce pro občany znepříjemňují jejich život buzerací. To se týká i zákonodárců, kteří vymýšlí, co ještě občanům zakázat, nařídit či je jinak omezit. Může to být zákaz kouření, zákaz sezení na veřejných prostorách, zákaz vstupu do lesů či povinnost strpět návštěvu arogantních úředníků (placených z daní občanů) ve svém domově.

Parazitování má ale ještě svou další formu a to „dotace“. Příjemci dotací dostávají bez práce zpravidla peněžní prostředky proto, aby si za ně postavili, nakoupili či investovali do podnikání, které jim bude přinášet výnosy, ale nikdo nemusí nic vracet!

Nejsmutnější na tom je, že v České republice je již jen mizivé procento skutečně českých vlastníků firem. Ve většině případů je vlastníkem zahraniční majitel nebo třeba i Čech, ale se sídlem v zahraničí, zpravidla v daňových rájích.

Lži naší vlády, že například výzbroj pro českou armádu zajistí český výrobce, jsou pro běžné smrtelníky, kteří nevědí, že majitel sídlí v Lucemburském království a tam také odejdou veškeré zisky. Každý si může ověřit, co je ještě opravdu české. Většinou už jen české ručičky a mozky, pracující pro zahraniční majitele továren v České republice a odvádějící úroky z českých peněz zahraničním bankám.

Dotace, které se vyplácí z peněz daňových poplatníků i evropských fondů dostávají firmy „které na dotace dosáhnou“, tedy firmy se zahraničními vlastníky, kteří nic nemusejí vracet a všechny zisky vyvážejí.

Podobně je to i s investicemi do vývoje a výzkumu, které platí daňový poplatník, ale výsledky využívají ku svému prospěchu zahraniční vlastníci českých firem. Více na stránkách privatismus.eu