Od dětství sdělujeme svému okolí, co vše nechceme: Nechci si s tebou hrát!...Nechci, abys mi poroučel!...Nechci tě vidět!...i populární české Nechci slevu zadarmo.

Každé naše odmítnutí má svůj důvod a ke každému z nich potřebuje jeho mluvčí nalézt příslušný stupeň odvahy. V současné době prožívá naše společnost názorovou krizi, rozdělena svým vztahem k uprchlíkům na vítače a ty druhé, kteří se slůvkem Nechci řadí k odmítačům.

Jak to přijde, že někdo u nás nechce uprchlíky? Útěkem se člověk, pokud nemůže jinak, něčemu brání, příp. brání něco. Tím nejcennějším je vlastní život, takže při jeho ohrožení může být útěk spásným řešením. Zejména pak při válečných konfliktech se dávají do pohybu velké počty běženců, aby hledaly záchranu v bezpečné destinaci. Organizace přijímání utečenců se v cílových zemích ujímají politici, odpovědni svému lidu, který je na jejich místa dosadil. Od svého představitele právem očekáváme odpovědný přístup, obrazně řečeno takový, jakoby každého z příchozích přijímal pod svou soukromou střechu. Musí mít tedy zcela jasno v otázkách Koho?, Kolik? a Na jak dlouho? Za svá rozhodnutí musí být připraven kdykoli se svému lidu zodpovídat.

Lze pochopit, že v samotném začátku uprchlické krize mohli být evropští politici zaskočeni její intenzitou. Nic jim však nebránilo v tom, aby v úzké spolupráci s odborníky z oblastí sociologie, psychologie, ekonomie i bezpečnosti vytvořili jasný program řešení, s nímž by předstoupili před vlastní občany.

Místo toho bylo vyhlášeno nepochopitelné pozvání Přijďte všichni! Přes noc vyrostli v Evropě falešní odborníci se svými podivně namixovanými tituly sociálních inženýrů, rozšířily se řady všehoschopných neziskových organizací a vzniklé lukrativní příležitosti k obohacení využily četné dovozní firmy. Od té doby až po současnost za otevřeného i tichého souhlasu politiků všichni svorně zásobují kontinent dalšími a dalšími ilegálními migranty, přicházejícími i ze zemí, kde žádné válečné nebezpečí nikdy nehrozilo.

Zanechávajíce doma ty nejchudší, nejohroženější a nejslabší, prchají k nám mladí, silní a ve srovnání s těmi, co zůstávají, ti bohatší. Společně s nimi se k nám přesouvají i prospěcháři, vycítivší u nás snazší život, i kriminální živly, kterých se jejich rodné země s radostí zbavují. Mimořádným nebezpečím pro Evropu se stala nepřátelská islámská ideologie, která při liknavosti a zbabělosti tuzemských politiků vycítila ve vzniklém chaosu jedinečnou příležitost pro uskutečnění své rozpínavosti a pomocí teroristů udržuje tuzemské obyvatelstvo v neustálém napětí..

Přivážení imigranti znemožňují určení své pravé identity, rozšiřují početní stav no-go zón, a s růstem početních stavů roste jejich troufalost. Život v některých dříve bezpečných zemích funguje jen za cenu vyhlášení nepřetržitého vyjímečného stavu, a ani ten nezabrání nenadálým zákeřným útokům na bezbranné. Nepřirozené navyšování počtu připlouvajících mladých mužů postupně zakládá zárodek našich zcela jistých budoucích závažných společenských konfliktů.

U nás zatím nepociťujeme viditelné důsledky masové imigrace, což ukolébaní a podbízivějící se vyznavači multikulti berou jako signál k tomu, aby naše odmítavé stanovisko pranýřovali jako zbytečný povyk, jímž si údajně pohněváme okolní vstřícné země. My však svůj hlasitý nesouhlas považujeme za nutný právě proto, že tu ilegální migranti nejsou ještě v takových počtech, kdy nám naše odmítavé stanovisko bude již k ničemu. Těžko říkat nevítanému hostu, že jej nechceme, když už nám doma sedí rozvalen v obýváku.

Nemůže jít tudíž ani o často nám přisuzovanou nenávist, tedy stav, v němž je též emocionální složka zastoupena.

Odmítavé vyjádření k obsazování svého území nepřáteli naší kultury nelze hodnotit výrazem ultrapravicové. Skutečnost, že někde mají horší podmínky k životu, než máme my, nemůže být důvodem pro jejich hromadné přesídlení k nám. Naše stávající životní podmínky byly vykoupeny tvrdou prací generacemi našich předků, jimž jsme za to zavázáni, a je jen na našem rozhodnutí, zda a komu umožníme vstup do své vlasti. Pomoc potřebným v žádném případě neodmítáme, vyhrazujeme si však právo realizace její formy. Ta dle našeho názoru může být nejúčinnější jen v místě, k němuž je jedinec společensky bytostně ukotven.

Spatřovat v takovém názoru prvky fašismu je už naprosto zcela mimo mísu.

Chceme-li tedy zobecnit důvod pro své odmítání, je jím nabyté přesvědčení o neslučitelnosti kultur pro bezproblémový společný pobyt.

K ilustraci rozdílnosti příchozí kultury s naší uvádím odkaz na zprávu Africká férovka z italského deníku Il Giornale, týkající se nedávného znásilnění mladé polské turistky v Rimini africkým multikulti gangem běženců. Nemíním hlouběji rozebírat nechutný čin útočníků, provedený zvlášť zavrženíhodným způsobem (níže viz odkaz), chci však na tomto příkladu demonstrovat názor na násilí vůči ženě, vnímaný kulturou nově příchozích. Ten vyplývá z následného vyjádření Pákistánce ve funkci mezikulturního zprostředkovatele, tedy oficiálního mluvčího své kultury, který k provedenému zločinu uvádí, že: znásilnění je „horším aktem, ale pouze na začátku, když už je pinďour vevnitř, tak se žena uklidní a užívá si to jako normální pohlavní styk“ - Zmíněný oficiální činitel nám touto větou právě zprostředkoval pohled své společnosti na vztah muže a ženy, a to názorem, který by u nás neobstál ani v temném středověku, kdy již v našem slovníku existoval pojem rytířská galantnost, a který bychom ve snaze o historické zařazení v našich podmínkách umístili někam do dávné kultury jeskynních lidí. Pokud multikulti dopustíme, smiřme se s faktem, že i jiní, tzv. mezikulturní zprostředkovatelé, nám budou zprostředkovávat další a další normy svého vidění světa, očekávajíce naši poddajnou přizpůsobivost.

Nadcházející volby prověří, zda jsme ještě stále sebevědomí a hrdí občané své krásné vlasti, kteří si uvědomují povinnost zachovat historickou otčinu i pro své potomky.

Žijeme v době, kdy cizí ideologie se chce útočným přívalem neidentifikovatelných ilegálních migrantů vlámat do civilizované Evropy. Jak vidno na příkladech okolních zemí, v podobě domácích přisluhovačů v nich má již své zastánce. I u nás se již nechali slyšet zbabělí politici svým servilním heslem Musíme si zvykat. Pokud malost a ubohost jejich výzvy nesdílíte, určitě naleznete odvahu přijít k volebním urnám s lístkem 29, aby zaznělo posíleno každým hlasem jednotlivce co nejhlasitěji naše společné NE!

(http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Africka-ferovka-Presne-svedectvi-z-Italie-Polaka-prastili-lahvi-Kopali-ho-Jeho-divce-drzeli-nohy-treti-znasilnoval-I-nakazeny-Vymachali-ji-a-sli-znova-Zepredu-i-zezadu-504543)