Daň musí být rovná, v jedné sazbě a musí ji platit všichni, kteří na našem území podnikají. Předpokládá to však také spravedlivé podnikatelské prostředí a odpovědnost, tedy je nutné brát k odpovědnosti vlastníky firem a to nejen OSVČ, ale všechny občany, včetně majitelů akcií či podílů v různých společnostech.

Podnikání je aktivita za účelem zisku. Pokud ale dojde ke ztrátě, není důvod, aby to platili ostatní občané ze svých daní. OSVČ, tedy občan ručí vším. Majitelé právnických osob NE.

Právnické osoby (akciovky, sróčka…) vlastní také lidé z masa a kostí, kteří si zisky ukládají na svá konta a do svých peněženek. Proč by neměli ručit za škody a ztráty!?

Je třeba také zastavit rozdávání peněz daňových poplatníků těm, kteří mají jen nastavené ruce. Jsou tím myšleny především dotace, podpory a další rozhazování peněz daňových poplatníků zadarmo komukoliv.  Vše má svou cenu a každý musí mít šanci si vydělat!

Ať tedy svou práci může prodávat každý a občan kupující práci se může svobodně rozhodnout, zda a u koho koupí. Příkladem je například dopravní služba UBER, pronájmy Airbnb, obchody Letgo, internetové obchody  a služby, filmová či divadelní vystoupení umělců, výběr specialistů i obyčejných řemeslníků. Kdo má co nabídnout, může prodat a kupující si může svobodně vybírat. Proč tedy omezování, buzerace a útisk úspěšnějších?

Bohužel v našich zemích stále existuje právní norma označovaná jako zákoník práce, která schopným nařizuje za ty méně schopné platit daně, pojistné zdravotní i důchodové, platit dovolenou, nemocenskou, odstupné…..! Proč? Kdo to platí těm, kteří si naleznou aktivitu a sami či v týmech tvoří nové hodnoty.

Práce, stejně jako jiné hodnoty, má svou cenu podle významu, kvality, poptávky a hlavně podle dohod. Pokud se má jeden zavázat, že druhého bude vodit za ručičku a vše za něj platit, bude i do budoucna ČR jen montovnou a překladištěm a lidé pouhými námezdními otroky ve firmách, které patří cizincům.