28. říjen 1918 je den vzniku Československa. Osobně však toto výročí nevnímám jako den vzniku, ale jako den znovuobnovení samostatnosti naší země. Země, jejíž historie sahá mnohem a mnohem dál, než právě do tohoto roku. K dnešnímu svátku toho již bylo řečeno a napsáno mnoho, a to lidmi daleko vzdělanějšími a moudřejšími, než jsem já.
Přesto si dovolím připomenout jednu zásadní a dnes opomíjenou skutečnost.
Naše současná prosperita, svoboda a nejspíš i ona oslavovaná samostatnost naší existence nejsou samozřejmostí. Nespadly nám do klína samy od sebe, ale byly vykoupeny sebeobětováním, tvrdou prací a ano, také krví! Krví mnoha našich předků. Musíme dokázat, nejen při oslavách dnešního výročí, ale především svým každodenním konáním, že jejich krev a oběti nebyly zbytečné. Že my, jejich potomci, jsme jejich krve a oběti hodni. Chovejme se tedy vždy tak, aby budoucí pokolení, naše děti, vnuci a pravnuci, mohli vzpomínat na naše činy se stejným vděkem a hrdostí, s jakou my dnes vzpomínáme na naše předky.
Nevzdávejme se tedy našich tradic, symbolů ani historie. I kdyby jediným důvodem měl být pouze ten, že jsou naše.
Přeji všem krásný a klidný statní svátek naší republiky.