Já už jsem tady o tom hovořil ve svém úvodním vystoupení, jakým způsobem poměrně složitým se státní surovinová politika rodila na svět. Skutečně ty práce, které na ní započaly někdy v roce 2012, tak ten proces fakticky trval v zásadě pět let na to, aby se změnila surovinová politika České republiky. A znovu připomínám, vláda surovinovou politiku vzala v prvním pololetí roku 2016 pouze na vědomí. Probíhal poměrně komplikovaný zdlouhavý proces SEA, v rámci kterého už není možné měnit samotný text surovinové politiky, a vláda přijala - myslím, že po poměrně dobrém konsenzu, a já chci za to poděkovat i kolegům z Ministerstva životního prostředí, že se podařilo prosadit do surovinové politiky řadu doprovodných usnesení, která vlastně posilují pozici státu v oblasti průzkumu a následné těžby.

Chtěl bych říct, jak tady pan poslanec hovořil o tom, že vláda narychlo schválila minulou středu naši zprávu o nutnosti zajištění zájmů státu v oblasti strategických a kritických surovin - pane poslanče, vaším prostřednictvím, pane předsedající, rozhodně nebyla schválena náhle, nebyla předložena náhle. Každý vládní materiál má nějaký proces svého zpracování. Tento materiál se na Ministerstvu průmyslu a obchodu zpracovával od konce června letošního roku. Proběhlo k němu řádné připomínkové řízení. Tedy rozhodně to není tak, že by tento materiál reagoval na tu mediální smršť, která se objevila ve veřejném prostoru po podpisu memoranda, které proběhlo 2. 10. To je úplný nesmysl a skutečně to odmítám.

Pokud jde o některá další vystoupení, která zde zazněla, chtěl bych reagovat na ty náměty, ke kterým jsem se již nevyjádřil ve svém poměrně obsáhlém vystoupení na začátku. Chtěl bych jenom znovu opakovat, a znovu to tady opakuji na tento mikrofon, memorandum není pro Českou republiku právně závazné. Potvrdily to prostě autority našich nejlepších univerzit státních - Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity v Olomouci. Tito lidé, tito akademici, kteří přednáší mezinárodní právo na těchto univerzitách, to potvrdili na kameru České televize. Takže já bych důvěřoval skutečně těm, kteří tento obor vyučují své studenty. Notabene příprava toho memoranda probíhala za účasti právníků specialistů na mezinárodní právo jak z Ministerstva průmyslu a obchodu, tak také po pracovní úrovni byl konzultován s experty Ministerstva financí, kteří mají otázku mezinárodních arbitráží ve své náplni práce na Ministerstvu financí. Ministerstvo financí v tomto zastupuje stát.

Takže z tohoto pohledu bych chtěl znovu konstatovat, že memorandum není právně závazné. Není to dohoda, není to smlouva a pro Českou republiku z něho nevyplývají žádné závazky. K čemu tedy memorandum máme? Znovu to zopakuji a já už jsem to tady říkal ve svém úvodním vystoupení. Toto memorandum pouze otevírá cestu českému státu se do projektu případné těžby lithia na Cínovci znovu zapojit. To je skutečně celé. Jakou formou a jestli vůbec, o tom musí rozhodnout samozřejmě vláda. O tom nerozhoduje ministr průmyslu a obchodu a rozhodně o tom nerozhoduje memorandum, které jsme podepsali.

To memorandum vytváří pouze možnost, znovu opakuji, jakou formou a případně kdy a zda vůbec, o tom musí rozhodnout vláda. Těch možností je celá řada, ať už je to například otázka vytvoření společného podniku, nebo otázka kapitálového vstupu, nebo otázka vkladu do projektu pozemků, které ještě stát v tuto chvíli v té lokalitě vlastní. To jsou všechno věci, které musí být předmětem vážné diskuse na vládě. Jediný, kdo o tom může rozhodnout, je vláda.

Pokud jde o systém úhrad za vytěžené nerosty, chtěl bych říct, že platí moje vyjádření, které jsem už v této věci dával, a to, že tato současná vláda byla první vládou, která vůbec sazbu úhrad za prvky, jako je lithium, vůbec uvedla ve svém nařízení vlády, protože doposud - ano, na lithium byla desetiprocentní sazba, ale ta byla v rámci celé obecné skupiny rud stanovena ta sazba 10 %. Platil poměrně komplikovaný vzorec na výpočet konečného odvodu a bylo nutné tento systém změnit. Vláda se rozhodla tento systém změnit, stanovit ke každému prvku konkrétní částku za vytěžený objem této nerostné suroviny. Z tohoto pohledu si myslím, že vláda postupovala správně. To, že v současné době ta tabulka, resp. u některých surovin ty odvody neodpovídají realitě na trhu, to je věc druhá.

Já bych si dovolil jenom ocitovat, jakým způsobem byly stanoveny sazby některých specifických prvků, jako je například cesium, cín, lithium, mangan, měď, rubidium, wolfram, zlato. Budu citovat s odůvodněním, které bylo předloženo a bylo součástí onoho nařízení vlády, které schvalovala vláda na jaře loňského roku. Budu citovat úplně konkrétně. "Po konzultacích s Ministerstvem životního prostředí Českého báňského úřadu, Těžební unie, Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu byla u kovů, jako je cesium, cín, lithium, mangan, měď, rubidia, wolframu a zlata sazba stanovena ve výši 5 % tržní ceny, což je polovina maximálně přípustné výše sazeb podle tehdy platného horního zákona. Sazba byla zaokrouhlena na celé koruny. U cínu, lithia, manganu, mědi, wolframu a zlata sazba vychází z průměrné úrovně světových cen pro rok 2014 dle údajů Deutsche Rohstoffagentur, přičemž pro stanovení kursu amerického dolaru pro převod cen z amerických dolarů na české koruny byl použit tzv. měsíční kumulovaný průměr pro období leden až prosinec 2014 dle údajů České národní banky. V případě wolframu a lithia, u nichž obchodované suroviny obsahují pouze omezené množství nerostu, byla sazba přepočítána na čistý kov. Cesium a rubidium nejsou veřejně obchodovanými komoditami, proto nejsou k dispozici jejich oficiální ceny."

Já bych tady mohl ocitovat celé to zdůvodnění nařízení vlády, ale v tuto chvíli to nepovažuji za užitečné. Myslím si, že skutečně ta debata o strategických a super-strategických surovinách otevřela toto poměrně palčivé téma a nepochybně je potřeba, abychom se systémem úhrad vydobytých nerostů a v podstatě úrovní těch sazeb měli intenzivně zabývat. Já za sebe dokud budu ve funkci ministra průmyslu a obchodu, tak rozhodně ty práce poběží. Myslím, že je potřeba, abychom se tomuto tématu v následujících věnovali. Předpokládám, že i ministr, který nastoupí na mé místo, tuto věc dotáhne tak, aby vláda mohla přijmout tuto změnu.

Pak tady ještě zazněl jeden podnět, že těžbu by měl organizovat stát. To je pravda, já s tím naprosto souhlasím, ale je třeba také říci jak. A to myslím, že tady v celé té debatě vůbec nezaznělo. Je potřeba si uvědomit fakt, a já už jsem se tomu věnoval v rámci svého vystoupení na začátku dnešní debaty, když už stát jednou vydal průzkumné licence, které toho držitele průzkumných licencí opravňují k tomu, aby získal přednostní právo na případnou těžbu, tak není jiné cesty než jednat s tím, kdo ty licence vlastní. To je přece naprosto logické.

Já bych si také přál od samého začátku, aby státní podnik Diamo ten průzkum prováděl sám, aby i následně případně tu těžbu prováděl sám, ale prostě za dané situace, když už ty průzkumné licence byly jednou vydány, tak není jiný subjekt, s kým jednat, než s firmou Geomet, resp. s jejich vlastníkem.

Co do budoucna? Do budoucna jedinou cestou je - a k tomu směřovaly veškeré mé kroky - aby si stát zmapoval své nerostné bohatství, aby si zmapoval potenciál případných zajímavých surovin, které třeba zajímavé před pár lety vůbec nebyly. Ten vývoj ve světě je tak prudký, o lithiu jste před rokem možná ani neslyšeli a dnes je lithium jedno z nejskloňovanějších slov v českém veřejném a mediálním prostoru. Takže situace se časem mění, stát by na to měl umět reagovat a to, co já navrhuji a to, co se mi podařilo minulý týden prosadit na vládě, je to, aby stát si své nerostné bohatství zmapoval poměrně důkladně, aby si vyhodnotil potenciál, který by z toho mohl být a aby v případě, že skutečně ten potenciál takový bude, mohl těžbu provádět.

Děkuji, že jste mě vyslechli, kolegyně a kolegové, a přeji vám hezký večer.