Proto vyzývám, abychom neopakovali chyby z let nedávných, kdy jsme les nechali kůrovci napospas a důsledky tohoto rozhodnutí dnes všichni vidíme. V tomto boji nejde o žádné těžařské lobby ani o profesionální demonstranty, nejde o zrušení národního parku a jeho předání do rukou developerů. Nejde ani o svobodu názoru a práva jej vyjádřit. Jde o živou přírodu a lidi v ní, ať jde o místní obyvatele, kteří se musí vyrovnávat s přímými následky učiněných rozhodnutí, nebo o návštěvníky, kteří jistě nestojí o to, jezdit obdivovat uschlý a mrtvý les. Jde o respektování zákonů této země, čímž jsou ale myšleny obě strany sporu.

Musíme si uvědomit, že nutnost těžby je důsledkem nečinnosti a liknavého přístupu k problematice kůrovce v minulých letech. Pokud by jeho postup takto pokračoval, za pár let by tu již nebyla žádná Šumava a v ní žádné stromy, ke kterým by se dalo přivazovat. Dnes se zdá, že svítá jiskřička naděje. Poté, co se ministerstvo životního prostředí konečně rozhodlo ustoupit od své strategie „nevidím, neslyším“, kterou se prezentovalo v posledních dnech, vyzvalo k zahájení dialogu mezi znesvářenými stranami. Krok považuji za správný, ovšem měl přijít již mnohem dříve.

Zdůrazňuji, že je v zájmu všech, aby byl napříč politickým spektrem podporován rozumný rozvoj Šumavy a vznikl zákon, který nastaví jasná pravidla a po kterém všichni z Jihočeského a Plzeňského kraje tak dlouho voláme. Tato pravidla musí být rozumným kompromisem, který bude brát ohledy na krajinu, ale také na lidi v ní žijící i ty, kteří jezdí obdivovat její krásy. Zachovejme Šumavu zelenou, zachovejme ji pro další generace, takovou, jakou ji známe dnes. A toho nelze dosáhnout jinak než rázným zásahem. Čas politických deklamovánek už skončil.

Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje a stínový ministr životního prostředí za ČSSD